Zámek, který neměl existovat a české hudební okno do světa

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Kdysi honosná dominanta kraje, později ruina určená k likvidaci. Z jedné strany hluboké lesy Krušných hor, z druhé měsíční krajina obřího hnědouhelného velkolomu. Jezeří hostící Beethovena i Goetheho, znovu ožívá.

Jezeří

Jezeří,zdroj: Helena Kalendová

V místech dnešního barokního zámku stával původně gotický hrad, již tehdy nazývaný "de Lacu" tedy "z Jezera" nebo také Eisenberg, to podle výskytu železné rudy v okolí. Založen byl v šedesátých letech 14. století pány ze Rvenic.

O sto let později se Jezeří málem stalo vězením pro syna kurfiřta Fridricha Saského, kterého tehdejší majitel pevnosti Kunz z Kaufunku unesl ve snaze vynutit si navrácení odebraných statků. Než k tomu mohlo dojít, byl na saské straně dopaden a popraven. Hrad následně obsadil Jiří z Poděbrad, který při té příležitosti dobyl i nedaleký Most.

Doba renesance náleží Hochhauserům z Hochhauzu. Ozdobný kamenný klenák nad bránou dodnes nese jejich erb s nápisem: "Ó člověče, pomni, kde je pán a jeho rod". Ze zámecké historie Hochhauserové skutečně mizí po konfiskaci majetku za účast ve stavovském povstání, aby Jezeří roku 1623 získal Vilém Popel z významného rodu Lobkowiczů. V jejich rukou pak zůstává až do 2. světové války.

Slavní hudebníci na zámku

Lobkowiczům vděčí zámek nejen za svůj barokní vzhled, ale především – za hudbu. To díky jim bylo Jezeří neodmyslitelně spojováno s mnoha významnými jmény hudebního světa. Ve zdejší, po požáru roku 1980 již neexistující myslivně, prožil mládí hudební skladatel Christoph Willibald Gluck (1714-1787), jehož otec zde býval nadlesním. Jezeřské zámecké divadlo uvedlo mnohé Gluckovy opery a symfonie dokonce dříve, než je mohli ocenit vídeňští posluchači.

Také známá skladba dalšího hudebního velikána Ludwiga van Beethovena byla provedena na Jezeří o rok dříve než ve Vídni. Jeho Symfonie č. 3 "Eroica" zde zazněla při soukromé premiéře roku 1804. Rozčilený skladatel, zamýšlející původně věnovat své dílo Napoleonovi, trpce zklamaný jeho prohlášením se za císaře, roztrhal úvodní stránku se jménem Buonaparte a symfonii věnoval příteli a mecenáši Josefu Františkovi Maxmiliánovi.

Josef František Maxmilián (1772-1816), sedmý kníže z Lobkowicz, byl velkým milovníkem hudby a zároveň velmi dobrým zpěvákem, violoncellistou a houslistou, vystupujícím navzdory svému zdravotnímu handicapu v mnohých kusech uvedených na Jezeří. Třeba v Haydnově oratoriu "Stvoření", věnovaném ostatně opět jemu, si zazpíval těžký part archanděla Rafaela, což spolu s přeložením do češtiny vyvolalo slušný poprask, mimochodem literárně zachycený Aloisem Jiráskem v F.L.Věkovi.

Za jeho působení se stalo Jezeří jedním z nejvyhledávanějších středisek hudby v Čechách. Josef František vedl hudební vydavatelství, byl členem ředitelství Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách i ředitelem Vídeňských divadel, nečinilo mu tedy problém zvát k hudebním produkcím přední evropské umělce. 

Pohlavek od Beethovena

Jeho zásluhou vznikla proslulá Lobkowiczká kapela s Haydnovým žákem Antonínem Vranickým, italským barytonistou Luigim Bassim, prvním to protagonistou Dona Giovanniho či Beethovenovým bratrem Karlem. Kníže Lobkowicz také velmi obdivoval Ludwiga van Beethovena, s nímž se seznámil ve svých dvaceti letech, a kterému spolu s dalšími dvěma šlechtici od roku 1809 poskytoval roční důchod, aby se geniální skladatel nemusel potýkat s existenčními problémy.

