Co nám dříve přišlo nemožné a s úsměvem jsme pokukovali, co zas vymysleli soudruzi z NDR, je dnes téměř skvostem. Retro nábytek z 60. až 80. let hledáme na blešácích, v online bazarech a v útrobách starých bytů s nadšením sběratelů. Nikdo tehdy netušil, že v něm dřímá nadčasová estetika – kombinace jednoduchých linií, funkčnosti a nezaměnitelného stylu, který dnes rezonuje s generací toužící po osobitosti a trvalé hodnotě.

Nábytek, který po letech neztratil svou čest

Vzpomínáte na křeslo Brusel? To s elegantně zahnutými nohami a měkkým čalouněním, které jako by šeptalo příběhy o časech, kdy se v obýváku usrkávala káva s velkou dávkou logru, děti lízaly vitacit z dlaně a u toho ladily rádio Luxemburg. Tenhle kousek se znovu rodí v dílnách renovátorů, kteří mu dávají nový kabát, ale přesto v něm zůstává všechno, co prožil.

Podobně židle TON, lehké, ohýbané, skoro až poetické, jako by vznikly pro kavárenské filozofy a čtenáře knížek. Zatímco jinde končila výroba v propadlišti dějin, tyhle židle z Bystřice pod Hostýnem se staly hrdými exportními artikly a kultovními retro ikonami.

Socialistická sedačka byla nezmar. Neuvěřitelně praktická, bytelná a rozhodně si zaslouží veškeré uznání, vždyť přežila celé generace. Kdo ji měl doma, ten si ji dobře pamatuje: molitanové polštáře, které se sice časem trochu zploštily, ale nikdy to úplně nevzdaly. Často byla překrytá dekami, nebo dokonale učesaným leskymem, co dodával slavnostní nádech.

Dnes? Dnes z ní může být brutálně stylový kousek, který by klidně zapadl do pařížského loftu. Možná prošla lehkým faceliftem, nový potah, modernější tvar, čerstvý nádech. Ale kdo ne v tomhle věku?

Proč pořád tíhneme ke stěnám, které dýchají nostalgií doby?

Protože v něm stále bydlí vzpomínky? Možná…? Starý nábytek není jen dřevotříska a šroubky  je to vůně prarodičovské obývákové stěny, jemné vrzání křesla, na kterém jsme sledovali večerníček, a byl tam i šuplík, kam se schovávaly zakázané bonbony z ciziny. Tíhneme k němu, protože je ukotvený v čase.

Obývací stěna nebyla jen dominantou pokoje, ale i jakýmsi domácím trezorem. Schovala se do ní vyžehlená prádla, sady skleniček, staré fotografie i dopisy, které nikdo nechtěl vyhodit. Měla svoje prosklené, téměř slavnostní části vitrínky na ozdobu a tajné přihrádky, kam se s noblesou ukládalo všechno na sváteční neděli. Každý její centimetr měl svůj účel. A i když působila mohutně, byla to spíš velká knihovna života.

Jak retro ožívá v moderních bytech

V současnosti se na staré obývací stěny, židle z UP závodů nebo servírovací stolky s kolečky už nedíváme jako na ošklivý pozůstatek minulosti. Právě naopak. Mladší generace je znovu objevují a s úctou k původnímu designu je vracejí zpět do života. Často stačí nový nátěr, obroušení, nový potah nebo jen šikovné sladění se zbytkem interiéru. Výsledek? Originální kus s duší a příběhem.

Retro nábytek se skvěle hodí do moderních interiérů v duchu eklektického stylu, kde se míchá staré s novým, hravé s minimalistickým, a kde se každý kousek počítá. Sedačka po babičce může najednou vypadat jako z designového showroomu, a starý sekretář najde nový smysl třeba jako barový stolek nebo knihovna.

Je to trochu rebelie vůči showroomové unifikaci, ale taky návrat k hodnotám. K řemeslné poctivosti, trvanlivosti a smyslu pro detail. A není to jen trend, je to projev vztahu k minulosti i k vlastnímu prostoru. Zatímco dřív jsme chtěli všechno nové a bez paměti, dnes chceme věci, které něco pamatují a vydrží.