Babišovi se povedl husarský kousek. Z politického programu, který běžně nikdo nečte, udělal bestseller. Ačkoli tvrdí, že jeho kniha není program jeho hnutí, těžko si představit, co jiného by to bylo. Jen tomu neříká dlouhodobý program, protože by to znělo nudně a nikoho by to nezajímalo, ale vize České republiky pro rok 2035, pro naše děti. Když je něco pro děti, je to přece záruka kvality, naopak slovo program zavání stranickými sekretariáty.

Navíc se Babiš může tvářit, že propagace jeho knihy nemá nic společného s letošní předvolební kampaní, a proto si ji nemusí započítat do limitu 90 milionů korun, do kterého se politické strany a hnutí letos poprvé musí vejít. Možná dokonce bude předseda hnutí ANO po vzoru Miloše Zemana tvrdit, že před letošními volbami žádnou kampaň nedělal. Ve skutečnosti je kampaní všechno, co politik udělá a je vidět navenek, třeba i to, že se ožení.

Tiráž knihy O čem sním, když náhodou spím | zdroj: Tiscali.cz Babišovo ANO zatím na svých webových stránkách žádný program pro volby do sněmovny nezveřejnilo. Možná ho ještě představí, pokud ne, nevadí. Nepotřebuje ho. Stačí Babišova knížka.

Šéf ANO ji pilně propaguje po celé republice, rozdává ji a podepisuje, kde může. Kdokoli si ji může stáhnout a přečíst v elektronické verzi pro čtečku, chytrý telefon nebo tablet. Babiš se chlubí, že je zdarma a hned ke stažení, ať máte Android, iPhone či iPad nebo cokoliv jiného.

Volební lídr sociální demokracie Lubomír Zaorálek si před časem postěžoval, že voliči nečtou stranické programy. "A já to říkám stokrát. Čtěte nám ty programy, čtete je, my vám je sepíšeme, letní zimní, podzimní, ale oni nám je, přátelé, opravdu nečtou," řekl Zaorálek a dodal: "Já bych se obrátil na voliče. My to třeba sepíšeme i dlouhé, ale je třeba to číst. Ten národ by se měl stát státem čtenářů, kteří k tomu přistupují zodpovědně, a my je k tomu povedeme," citoval Zaorálka server Aktuálně.cz.

Stranický program v hlavní roli

Babiš se svým týmem se k tomu postavil jinak. Na své knížce založil volební kampaň a zatím mu to, zdá se, vychází. Kdyby nikoho nezajímala, nešlo by to. Na Babišově publikaci nakonec není ani tak důležité, co se v ní píše, ale jak s ní předseda ANO pracuje a že mu to celé funguje.

Její obsah pro někoho, kdo Babiše sleduje, není nijak překvapivý. Hlavní rozdíl je v tom, že zde najdeme všechno pěkně pohromadě na jednom místě, v koncentrované podobě a Babišův způsob myšlení je vztažený na všechny oblasti, které si lze představit. Jde o směs věcí, které říká dlouhodobě, jeho důrazu na řízení a efektivitu, rozumných nápadů a opatření, na kterých se skoro všichni shodnou, moderních trendů a toho, co lidé chtějí slyšet a co odpovídá obecné náladě ve společnosti.

Nejcennější na Babišově knize je ovšem fakt, že stranické programy mohou občany zajímat, lidé je mohou číst. Záleží, jakou formu mají, zda jsou pro ně dostatečně lákavé, jak je politici prezentují a jestli se opravdu snaží je k voličům dostat.

Už jen to, že Babiš hovoří o vizi, jak by chtěl, aby Česká republika vypadala v roce 2035, je šikovné. Soudržná vize sama o sobě je čtivější, atraktivnější a přesvědčivější než na sebe navršené sliby, které navíc působí podbízivě a občané k nim po minulých zkušenostech mají nedůvěru, kdežto vize stále táhnou a jsou "in".

Dutě znějící fráze

Nad Babišovým spiskem by šlo snadno mávnout rukou, označit ho za další marketingový produkt, kterým ostatně je celé hnutí ANO i se svým předsedou, a nevěnovat mu větší pozornost anebo se knize jednoduše vysmát.

Stačí si v ní listovat a číst si dutě znějící fráze. "Fajn. Jenomže všechno má nějaké ale." "Pojďme si říct, co je nejdůležitější věc v životě. Vztahy mezi lidmi." Nebo pohádky: "Vážil jsem si každé vydělané koruny a dvakrát jsem si rozmyslel, za co ji utratím. Naučil jsem se zhasínat světla, psát na druhou stranu potisknuté A4 nebo vyjednat pro firmu co nejvýhodnější mobilní tarify." A nechybí ani špetka filosofování: "Kolikrát se mi při různých koaličních vyjednáváních a později na zasedáních vlády či schůzích sněmovny vybavila Aristotelova slova o tom, že politici mají být ti nejschopnější, nejšikovnější a nejmoudřejší z nás."

Opravdu Babiš psal na druhou stránku potisknuté A4 a z patra cituje Aristotela? Zároveň ale bezmála třísetstránková knížka dokazuje, že právě program může být tím, co strana staví do popředí své volební kampaně a na co láká voliče, nejen že si ho odškrtne, vyvěsí na webu a dál už nic.

Paradoxně díky Babišovi vidíme, že to jde i jinak. Občany zkrátka budoucnost zajímá a rádi slyší, že je tady někdo, kdo ví, co chce a má představu, tedy program, jakým směrem by se republika měla ubírat. Jen je škoda, že toho neumí využít politické strany, jejichž program nereaguje na pouhou poptávku, ale má hlubší základy a odpovídá hodnotám, ke kterým se strana dlouhodobě hlásí.

Sociální demokraté bývají na své stranické programy pyšní. Skutečně jde o propracované dokumenty, na kterých se podílejí přesvědčení, ideově zakotvení straníci. Proč se ale Lubomír Zaorálek rozčiluje, že politické programy nikdo nečte a místo toho nedělá něco proto, aby je voliči četli? Dokonce to vypadá, jako by sociální demokracie rezignovala na to, že by její stranický program mohl někoho zajímat.

Svatba jako předvolební tah

Babišova kniha může fungovat i proto, že ačkoli její jazyk a vyznění jsou svým způsobem laciné a hloupě líbivé, je z ní cítit étos, že společně to dokážeme, že když budeme snít své sny, dokážeme si je i splnit. Bez ohledu na to, jak prvoplánové to v tomto případě je, na spoustu lidí to zabere. Stačí, když knihu dostanou do ruky, nejlépe od samotného Babiše, který se na ně usměje, knihu jim podepíše a oni si ji doma prolistují.

Udělá jim radost, že dostali něco hodnotného, co se jen tak zadarmo nerozdává. Mají z toho hezký pocit, později do knihy nahlédnou, něco málo si přečtou, dává jim to smysl a řeknou si: To zní rozumně, ten člověk ví, co dělá a myslí to dobře. Víc si od politického programu nelze přát. Jen je škoda, že to jiné politické strany neumí a Andrej Babiš je v tom musí školit.

Babišova kniha stejně jako jeho svatba zapadá do příběhu, který o sobě chce předseda hnutí ANO vyprávět: Úspěšný muž, vizionář, který ví, jak z Česka udělat prosperující zemi, kde se lidem daří. Navíc se oženil, má krásnou o devatenáct let mladší ženu a svatbu měl vskutku slovansky pohádkovou. Zní to jako vyprávění o moudrém králi Miloslavovi, jehož štěstí a dřina je zárukou šťastného života všech jeho poctivých poddaných.

Babiš umí stejně dobře prodat svou knihu jako vlastní svatbu, ze které na svém facebookovém profilu sdílel kolem 140 fotografií, přestože na svatbě byly nápisy: "Děkujeme, že nesdílíte náš významný den na sociálních sítích." Zjevně si ho chtěl nasdílet sám, ale co čekat od člověka, který dokáže udělat politiku i z toho, že na hudebním festivalu použije venkovní pisoár?

Ze všech politiků jde totiž nejdál v tom, jak se i momenty spadající do soukromé až intimní sféry snaží politicky zužitkovat.