Skupina Conflict Intelligence Team tři roky přináší pravdu, kterou se ruský režim snaží skrývat před vlastními občany i mezinárodní veřejností. Jak vznikli a na co jsou nejvíce hrdí? Tiscali.cz udělal exkluzivní rozhovor s šéfem známých investigativců Ruslanem Levijevem.

• Ruslane, kdy vznikla skupina Conflict Intelligence Team? A proč?

Začalo to jako koníček. Jsem politický aktivista. Poprvé jsem se zúčastnil politické akce v prosinci 2011, když několik tisíc lidí v centru Moskvy protestovalo proti výsledku parlamentních voleb. Na této demonstraci mě, podobně jako mnohé další lidi, policie zatkla. Přičemž zcela bezdůvodně, když jsem šel po akci na metro. Následně jsem strávil 48 hodin v cele. Když jsem viděl, jak absolutně neznámí lidé pomáhají zadrženým, tak mě to inspirovalo k politickému aktivismu. A samozřejmě také to, že mě bez příčiny zatkli.

Když poté v roce 2014 začala v Kyjevě aktivní fáze protivládních protestů, tak jsem pracoval v čerstvě založené firmě NewcasterTV, která se specializuje na živá vysílání na objednávku. Protože události na Majdanu se neustále vysílaly na internetu, tak jsme to ve firmě sledovali.

• Jak jste vnímal tehdejší protivládní protesty na Ukrajině?

Fandil jsem Majdanu a podporoval jsem tamní události. Mám také jeden koníček, zajímám se o letectví. V únoru 2014 jsem sledoval vysílání událostí v centru Kyjeva a současně s tím jsem poslouchal rozhovory leteckých služeb a sledoval provoz na kyjevských letištích. Den poté, co došlo k střelbě na protivládní demonstranty, jsem si všiml velkého provozu soukromých letadel, která odlétala z Kyjeva.

• Do Ruska?

Ne, neodlétala do Ruska, ale do evropských zemí. Do Ruska skoro nikdo neletěl.

Tuto informaci jsem zveřejnil nejdříve ve svém Twitteru. Toho si všimla ukrajinská média a také letoví dispečeři, kteří mi tajně poslali plány letů business jetů a jejich cestujících. Se mnou se následně spojili aktivisté, kteří zřídili kontrolní stanoviště a podle mnou zveřejněných seznamů kontrolovali lidi, kteří mířili na kyjevská letiště, aby vysocí představitelé režimu nemohli uprchnout ze země.

Když poté došlo k anexi Krymu a bojům na východě Ukrajiny cítil jsem povinnost se tím zabývat, protože hodně lidí začala moje práce zajímat. Nejdříve jsem psal o tom z jakých jednotek jsou takzvaní zelení mužíčci, kteří se podílely na anexi, poté jsem začal sledovat obsazovaní úřadů na východě Ukrajiny, boje, nálety ukrajinského letectva na domobranu a sestřelení ukrajinských letadel.

Když jsem se o situaci na východě Ukrajiny začal zajímat podrobněji, zjistil jsem, že nestíhám pokrývat všechna ohniska konfliktu. Tehdy se nebojovalo v jednom městě, ale hned na několika místech současně: v Slavjansku, Doněcku, Kramatorsku, a tak dále. Proto jsem napsal lidem, kteří se také zabývali monitoringem východoukrajinského konfliktu a navrhl jim udělat společných chat ke koordinaci naší práce a výměně informací.

Do našeho chatu se posléze také zapojil Eliot Higgins, zakladatel investigativní skupiny Bellingcat.

Protože většina lidí kvůli obavám o svou bezpečnost nechtěla zveřejňovat informace pod svým jménem, texty začaly vycházet nejdříve na mém blogu. Poté jsme se rozhodli, že vytvoříme společnou značku. Naše skupina se zprvu nazývala War In Ukraine, protože jsme předpokládali, že se bude zabývat pouze válkou na východě Ukrajiny, případně konfliktem v Rusku.

• Konfliktem v Rusku? Jakým?

Tehdy se nám zdála situace natolik vyostřená, že jsme měli dojem, že v Rusku může dojít k něčemu podobnému jako na Ukrajině. Buď ruský Majdan nebo nějaká vzpoura vojáků, kteří budou nespokojeni s tím, že je posílají umírat na Ukrajinu. A Putin bude nakonec svržen.

• Události se ale vyvíjely v Rusku jinak. Putina podporuje většina obyvatel země a mrtví Rusové na východě Ukrajině ruskou společnost příliš nezajímají. Jakou nejdůležitější věc jste v tu dobu odhalili?

První naše významná publikace byla o přímé účasti ruských vojáků ve východoukrajinském konfliktu. Zveřejnili jsme jména příslušníků zvláštní jednotky ruské vojenské rozvědky GRU, kteří zemřeli na východě Ukrajiny.

Bylo to zajímavé proto, že jsme společně s kolegou jeli do Tambova, kde sloužili mrtví vojáci, hovořili jsme s matkou jednoho zemřelého a na místě jsme vyfotili náhrobek, potvrzující pravost naší publikace.

Naše vyšetřování mělo odezvu nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Začala o nás psát i zahraniční média.

• Kdy jste se definitivně přejmenovali na Conflict Intelligence Team?

V srpnu 2016 se objevily informace, že Rusko plánuje nasadit armádní jednotky v Sýrii. Začali jsme shromažďovat informace a když jsme na základě nich zveřejnily text, celostátní média mě kritizovala, že publikuji lživé informace.

Právě tehdy jsme pochopili, že válka na východě Ukrajiny nebude jediný konflikt s Ruskou účastí, rozhodli jsme se přejmenovat na Conflict Intelligence Team.

