Slunce začíná hřát, v kancelářích se pomalu ztrácí pracovní morálka a v diářích přibývají dny označené jako „dovolená“. Itálie patří každoročně mezi nejoblíbenější cíle – kvůli moři, krajině, historii… a samozřejmě kvůli jídlu. Jenže právě jídlo je v Itálii něco víc než běžná součást dne. Je to kultura, tradice a otázka hrdosti. Italové si na jídle dávají záležet, mají v něm jasná pravidla a některé kombinace nebo zvyky vnímají jako nevhodné nebo neuctivé. Ne proto, že by chtěli někoho soudit, ale protože mají hluboce zakořeněný vztah k tomu, co a jak se jí. Například cappuccino. Mnoha lidem chutná kdykoli během dne, ale v Itálii je to nápoj spojený výhradně s dopolednem. Obvykle se pije do desíti nebo jedenácti hodin jako součást snídaně. Po jídle se servíruje espresso – malé, silné, bez mléka. Objednat si cappuccino po obědě nebo večeři není běžné a Italové to vnímají jako něco, co narušuje jejich zažitý rytmus stolování.

zdroj: Profimedia.cz

Velkou pozornost věnují Italové také těstovinám. Jejich kuchyně stojí na jednoduchosti a kvalitních surovinách, a právě proto je důležité, co se s čím kombinuje. Například do těstovin carbonara nepatří smetana – připravují se jen z vajec, sýra, pepře a sušeného vepřového líčka. Pokud si objednáte těstoviny s mořskými plody, nikdy k nim nežádejte parmazán. Rybí chutě a sýr k sobě podle italské tradice nejdou. A rozhodně se nepočítá s tím, že by si někdo do těstovin přidával kečup. Taková kombinace je v rozporu s tím, jak Italové vnímají svou kuchyni – jako něco čistého, vyváženého a uctivého k surovinám. Pizza má v Itálii podobně pevná pravidla. Je tenká, jednoduchá, pečená při vysoké teplotě a se surovinami, které spolu ladí. Obvyklé jsou varianty jako Margherita, Marinara nebo Diavola. Ananas na pizze je pro většinu Italů nepochopitelný. Není běžnou surovinou a jeho spojení se sýrem a rajčatovým základem působí nepatřičně. Stejně tak se na pizzu obvykle nepřidává omáčka navíc nebo extra sýr, pokud to není součást původního receptu.

zdroj: Profimedia.cz

Kultura stolování v Itálii má svá pravidla i v tom, jak se jídlo podává. V restauraci se většinou objednává po chodech – předkrm, první chod (například těstoviny nebo polévka), druhý chod (maso nebo ryba), případně příloha a dezert. Pokud si dáte jen něco z toho, je to naprosto v pořádku, ale jednotlivé části se servírují odděleně a každá má svůj čas. Jídlo je společenská událost, nikoli rychlá záležitost na cestě mezi dvěma aktivitami. Na stole často najdete pečivo, které není zdarma – je součástí položky „coperto“, což je poplatek za obsluhu a základní servis. Je to běžná součást účtu. Spropitné není povinné, ale pokud jste byli spokojeni, drobná částka navíc je vítaná.

Italové nečekají, že budete znát všechna jejich pravidla, ale ocení, když k jejich kuchyni přistupujete s respektem. Pokud se budete řídit tím, co je běžné, a dáte přednost jednoduchosti, čerstvým surovinám a ochotě ochutnávat nové věci tak, jak byly zamýšlené, čeká vás opravdový kulinářský zážitek.