Země bude ještě dlouho obíhat kolem Slunce. Ale nebude to planeta, jakou známe. Výkonný superpočítač v Japonsku, pracující s modely NASA, ukázal, že atmosféra bohatá na kyslík – tedy základ pro dýchání a přežití vyšších forem života – zmizí během jediné miliardy let. Ne v explozi, ne v náhlém zániku, ale v tichém, nezadržitelném úpadku. Planeta se promění v místo, kde život, jak ho známe, přestane být možný. Jak Slunce pomalu stárne, začíná zvyšovat svůj výkon. Více energie znamená více tepla. Oceány začnou vřít. Voda se začne hromadně odpařovat, dusno poroste, a s tím i intenzita skleníkového efektu. Povrchová teplota stoupne tak vysoko, že většina rostlin přestane existovat – jejich metabolismus selže, fotosyntéza se zastaví. Vzduch, který dnes vdechujeme, se začne měnit.

Kyslík pomalu zmizí. Nejprve nenápadně, pak prudce. Vymře vegetace, pak hmyz, zvířata, ptáci i mořské organismy závislé na kyslíku. Nastane ticho. Ne kvůli katastrofě, ale kvůli prostému faktu: nebude co dýchat. Nebude co jíst. Zůstane planeta, na jejímž povrchu bude prázdno – jen horký vítr, metan a zbytky atmosféry podobné té, jaká tu panovala před dvěma miliardami let. Země se vrátí zpět do stavu, ve kterém kdysi byla – pustá, dusná a bez kyslíku. Nebe se zbarví dožluta, možná do oranžova. Moře se promění v mělké, přehřáté kaluže plné odumřelých mikroorganismů. Suchozemské oblasti zhnědnou, potemní, pak zcela zkamení. Nezůstane nic, co by připomínalo zelenou planetu plnou života.

Kazumi Ozaki, který výzkum vedl, připomíná, že jsme dosud žili v domnění, že biosféra vydrží zhruba dvě miliardy let. Tato nová simulace ale varuje: už za polovinu tohoto času – tedy za miliardu let – dojde k prudké ztrátě kyslíku. A s ním i života. Teoreticky by nějaké mikroorganismy mohly přežít v extrémních podmínkách – hluboko v oceánských prasklinách nebo v horninách. Ale svět zvířat, rostlin, lidí – ten bude pryč. Tohle není apokalypsa, která přijde s výbuchem nebo pádem asteroidu. Je to pozvolný rozklad všeho známého, krok za krokem, rok za rokem, až nezůstane nic, co by dýchalo. Ačkoliv se to může zdát vzdálené, tato předpověď nese důležitý vzkaz. Atmosféra bohatá na kyslík není samozřejmost. Je to přechodná fáze v dějinách planety. A když se vyčerpá, nelze ji obnovit. Žijeme uprostřed křehkého rovnovážného okna. Okna, které se jednou zavře. Bez hluku. Bez varování. A navždy.