Johanitská Radomyšl: Zlato, maltézští rytíři a zázračná studánka

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Jihočeskou Radomyšl naleznete jen pár kilometrů od Strakonic. Nejen selské baroko, dva kostelíky a židovský hřbitov, ale také legendy a poutní místo. Zajímavá historie, neodmyslitelně spjatá s Bavory ze Strakonic, významným šlechtickým rodem erbu střely. A především s řádem maltézských rytířů neboli johanitů. Ostatně jejich duch jako by ve zdejším kraji tak trochu přetrvával.

Boží muka

Boží muka,zdroj: Helena Kalendová

Prvními osadníky jihočeského Prácheňska nebyli pravděpodobně zemědělci, ale zlatokopové. Tedy spíše rýžovníci zlatého kovu, který do zdejší oblasti v hojném množství přinášela řeka Otava a její přítoky, i když zlato se v kraji nachází i v křemičitých žilách. První zlatý boom vypukl zřejmě již za doby bronzové, další za Keltů a třetí ve vrcholném středověku.

Radomyšl se nachází ve spádovém území proslulé Zlaté stezky, spojující Čechy s Pasovem, jejíž některé části byly využívány již v pravěku. Ovšem spíše než zlato putovala po stezce sůl, dovážená z alpských oblastí po řekách do Pasova a odtud na hřbetech soumarů přes Šumavu do Čech. A samozřejmě víno, koření i vzácné látky, opačně pak obilí, kožešiny, med i pivo. V dobách největší slávy, kdy po stezce procházelo pěkných 1200 soumarů týdně, bylo dokonce zapotřebí speciálních soumarských řádů k regulaci cestovního provozu.

Naše městečko je prvně zmiňováno roku 1284 coby majetek Bavorů ze Strakonic. Ti také uvedli na Strakonicko řád johanitů, jemuž později pan Vilém věnoval zdejší kostel s farou. Od roku 1359 pak náleží špitálnicko-rytířskému řádu Radomyšl celá.

Rod Bavorů ze Strakonic byl přes svůj časný odchod z historické scény (mizí počátkem 15. století) významným českým šlechtickým rodem. Bavor II. zvaný "Veliký" se dokonce stává královským zetěm, to když se žení s Anežkou, nemanželskou dcerou krále "železného a zlatého" Přemysla Otakara II.

V blízkosti českých panovníků se pohyboval už jeho otec. A také syn Bavor III., v jehož žilách kolovala krev Přemyslovců, a který vystupoval po smrti posledního přemyslovského krále proti novému panovníkovi tak vehementně, až musel Rudolf Habsburský proti vzpurnému šlechtici vytáhnout k odvetě.

untitled (1 of 1)

U Horažďovic však v pouhých šestadvaceti letech umírá na úplavici, ovšem kapitulujícímu Bavorovi je králova smrt zatajena a on nic netušíc přichází o hrad Zvíkov. Hodně podivným způsobem, jak zaznamenává kronikář František Pražský (1290-1362):

"Z dopuštění božího král úplavicí hrozně zmožený zemřel, a tu někteří páni přivedli pana Bavora k temnému stanu, v jehož šeru tělo krále již zemřelého spočívalo, a strachem donucen vzdal se tu pan Bavor hradu Zvíkova, který ihned přešel na pana Jindřicha z Rožmberka, a ještě podnes vládne tam syn jeho, Petr z Rožmberka." Inu, i tak se dá přijít k majetku!

Po Bavorech přicházejí na scénu johanité neboli maltézští rytíři. Proč vlastně ony dva názvy? První samozřejmě podle svatého Jana, a druhý – podle Malty. Tu po ztrátách ve Svaté zemi a později i ostrova Rhodu v bojích s Turky získal řád roku 1530 od císaře Karla V. Za symbolickou cenu jednoho maltézského sokola ročně.

Do Čech johanité přicházejí za vlády Vladislava II. První komenda vzniká v polovině 12. století u paty pražského Juditina mostu, v místech dnešního kostela Panny Marie pod řetězem. Další pak ve Strakonicích, Horažďovicích, Manětíně, Českém Dubu, Žitavě. Jejich znak, osmicípý bílý kříž v červeném poli, můžete v Radomyšli spatřit na mnoha místech, samozřejmě především na původně románském chrámu sv. Martina.

