Babiš dělá kampaň propagující svou Vizi 2035. Vydal knihu s názvem: O čem sním, když náhodou spím, ve které líčí svou představu, jak by měla vypadat Česká republika v roce 2035 a jak by měl fungovat náš stát. Není od věci, když už předseda hnutí ANO uvažuje nad budoucností naší země v delším horizontu, zamyslet se také nad dlouhodobými vyhlídkami Babiše a jeho hnutí v české politice.

Je sice hezké, když někdo přichází s vizí na dlouhou dobu dopředu, otázka je, zda svou vizi přežije anebo skončí ještě dříve, než své představy dotáhne do zdárného konce. Pokud Babiš jen nefantazíruje a jeho kampaň ve skutečnosti není jen kampaní pro letošní sněmovní volby, což nejspíš je, měl by myslet na to, aby když ne on sám, tak jeho hnutí v roce 2035 v politice ještě působilo a na realizaci jeho vize pracovalo.

V první řadě musí mít dlouhodobou budoucnost hnutí ANO, teprve pak má smysl usilovat o vize a koncepce na desetiletí dopředu. Základní problém ale je, že u Babišova uskupení vůbec nevíme, jak dlouho bude ještě fungovat a především, zda přečká dobu, kdy se z něj jeho předseda stáhne. Připomeňme, že v inkriminovaném roce 2035 by se měl Babiš dožít 81 let.

Bude mu o dva roky více, než je nyní Karlu Schwarzenbergovi, o šest víc než Václavu Klausovi, a dokonce o devět let víc, než kolik je dnes Miloši Zemanovi. Už jen pokročilý věk Babiše donutí, aby těžiště politického působení ANO neleželo na jeho osobě.

Akce nespokojeného oligarchy

V případě politického hnutí, které založil, je to ale hůře proveditelné než u Agrofertu, kde ho mohl snadno zastoupit management holdingu. V politice to tak jednoduché není, politika si žádá, aby dotyčný byl vidět a slyšet, zvlášť pokud je hlavní tváří hnutí. Dovede však ANO přežít rok 2035 a spolu s ním i svého zakladatele nebo se ho dlouhodobé vize netýkají, protože mu dojde dech mnohem dříve?

Pokud Babiš svou Vizi 2035 myslí vážně, a nejen ji, ale celé své politické angažmá, měl by se sám postarat o to, aby ANO z politiky nezmizelo ani po roce 2035. V opačném případě se zpětně prokáže, že měli pravdu Babišovi kritikové, kteří od počátku tvrdili, že ANO není žádnou Akcí nespokojených občanů, jak zněl název občanského sdružení, na jehož činnost hnutí navázalo, ale divizí miliardářova koncernu a ke své existenci nepotřebuje občany, nýbrž jednoho nespokojeného oligarchu.

Hnutí ANO je natolik svázané s osobou Babiše, že si lze jen velmi těžko představit, že by mohlo fungovat i bez něj. Základní problém spočívá v tom, že Babiš je hlavní důvod, proč dnes lidé k hnutí ANO inklinují. Jeho šéfovi věří, vkládají naděje do jeho schopností a je odpovědí na jejich zklamání z jiných politických stran. Pokud by se ANO mělo stát trvalou součástí našeho stranického systému, muselo by mít ještě jiný tahák na voliče než svého předsedu - buď další osobnosti nebo obecně platné hodnoty a ideje.

Politici hnutí ANO, a to i ti nejviditelnější jako Martin Stropnický, Richard Brabec či Jaroslava Pokorná Jermanová stále působí jako pouhá stafáž. Pomáhají svému předsedovi, pracují pro něj, ale hnutí prodává on. Bez něj by bylo neprodejné a nejen to. Pravděpodobně by se zhroutilo do sebe a zaniklo ve vnitřních sporech, proti kterým si zatím nemohlo vypěstovat odolnost, protože autorita a moc předsedy nedovolí, aby se nějaký konflikt vůbec rozhořel.

Poslední slovo Andreje Babiše 

Celé hnutí je konstruované tak, že drží pohromadě jen díky silné osobnosti ve svém čele. Bez ní by se velmi rychle ukázalo, že si ANO za dobu své existence nevytvořilo mechanismy, jak demokraticky fungovat a řešit spory, které jsou v ostatních politických stranách běžné. Doteď to nepotřebovalo. Posledním a vždy dostupným arbitrem byl totiž Babiš.

Obdobně na tom bylo federativní uspořádání Československa před rokem 1989. Dokud byla ústavně zakotvena vedoucí úloha KSČ, federalismus se výrazněji neprojevil a nepramenily z něj vážnější potíže. To se ale změnilo po jejím zrušení.

Komunistická strana byla pojítkem, které překlenovalo vzájemný nesoulad a zajišťovalo, že federace jako celek fungovala. Podobnou roli uvnitř ANO zastává Babiš. Očekává se od něj a on ji plní. Samozřejmě má své emisary, především Jaroslava Faltýnka, kteří jednají v jeho zájmu, takže nemusí hned všechno řešit osobně.

Pokud má hnutí ANO ještě nějaké to desetiletí existovat a přežít i svého předsedu, má pouze dvě možnosti: transformovat se do strany, ve které jsou frakce, boj o moc s nejasným výsledkem a kde nikdo nemá poslední slovo, kde však záleží na tom, kdo na svou stranu získá více straníků, potažmo delegátů na stranickém sjezdu.

Problém nástupnictví 

Druhou možností je, že hnutí ANO bude fungovat jako doposud, jen roli Babiše převezme někdo jiný, nejlépe nějaký další s Babišem spřízněný podnikatel anebo dokonce někdo z jeho rodiny. Takové vyústění by bylo nejlogičtější. Hnutí ANO by se tak pomyslně stalo součástí dědického řízení po svém předsedovi. Ten, komu by po Babišovi připadl Agrofert, by nádavkem dostal i jeho politické hnutí. Elegantně by se tak vyřešil problém nástupnictví, se kterým by jinak hnutí ANO zřejmě mělo výraznější problémy.

Pouze pokud Babiš otázku nástupnictví vyřeší předem, může zabránit mocenským bojům uvnitř hnutí a jeho následné marginalizaci. Ovšem to vše platí jen za předpokladu, že ANO nezanikne ještě mnohem dříve než v roce 2035. Jeho postavení na politické scéně je dnes sice velmi silné, ale vysoce nestabilní.

Přestože Babiš tvrdí opak, jeho hnutí je ideově nezakotvené a to jediné, co ho v české politice někam zařazuje, je Babišovo vymezení se proti tradičním stranám. Spolu s tím, jak se u nás politický systém mění a v poslanecké sněmovně se dříve či později objeví nová uskupení, která tam před Babišem nebyla a která nepůjde označit za klasické strany, však hnutí ANO přijde o to hlavní, co ho charakterizuje. Jediné, co by pak ANO zbylo, by byla časem oprýskaná nabídka lepšího života v Česku.

Stačí to, když výhradním nositelem vize lepšího života v roce 2035 je někdo, kdo v té době bude už staříkem, a osud jeho hnutí je ve hvězdách? ANO musí nabídnout víc. V opačném případě mu nezbude nic jiného než doufat v pevné zdraví svého předsedy. Ale kdoví, třeba se Babiš dožije stovky a přijde ještě s vizí 2050.