Zavedení nepodmíněného základního příjmu, který by byl vyplácen všem bez rozdílu, je velké téma. Diskuze o něm se stále znovu vrací a budí celkem pochopitelné emoce. Nakolik je reálné, aby stát vyplácel všem občanům jen tak bez jakýchkoli podmínek částku, která by mohla být ve výši třeba i dnešní minimální mzdy?

Kde by na to vzal peníze? Jaký by to mělo společenský dopad? Znamenalo by to, že by většina lidí už neměla motivaci cokoli dělat a jen by se válela na gauči? Vzrostla by kriminalita a různé další patologické jevy od braní drog, přes hazardní hry až po nárůst psychických onemocnění a rozpad osobnosti? Otázek, které si můžeme klást, je mnoho.

Stejně tak bude zajímavé sledovat, pokud debata o rovném základním příjmu nevyprchá, jaké politické síly se tématu chopí a budou ho prosazovat. Dostane toto opatření levicovou, či spíše pravicovou nálepku? Anebo bude i nadále - podobně, jako je tomu teď - tyto kategorie překračovat a zaškatulkování se vzpírat? Svede levice a pravice o nepodmíněný příjem zápas, kdy se na něm pokusí profilovat? Mohl by to být právě základní příjem, který dá skomírajícím levicovým stranám obsah a náboj, který jim chybí?

Ať se to nyní zdá jakkoli utopické, může nastat doba, kdy se rovný příjem stane reálně zvažovanou alternativou. Už před loňskými volbami do sněmovny měli Piráti ve svém volebním programu v kapitole o práci a sociálních věcech větu: "Necháme experty zpracovat analýzu, jak zvládnout budoucí společenské změny. Variantou je základní příjem v rámci EU." Už jen to, že strana, která ve sněmovních volbách byla v pořadí třetí, nepodmíněný příjem připouští a chce o něm dále přemýšlet, stojí za pozornost.

Nový typ sociální smlouvy

Ve svém dlouhodobém programu mají Piráti dokonce napsáno: "Jedním z možných komplexních řešení sociálních otázek je základní příjem. Jedná se o model přerozdělování prostředků, ve kterém každý občan, nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách, získává rovný základní příjem zajišťující důstojný život. Základní příjem zmírňuje strach z nezaměstnanosti, z nemožnosti zajistit sobě a své rodině nejzákladnější životní potřeby."

"Nahradil by většinu podmíněných dávek současného sociálního systému a slev na dani z příjmu, tedy i byrokratický aparát s ním související. Základní příjem by mohl nahradit minimální mzdu, protože člověk by měl větší svobodu v rozhodování, zda a za jakých podmínek bude pracovat," zdůrazňují Piráti. Dodávají, že zavedení základního příjmu není jediná možnost, jak zajistit důstojný život pro všechny občany.

Předpokládají, že se o nepodmíněném příjmu povede široká celospolečenská diskuse a dlouhodobá řešení se schválí v referendu. Výše případného základního příjmu by se pak musela odvíjet od možností ekonomiky.

Debata o rovném základním příjmu bude časem patrně sílit. Na stránkách Hospodářských novin před časem vyšly dva články, které ho zmiňují jako variantu. Ekonom Petr Zahradník uvádí, že se blíží doba, kdy čtvrtá průmyslová revoluce zásadně změní společnost a dost možná bude třeba uzavřít nový typ sociální smlouvy.

V textu s názvem Rovný příjem: Návod k použití vyzdvihuje rovný a nepodmíněný příjem pro všechny jako alternativu k nynějšímu systému sociální politiky v situaci, kdy lidskou pracovní sílu masivně nahradí umělá inteligence a roboti. Pokud se razantně promění ekonomická organizace a trh práce, náš systém sociální politiky podle Zahradníka stačit nebude. Rovný příjem pak bude řešením, jak se vyrovnat s tím, že velké množství lidí nebude mít práci a bude uvrženo do těžké ekonomické a sociální situace.