Nad vchodem do druhého kostelíka, zasvěceného sv. Janu Křtiteli, se skví erb významného velkopřevora z doby barokní. Gundakar Poppo z Ditrichštejna byl navíc kapitánem čestné císařské gardy a českým místodržícím. K Radomyšli měl zvláštní vztah a byl nejen iniciátorem přestavby zdejšího svatostánku, ale také pražského johanitského konventu a Velkopřevorského paláce, v jejichž prostorách byl za socialismu umístěn Orientální ústav a Muzeum hudby. Dnes zde po letech znovu sídlí nejvyšší představený Suverénního rytířského řádu sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty.

untitled (1 of 1)

Kostel sv. Jana Křtitele, původně svatojánská kaple blízko zázračného pramene, prošel přestavbou již za dob renesance. Jejím iniciátorem byl zdejší legendární kněz Mikuláš Křížek, k jehož osobě se váží některé až mýtické historky. Třeba ta, kterak panu faráři pomáhal při práci anděl, převlečený za čeledína.

Jiná radomyšlská pověst se vztahuje k zázračné studánce. Legendu o "chromém a slepém dítěti, jemuž anděl strážný, změněný v motýlka, vrátil zrak dotknutím křídel" zaznamenává Ladislav Stehlík ve své "Zemi zamyšlené". Podrobněji hovoří Ondřej Fibich, autor další neobvyklé knihy "Rytíři svatého Jana aneb duše jihočeské krajiny kolem Radomyšle":

"Ten, kdo před sto lety procházel starou cestou z Radomyšle do Oseka, nemohl minout za rybníkem po pravé straně stojící boží muka. Vedla tudy odbočka k zázračné studánce, hřbitovu a k poutnímu chrámu sv. Jana Křtitele. Tato boží muka mají svou historii. Nad Radomyšlí stávala odedávna stará kaple sv. Jana Křtitele. Poblíž kaple vyvěrala malá studánka." 

Za uzdravením sem putovalo množství poutníků, zaplňujících postupně stránky místní "Knihy zázraků", z nichž některé zaznamenal spisek "Radost Mysle Putujících" z roku 1747, sepsaný zřejmě správcem zdejšího místa, poustevníkem a kostelníkem v jedné osobě. Zde najdeme i záznam o uzdravení šlechtického synka.

"Událost proběhla roku 1660, kdy na blízkém Kožlí sídlil rod Rozhovských z Krucenburku. Urozená matka Anna Alžběta rozená Běšínová z Běšin se rozhodla putovat do Radomyšle a prosit svatého Jana Křtitele o pomoc. Její syn, sedmiletý Jan Jindřich, byl od narození němý. Oba dva došli ke starobylé kapli, v níž prosili o pomoc. Po skončení modliteb scházeli kolem studánky na oseckou cestu, aby se vydali zpět na Kožlí. Tu si malý Jan náhle postěžoval: "Paní mamičko, já již nemohu více jíti neb mně nohy bolejí!" Barokní zbožnost opředla tento zázrak překrásnou pověstí, kde sv. Jan posílá motýla, který usedá na zamčená chlapcova ústa a tak němému navrací řeč." Na místě, kde synek poprvé promluvil, nechala vděčná matka vystavět kamenná boží muka.

A další zajímavosti? Tak třeba křížová cesta, vedoucí od rybníka nepříliš pěkného jména "Vražda" až ke svatojánskému kostelíku. Půjdete-li dále směrem k nedalekému Oseku, objevíte v lesíku Hájek malý židovský hřbitov, kde spí svůj věčný sen prarodiče Franze Kafky. Místní část Leskovice pak ukrývá okolo dvacítky mohyl z doby železné, střed Radomyšle zase slovanské hroby dokonce s protivampýrskými zásahy.

Ale trochu optimističtěji - což takhle odnést si třeba něco dobrého z rodinné farmy U Miklasů? Pravda, "Jahodárnu" už letos nestihnete, ale ani takové jihočeské krouhané zelí není úplně k zahození...

Tagy: Česko tip na vylet domácí tipy na výlet hobby a volný čas turistika a cestovní ruch dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: Vlastní