Některé historky z Beethovenova nastudování "Eroicy" právě s Lobkowiczskou kapelou zmiňuje skladatelův přítel Ferdinand Ries: "Beethoven má v symfonii pěkně zlomyslný špek pro hornistu. Očekávaný nástup tématu totiž naznačí lesní roh o chvíli dřív, než s ním přijdou housle. Pro člověka neznalého partitury to zní, jakoby hornista špatně počítal a nastoupil příliš brzo".

První zkouška dopadla strašně, nicméně právě hornista nastoupil správně, což Ries nepochopil a ucedil: "To je ale pitomec, ten hornista. Neumí počítat nebo co?" za což prý od rozčileného Beethovena málem inkasoval pohlavek.

Tzv. Lobkowiczskou hudební školou, založenou nástupcem knížete-muzikanta roku 1831, prošel i první učitel hudby Antonína Dvořáka, nelahozeveský kantor Josef Spitz. Konečně opomenout nesmíme ani posledního předválečného majitele zámku JUDr. Maxmiliána Ervína Lobkowicze (1888-1967), význačného prvorepublikového diplomata a velvyslance ve Velké Británii a důležitou osobnost československého protifašistického odboje.

A pak přišli fašisté...

A Jezeří za války? Hned v prvních dnech okupace se v jeho zdech usídlil štáb „"SS Leibstandarte Adolf Hitler", později tu byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. V březnu 1943 se zámek stává speciálním táborem "Sonderlager für Prominente Persönlichkeiten" především pro zajaté vysoké francouzské důstojníky.

Jezeří

Zdejší internací prošel bratr francouzského prezidenta Pierre de Gaulle, vnuk posledního krále Černé Hory princ Michael Montenegro, syn bývalého ministerského předsedy Michael Clémenceau či osobní lékař maršála Pétaina. Okolí zámku uzavřely elektrické drátěné ploty, nasazeni byli hlídací psi, a celý objekt byl natřen zelenou barvou kvůli maskování.

... a komunisté

Po skončení 2. světové války přichází "Vítězný únor" s opětovnou konfiskací majetku, a Max Lobkowicz definitivně odchází do USA, kde roku 1967 umírá. Ještě v dubnu 1948 je na Jezeří uvalena státní správa a budovy přiděleny ministerstvu národní obrany, přesněji řečeno posádkové správě Chomutov.

Lidová armáda neprodleně přizpůsobuje zámek svým potřebám, zbylý mobiliář je zlikvidován či rozkraden. Ani v následujících letech se neblýská na lepší časy, dokonce ještě v osmdesátých letech minulého století je Jezeří z důvodu prioritní těžby uhlí určeno k demolici. Na některých tehdy vydaných mapách už dokonce nebylo ani vyznačeno.

Díky hnědouhelné těžbě byla zlikvidována převážná část proslulého zámeckého parku s rybníky, vodotrysky a kaskádou, skleníky i voliérou, a samozřejmě vzácnými dřevinami. Nejznámějším stromem jezeřského arboreta byl prastarý dub, přezdívaný Albrechtický dědoušek, jehož stáří se odhadovalo na 800 až 1000 let. Zanikl teprve nedávno roku 1993, podle oficiálního vysvětlení zásahem blesku, dle všeobecného mínění úmyslným podpálením, aby nepřekážel těžbě uhlí.

Jezeří

Další vzácný strom, dvacetimetrový sekvojovec obrovský, byl v osmdesátých letech experimentálně přestěhován do Mostu. Operace se sice zdařila, leč pacient zemřel, strom na novém místě postupně uschl a nakonec byl pokácen.

Po roce 1989 se zachráněné, avšak zcela zdevastované Jezeří navrátilo zpět původním majitelům. Lobkowiczové ale na jeho rekonstrukci ani údržbu neměli dostatek financí, a tak ho roku 1996 věnovali státu za symbolickou jednu korunu.

Dnes je zámek otevřen veřejnosti a jeho objekty postupně procházejí rekonstrukcí. Návštěvník tak může shlédnout alespoň část zpřístupněných interiérů spolu s kouskem kdysi tak známého jezeřského parku se zámeckými pávy, koupit si na památku nějakou drobnost či něco dobrého k jídlu a pití. Anebo si z Jezeří rovnou odvést životního partnera. Ano, i to je možné – svatební obřady probíhají od dubna do října. A nezapomeňte – "Hudební léto v Jezeří", letos jubilejní, ještě nekončí.

Tagy: Česko tip na vylet domácí tipy na výlet turistika a cestovní ruch dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: Vlastní