Švýcaři pátého června v referendu rozhodnou, zda vykročí, "kapitalistickou cestou ke komunismu". Tak nazval ideu základního (univerzálního, zaručeného nebo také nepodmíněného) příjmu jeden z jeho propagátorů, belgický filozof Philippe van Parijs.

Bude to první všeobecné hlasování o systému, který popsal už před pěti sty lety Thomas More ve své Utopii. Myšlenka je prostá: Stát přestane vyplácet sociální dávky. Každý od něj dostane stejné množství peněz – takové, které mu postačí na obživu a bydlení – nezávisle na výši majetku a na tom, zda má další příjmy nebo zda je ochoten pracovat.

Stát prostě rozdá lidem peníze za to, že "jsou".

Peníze za nic

Švýcaři budou hlasovat pouze o systému základního příjmu, nikoli jeho výši. Enno Schmidt a Daniel Häni, zakladatelé iniciativy Grundeinkommen, která stála za peticí požadující referendum o zaručeném příjmu, však navrhují měsíčně 2500 franků pro dospělého (61 tisíc korun). To je třetina průměrné mzdy ve Švýcarsku. Děti by měly dostávat 625 franků (15 tisíc korun). 

Vládní ekonomové spočítali, že v takovém případě by základní příjem v osmimilionové zemi ročně spolykal na 208 miliard franků (přes pět bilionů korun). Pětapadesát miliard franků by vláda mohla poskytnout jednoduše tím, že by je převedla z fondů sociálního pojištění a sociálních podpor. Na daních by ale musela vybrat dalších 153 miliard, což je více než čtvrtina (!) výkonu švýcarské ekonomiky.

Švýcaři nejsou jediní, kteří základní příjem zvažují. Finská vláda se ho chystá vyzkoušet v příštím roce. Do experimentu budou zařazeni Finové z různých oblastí země s nízkými příjmy nebo nezaměstnaní. Měsíčně budou dostávat 800 nezdanitelných eur (přes 21 tisíc korun). A podobné projekty připravují ve spolupráci s vládou v Haagu radnice některých nizozemských měst, například Utrechtu.

Vyplatí se pracovat?

Nahlíženo švýcarským referendem a pilotními projekty v dalších evropských státech by našinec snadno mohl nabýt dojmu, že základní příjem se na starém kontinentu záhy prosadí, že jím bude postupovat jako padající kostky domina.

Jenže cesta od experimentů, projektů a referend k realitě může být křivolaká, dlouhá, nebo také nekonečná.

Biblicky řečeno, až se bude lámat chleba, začnou nejen někteří z politiků, ale také mnozí z voličů základní příjem zvažovat zevrubněji a počítat. Se základní aritmetikou dospějí k poznání, že takový systém může zruinovat rozpočet, což platí i pro tak bohatou zemi, jakou je Švýcarsko. Tomu se vláda a parlament mohou přirozeně bránit – zvýšit daně a zdanit (penalizovat) práci.  Pracovat by se tak leckomu nemuselo vyplatit.

Kdo by vzal špatně placené zaměstnání, pokud by měl zaručený příjem? Mzdy by se pochopitelně musely zvednout. V kombinaci s vyšší poptávkou vyvolanou základním příjmem – penězi rozhozenými mezi populaci – by potom bylo zaděláno na růst cen.

Soutěživost a chuť podnikat by v systému základního příjmu nepochybně poklesla. Zvýšil by se počet lidí, kteří žijí z práce druhých. Pojetí spravedlnosti, jak je v západní společnosti známe, by dostalo na frak: Leniví lidé by byli odměněni, pracovití potrestáni (vysokými daněmi, případně poplatky).

Pryč s úředníky

Taková je tedy ekonomická realita. Nelze nicméně popírat, že koncepce základního příjmu má také kladné stránky – je jednoduchá a v jednoduchosti je krása. Především však dává lidem finanční svobodu a osvobozuje je šikany byrokratů.

Proto se základní příjem líbí nejen komunistům, ale také levicovým libertariánům (k nim se řadí Philippe van Parijs). Libertariáni staví na první místo svobodu jednotlivce, jemuž v rozhodování nebrání nedostatek finančních zdrojů.

Tradiční západní systémy sociálních podpor jsou neskutečně komplikované, neobejdou se bez dotazníků, potvrzení, projednávání, vyrozumění… a stigmatizování jejích příjemců. Pokud by je nahradil základní příjem, to vše by odpadlo. Zmizely by stohy papírů, elektronických souborů a – kdo ví, třeba i zástupy úředníků, kteří tento chaos organizují.

Ačkoli – o úspoře v byrokratickém systému pochybuji. Politici přece mají spoustu kamarádů, kterým se chtějí revanšovat teplým místem ve státní správě. Co víc, každý státní úředník je obdařen až nadpřirozenou schopností přesvědčit o své nepostradatelnosti.

A ještě jedna pochybnost o dopadech základního příjmu:Je pro něj správná doba?

Evropské státy se snaží odvrátit přistěhovaleckou vlnu. Teď si ale obyvatelé jednoho z nich zahrávají s ohněm, když uvažují o tom, že svůj sociální systém udělají štědřejším. Je přece jasné, proč tolik migrantů loni dorazilo právě do Německa a Švédska.

A referendum vyhrává…

Nakonec zpět ke klíčové otázce: Jak švýcarské hlasování o základním příjmu dopadne?

Předpokládám, že Švýcaři "dávky pro všechny" zamítnou, což naznačují také průzkumy. Obyvatelé alpské konfederace jsou (až na výjimky) konzervativní a šetrní.

Pokud by základní příjem schválili, odhlasovali by si Švýcaři vlastně vyšší daně. A tomu se dá stěží věřit.