"Brutální úniky informací" bylo jedním z hesel, doprovázejících letní kauzu kolem reorganizace policejních útvarů bojujících s organizovaným zločinem. Připomeňme, že bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu nebo šéfa ostravské expozitury Jiřího Komárka nesouhlas s reformou dovedl až k odchodu od policie. A že první jmenovaný našel uplatnění v Celní správě, spadající do resortu ministra financí Babiše.

A taky vznikla sněmovní vyšetřovací komise, pro niž Šlachta s Komárkem sepsali tzv. Šlachtovu zprávu. Z principu tajnou, navíc obsahující informace z otevřených trestních řízení. Ze zprávy – či z podkladů, ze kterých její autoři vycházeli – teď nepokrytě citují Babišovy Lidové noviny.

A teď si to shrneme. O tom, zda vztah mezi podnikatelem Kyselým a policistou Kadlecem, údajně mu dodávajícím informace a jinak vystupujícím v jeho prospěch, překročil meze trestného jednání, rozhodne soud. My můžeme doufat, že brzy – mohlo by se totiž také stát, že podobnou situaci budeme řešit ještě před sněmovními volbami, které se mají konat v roce 2017. Je v rukou policie, aby ukončila vyšetřování, a stáního zástupce, aby případně podal obžalobu.

Spis zároveň obsahuje hromady odposlechů, které k obvinění nevedly. Hodí se: Šlachta je sepsal, Lidové noviny je mají "k dispozici". V těchto částech "někdo o někom nějak mluví", což samozřejmě samo o sobě nic neprokazuje. Dobře sepsáno a poskládáno ale může vytvářet silný dojem.

Až se člověku nechce ztrácet energii otázkou, jak je možné, že se tímto skutečně brutálním únikem nezabývá státní zastupitelství. Které, víme: vzhledem k závažnosti okolností a postavení zúčastněných osob jedno ze dvou vrchních – v Praze a v Olomouci. Jde tu o vysoce postavené policisty, a hlavně poslance. Olomoučtí a pražští žalobci už nám ukázali, že se k takovým kauzám mají.

Před pěti lety vtrhla Vojenská policie do budovy Zpravodajství ČT kvůli papíru, který se tam (v originále) dost možná nikdy ani nevyskytoval. A jehož obsah koneckonců tři měsíce předtím, než ho redaktor Karel Rožánek ukázal na kameru, otiskl týdeník Euro.

Byla z toho (hlavně díky síle veřejnoprávního média) pěkná polízanice. Ve Vojenské policii padaly hlavy. Ústavní soud o rok později řekl, že zásah byl protiústavní: "Jako první měly být vyslechnuty osoby, které přicházely do kontaktu s utajovanou zprávou na ministerstvu obrany, a k tomu se přistoupilo až poté, co byla provedena prohlídka v prostorách ČT," konstatoval tehdy soudce Jiří Nykodým.

Zní to jako docela dobrý návod. Pokud by si státní zastupitelství nevědělo se situací rady, řídit se radou zkušeného ústavního soudce rozhodně nebude krok stranou. A seznam lidí, kteří se zprávou přicházeli do styku, rozhodně znají.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky