Skandál, který vyvolala prázdná židle a Babišova osiřelá jmenovka na Moravcově diskuzním stole, sice zdaleka nenabyl rozměrů jiných oblíbených kauz spojených se jménem exministra financí, přesto se mu věnovala zcela nepřiměřená pozornost.

Kritika se nesla v duchu toho, že faktický majitel Agrofertu, který se toho času baví politikou, (opět) odmítá odpovídat na otázky novinářů. Z toho tedy nevyhnutelně plyne, že se také odmítá zpovídat veřejnosti.

Problém však je, že Václav Moravec není žádným tribunem lidu. Jeho pořad sice patří mezi nejsledovanější zpravodajské počiny České televize, neexistuje však žádná zákonem daná povinnost, která by zavazovala politiky k účasti na jeho natáčení.

Nová doba, nová doba!

Donedávna to pravda bývalo dobrým zvykem. Pro politiky představovaly Otázky jedno z nejprestižnějších jevišť, ze kterých mohli oslovovat své voliče. Těžili z toho pochopitelně nejen oni, ale i moderátor, kterého pořad fakticky proslavil.

Jenže doby, kdy politici potřebovali tradiční média, jsou (možná nenávratně) pryč. A novináři, kteří byli zvyklí na exkluzivní přístup k politikům, se s tím jen těžko smiřují. Bez ohledu na velikost svého jména, jak koneckonců předvedl sám Moravec.

Babiš mu oznámil, že se na natáčení nedostaví, pět dní předem. Zda to je či není příliš pozdě, na to může odpovědět jen produkce, která pořad připravuje. Čistě teoreticky by si s tím ale měla být schopná poradit. Koneckonců je to její práce.

Šéf Pirátů Ivan Bartoš ve výsledku dostal v Otázkách neomezený prostor, což ovšem není chyba Babiše, ačkoli se to tak Moravec snažil prezentovat, ale tvůrců pořadu a především jeho moderátora. Bez ohledu na trapnou výmluvu, se kterou přišel šéf hnutí ANO, měl Moravec strávit pět dní před natáčením nikoli počítáním fotek, které mezitím Babiš zveřejnil na svém facebookovém profilu, ale přípravou otázek pro záložního diskutujícího.

Místo toho se Moravec okázale povozil na hloupé malé lži Babiše. Jenže zatímco účast v Otázkách nepatří mezi úkoly Babiše, udržení úrovně pořadu vysílaného na veřejnoprávní televizi (a tedy placeného z peněz nás všech) je úkolem jeho moderátora. A Moravec tento úkol nesplnil, tedy jednoznačně selhal.

Osiřelí novináři

Naštvané reakce novinářů jsou přitom pochopitelné. Zvykli si na výjimečné postavení dané tím, že je politici potřebovali. Jenže už nepotřebují. Co teď můžou politikům nabídnout výměnou za jejich účast v pořadech, za rozhovory nebo informace z politických kuloárů, když si politici najednou vystačí sami a zvládají komunikovat s veřejností bez jejich pomoci?

Z toho, že Babiš nepřišel k Moravcovi, vůbec nevyplývá, že se exministr financí odmítá zpovídat veřejnosti (nakolik to není fakticky pravda), ale jednoduše to, že mu Otázky nic nepřináší. Daleko víc vytěží z toho, že bude dál objíždět republiku se svou knížkou "O čem sním, když náhodou spím" a setkávat se s "obyčejnými lidmi", pro které je fotka s jedním z nejbohatších mužů v republice nepoměrně větším zážitkem než nedělní šlofík u publicistického pořadu na ČT. A mimochodem právě to také Babiš dělal celý minulý týden. 

Babiš s veřejností komunikuje hojně, komunikovat nechce jen s (některými) novináři. Jako jeden z mála totiž pochopil to, co dávno pochopil i jeho starý dobrý přítel Miloš Zeman – veřejnost miluje bezprostřední kontakt. Nikdy dřív se z toho navíc nedalo těžit tolik jako dnes, v éře internetu a sociálních sítí.

Tradiční média k životu už takřka vůbec nepotřebuje. Skoro by se dalo říct, že jeho investice do mediálního domu MAFRA byla zbytečná. Dnes si bohatě vystačí s Facebookem.

Dokud to zástupci tradičních médií nepochopí a nepřizpůsobí se nové realitě, nečeká je nic než zánik. Pokud si novináři chtějí zachovat svou funkci "kontrolorů mocných", musí ji také plnit. Místo pokračování v dosavadním politickém showbizu, ve který se zvrhlo kdysi poctivé řemeslo, by měli řešit faktické problémy, které trápí politiku a veřejnost. Koneckonců právě Babiš k tomu nabízí podnětů víc než dost.