Nepodmíněný příjem je tak v jeho pojetí reakcí na hrozící sociální napětí. Proto chce, aby se zavedl až v případě, kdy toto nebezpečí bude akutní. Ne dříve, protože jinak by to lidi demotivovalo a svádělo k pohodlnosti a vyhýbání se práci.

Jedna dávka místo mnoha

Tomáš Sedláček ve svém textu Až každý dělník bude mít svého robota a inkasovat za něj mzdu… pro změnu píše: "Kdyby každý dělník vlastnil robota nebo akcii robota-kapitálu, který za něj pracuje, a inkasoval za něj 'svou' mzdu, problém s ekonomickým dopadem robotizace by byl celkem vyřešen." Vize je to pěkná, ale nejprve by bylo třeba dořešit, jak ke každému dělníkovi dostat robota či zmíněné akcie.

Pokud se nepodmíněný příjem opravdu někdy v budoucnu prosadí jako skutečná alternativa, bude na tom mít asi největší podíl právě obava ze sociálních nepokojů daných příliš vysokou nezaměstnaností, sociální napětí, prohlubující se sociální nerovnosti a také snaha pomocí rovného příjmu zjednodušit výplatu sociálních dávek.

Základní příjem se tak může stát novým stupněm sociálního zabezpečení, který nahradí většinu běžných sociálních dávek, ale také důchody či minimální mzdu. Vše samozřejmě záleží na tom, nakolik se díky novým technologiím, robotizaci, automatizaci a umělé inteligenci zvýší produktivita práce. Její skokový nárůst v kombinaci s uvedenými sociálními riziky pak může vést k tomu, že nepodmíněný příjem bude prosazovat i ten, kdo jej dnes razantně odmítá.

To vše může přispět k tomu, že základní příjem bude časem skutečně zaveden. Nevíme ale, kdy to bude, ani v jaké podobě a s jakými přesně argumenty. Zmiňované články z Hospodářských novin jsou však dokladem toho, že se velmi rychle může změnit to, jakým způsobem je vnímán.

Byznys postavený na nepodmíněném příjmu

Z nedostižné levicové utopie se tak může stát pragmatické opatření, což by koneckonců nebyl takový div, když o nepodmíněném příjmu v českém prostředí poprvé mluvil bývalý ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý. A když se k němu už teď hlásí lidé napříč politickým spektrem. Klíčové je především to, jak konkrétně je pojatý, a hlavně co si od něj kdo slibuje.

Představme si základní příjem na úrovni dnešní minimální mzdy. Co by to znamenalo? Jaké problémy by se tím vyřešily, a jaké ne? Taková mzda by samozřejmě mnohým lidem nestačila. Ať už kvůli dražšímu bydlení, náročnějším potřebám a nákladnějšímu životnímu stylu, který by si chtěli zachovat. Část občanů by tak stejně pracovala, pokud by to bylo alespoň trochu možné. Buď proto, že by musela, nebo proto, že by chtěla.

Vedle toho by pravděpodobně existovala ghetta s lidmi, kteří by žili jen z rovnému příjmu a kteří by svůj život trávili více méně pasivním způsobem. Určitě by vznikl byznys postavený na tom, že za svůj nepodmíněný příjem dostanete stravu, ubytování a patřičný příděl zábavy.

Základním problémem zůstane dát svému životu smysl a najít si nějakou smysluplnou činnost. A v tom stejně jako dnes bude mít výhodu spíše ta vzdělanější a činorodější část společnosti. Nepodmíněný příjem to moc nezmění. Nejvíc přínosný bude pro občany se sociálním a kulturním kapitálem, pro lidi dostatečně inteligentní, kteří si s novou situací dovedou poradit a využít ji.

Rovný příjem tak ve skutečnosti může změnit mnohé, respektive může být důsledkem řady významných společenských změn, ale nakonec toho změní výrazně méně, než se od něj očekává. Žádný ráj a osvobození člověka nenastane. Jen se uvolní prostor pro další problémy, které lidé budou muset řešit. A těch bude spousta.