• Zmínil jste jméno novináře Eliota Higginse. Spolupracujete se skupinou Bellingcat?

Ano, spolupracovali jsme a stále s nimi spolupracujeme. S Bellingcatem máme přátelské vztahy. Jsme si vědomi, že si navzájem nemůžeme konkurovat, ale musíme se navzájem podporovat. Asi patnáct nebo dvacet vyšetřování jsme dělali společně.

• O jaká vyšetřování šlo? Podílela se vaše skupina na vyšetřování sestřelení malajsijského boeingu nad Ukrajinou?

Ne, na vyšetřování sestřelení malajsijského boeingu jsme se nepodíleli. Záměrně jsme se tím nezabývali, neboť to je kriticky důležité téma a z hlediska tlaku na ruskou vládu a mezinárodní společenství je lepší, pokud to dělá jedna investigativní skupina. Pokud jsme něco nového našli v souvislosti s letem MH17, okamžitě jsme to předali lidem z Bellingcatu.

Společně jsme dělali méně významná vyšetřování. Například jsme hledali pravdu o leteckém útoku na mešitu v Aleppu nebo o ostřelování ukrajinské Avdijivky ze separatisty kontrolovaného Doněcka.

• Na jaké vyšetřování, které se vám podařilo zveřejnit, jste nejvíce hrdý?

Pokud to budeme hodnotit z hlediska ohlasu a jak to zasáhlo pověst ruské vlády, tak bych vypíchl dva případy. V lednu 2016 jsme zveřejnily text o tom, že Rusko používá v Sýrii kazetové bomby. Informace jsme přitom brali z veřejných zdrojů a výlučně z prorežimních sdělovacích prostředků jako je Russia Today nebo TV Zvezda patřící ministerstvu obrany. Naší zprávu poté použily mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch, Amnesty International, díky ní jsme také získali kontakt na sekci OSN, která se zabývá zakázanou municí.

Druhý případ není nijak senzační. Líbilo se mi ale, jakou ranou byl pro ruskou vládu. Byl to text o ruském vojákovi z 5. tankové brigády, který se účastnil bojů v ukrajinském Debalceve, byl zraněn a ležel v jedné moskevské nemocnici. Tohoto vojáka osobně navštívil ministr obrany Sergej Šojgu a daroval mu pamětní hodinky s logem ministerstva obrany. Jeho soused vyfotil, jak ministr obrany stojí vedle zraněného vojáka. Na základě této fotografie se nám podařilo posléze dokázat, že voják bojoval na východě Ukrajiny a byl tam zraněn.

Před zveřejněním textu jsem oznámil, že máme materiál, který se týká přímo ministra Šojgu. Ještě v tu noc hackeři neúspěšně zaútočili na mé profily v sociálních sítích a elektronickou poštu. Podařilo se jim ale nabourat do mé staré pošty, kterou jsem měl na ruském serveru Yandex. Myslím si, že toho využili, protože ruské tajné služby mohou získat přístup k ruským serverům.

Na této staré poště našli login a heslo k webu Bellingcat, který jsem dostal pro všechny případy ještě v roce 2014. Hackeři toho využili a na stránce Bellingcat zveřejnili své poselství. Na krátkou chvíli se také dostali do mého úložiště na Apple. Díky tomu zveřejnili na internetu můj pas, adresu a soukromé fotografie, kterými mě chtěli zdiskreditovat.

• Pro ruský režim jste nepohodlná osoba. Jste vystaven systematickým hrozbám?

Ještě když jsem se zabýval v roce 2014 smrtí příslušníků zvláštních sil GRU byl jsem předvolán na vojenskou prokuraturu. Nejdříve jsem musel vysvětlit, proč mě tato informace zajímá. Vojenský prokurátor se mě pak během neoficiálního rozhovoru zeptal, jestli chápu, že informace, které hledám, jsou tajné a nelze je zveřejnit. Pokud je zveřejním můžu být trestně stíhán. Odpověděl jsem mu, že to chápu, ale stejně budu pokračovat ve své práci.

Když loni došlo k útokům na servery americké Demokratické strany, společnosti jako CrowdStrike nebo ThreatConnect analyzovaly tato napadení a porovnaly je s útoky na mou poštu, protože to bylo považováno za útok na Bellingcat. Ukázalo se, že Demokratickou stranu napadli stejní hackeři jako mě.

To je ale jasné, protože hackeři ze skupiny Fancy Bears pracují na objednávku vojenské rozvědky GRU.

Poté, co se na internetu objevilo mé telefonní číslo a adresa, mi bylo vyhrožováno likvidací. Pravidelně jsem si všímal, že jsem sledován a je odposloucháván můj telefon. K tomu dochází tehdy, když plánujeme zveřejnit nějaké citlivé vyšetřování.

• V zahraničí je o vaše vyšetřování zájem. Zajímají se o ně i Rusové?

Když jsme zveřejňovali vyšetřování týkající se Ukrajiny, tak se ruská společnost o to zajímala, protože se jednalo o sousední stát a blízký národ. Co se týče účasti ruských vojsk v Sýrii, tak v tomto případě nebyla žádná empatie. Řekl bych, že ruskou společnost moc nezajímá válka v Sýrii.

Je to paradox. O našich materiálech věnovaných Sýrii píší přední západní média, nezávislé ruské sdělovací prostředky o nich prakticky neinformují. Myslím si, že to je právě kvůli nezájmu ruských čtenářů. Ve většině případech o našich vyšetřováních píší, až když to vyvolá silnou reakci na Západě.