Ten zápas nebyl extra dlouhý, nešlo v něm o titul ani mimořádnou slávu. A přece pro tenistku Petru Kvitovou znamenal snad víc než dvě vítězná wimbledonská finále. Když v neděli v 1. kole Roland Garros zdolala Američanku Boserupovou, dokázala si, že navzdory těžkému zranění způsobenému zákeřným útokem může hrát pořád na nejvyšší úrovni.

Jistě, z jednoho zápasu proti outsiderce nelze dělat velké závěry. Spolu s optimistickými slovy chirurga Radka Kebrleho, který se o poraněné levé zápěstí Kvitové staral, však napověděl, že je na dobré cestě k postupnému navrácení do vrcholového sportu. A to nejen po fyzické stránce, ale především po té psychické.

Bláznivý rok 2016

"U Petry rozhoduje to, co nosí na krku, tedy hlava," říkával často její bývalý kouč David Kotyza. Za sedm let společného působení ji poznal výtečně - a sotva tak lze o těchto slovech pochybovat. Tím spíš, když mu realita dávala tak často za pravdu. Když byla Kvitová v pohodě, když se dostala do "zóny", hrála jako nezastavitelná; příkladem za všechny budiž finále Wimbledonu 2014, kde vyřídila nebohou Eugenii Bouchardovou za pouhých 55 minut.

Jenže právě překvapivý rozchod s Kotyzou na konci ledna 2016 odstartoval sérii divokých převratů v kariéře i v životě Kvitové. Následoval rozchod s hokejistou Radkem Meidlem, s nímž byla už zasnoubena. V dubnu tenistka najala nového kouče Františka Čermáka, v září se rozešla i s ním; ještě předtím stihla vydřít bronz na rozpálených betonových dvorcích v olympijském Riu. "Znamená to pro mě tolik!" jásala po zisku první medaile v životě.

Turbulentní časy nekončily - po finále Fed Cupu jí lékaři odhalili únavovou zlomeninu zánártních kůstek. Ta se však jevila takřka banálním vedle toho, co se Kvitové stalo těsně před Vánoci. 20. prosince ji doma v Prostějově pořezal lupič, který se vydával za revizního technika kotle.

Rány zasáhly levou ruku; tu, s níž Kvitová s takovým umem švihá s raketou. Místo klidných Vánoc přišlo období chmur a nejisté budoucnosti.

zdroj: Vlastní

Trůn je volný

Jenže znovu zasáhla hlava, u Kvitové tak rozhodující. Byly časy, kdy se v ní rojily pochybnosti, zda s tenisem pokračovat dál, útok neznámého pachatele však vybudil ambice přesně opačné: Chci se vrátit!

Mimořádně poctivá rehabilitace - a také spolupráce s předními experty - pomohla Kvitové k nečekaně rychlému návratu. Ač by se jako symboličtější místo comebacku jevil Wimbledon, kde zažila největší slávu, ač se jako rozumnější mohl zdát menší podnik daleký grandslamové slávy, Češka zvolila pařížské Roland Garros. Odbyla si "ruch" spojený s návratem a ve Wimbledonu může reálně bojovat o dobrý výsledek.

Nebo už dřív? Kdekdo tvrdí, že se Kvitová jela do Paříže "jen zúčastnit"; a skutečně, k hlavním adeptkám na titul rozhodně nepatří. Jenže současný ženský tenis je královstvím bez vládkyně, kde každá hvězda chvíli září jasněji a pak se zase začne ztrácet. Dlouholetá suverénka Serena Williamsová čeká narození potomka, současná jednička Angelique Kerberová se trápí, ruská star Maria Šarapovová se teprve vrací po dlouhém dopingovém trestu, další hvězdy včetně Karolíny Plíškové postrádají ještě krůček k vyrovnanosti potřebné pro držení trůnu.

Ani Kvitová nepatří k hráčkám s velkou vyrovnaností výsledků - navíc se vrací po pauze, kdy je těžké odhadovat její formu. Ale největší scény už poznala, nezalekne se jich; a jak dobře na nich umí hrát!

Ne, Roland Garros skutečně nejspíš nevyhraje. Ale proč nevěřit, že by nemohla přidávat další trofeje? Schopnosti na to má, zkušenosti taky, problémy konkurentek jí mohou pomoci. Stejně jako nově posílené vědomí, jak malicherné jsou tenisové starosti oproti strachu o vlastní život. Třeba to na kurtu hlavu uvolní - a již tak veleúspěšná kariéra dostane ještě nové grády.