Jak Donald Trump pohřbil mexického prezidenta

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Dalo by se říct, že latinoskoameričtí prezidenti a prezidentky nezažívají svoje nejšťastnější období. Většina současných hlav států z levé i pravé části politického spektra se musí potýkat s drastickým poklesem popularity, doprovázeným v některých případech i masovými protesty, jaké nyní trápí prezidenta Brazílie nebo prezidentku Chile. Nejmocnější muž Mexika, Enrique Peña Nieto, v tomto ohledu není žádnou výjimkou. I když může být až s podivem, nakolik se mu daří své vlastní postavení v druhé nejdůležitější zemi Latinské Ameriky ještě zhoršit. Naposledy oficiálním pozváním Donalda Trumpa.

Pozvat Trumpa (vpravo) do Mexika byl od tamního prezidenta (vlevo) hodně odvážný tah

Pozvat Trumpa (vpravo) do Mexika byl od tamního prezidenta (vlevo) hodně odvážný tah,zdroj: Profimedia.cz

Neobliba latinskoamerických lídrů je do značné míry způsobena objektivními okolnostmi. Po letech rekordního ekonomického rozmachu zažívá velká část kontinentu stagnaci anebo přímo recesi, k čemuž se váže rostoucí nezaměstnanost, vysoká inflace a chudnutí teprve nedávno zformovaných středních tříd.

Hlavním důvodem je prudký pád cen ropy a surovin, doplněný o zpomalování čínského růstu - právě čínská poptávka a čínské investice hrály ve "zlaté dekádě" Latinské Ameriky významnou roli.

Mexický prezident Peña Nieto tak měl vyloženě smůlu, že se realizace jeho plánu na otevření mexického ropného trhu zahraničním investorům časově shodovala právě s mimořádně nízkými cenami "černého zlata".

Současní latinskoameričtí vůdci nejsou z velké části zodpovědní ani za další dva klíčové problémy kontinentu, kterými jsou korupce a stále vysoká míra násilí. Přetrvávající násilí je spojeno hlavně s pokračující "válkou proti drogám", již vedou z popudu Spojených států skoro všechny státy v regionu.

Dědicové průšvihů

V Mexiku se do současných extrémně krvavých rozměrů dostala už za předchozího prezidenta Felipe Calderóna, který se pokusil pomocí armády definitivně rozbít moc kartelů, výsledkem však byla jen dodnes trvající krvavá lázeň bez trvalých výsledků.

Co se korupce týče, ta dnes zajímá veřejnost víc než kdy dřív a soudní orgány mnoha zemí se konečně nebojí stíhat vysoce postavené politiky; třeba v Brazílii jde o stovky vyšetřovaných starostů, guvernérů, poslanců, senátorů i ministrů a podezření se nevyhnul ani prezident sám.

Fakt, že je něco takového možné, svědčí o zesílení demokratických institucí a občanské společnosti zhruba za poslední dvě desetiletí napříč kontinentem (s čestnou výjimkou Venezuely a několika "černých ovcí"). Mexiko tak daleko jako Brazílie nedospělo, ale přesto se tam podařilo obvinit z korupce tři bývalé guvernéry a Nietovy blízké spolupracovníky a otevřeně se mluví o podezřelém nákupu luxusní vily prezidentovy manželky.

Lidé jako Nieto mají vlastně smůlu, že jsou latinskoamerickými politiky ze "starých struktur", kteří si nestihly zvyknout na mnohem vyšší očekávání a přísnější požadavky bohatnoucích společností. Skandál kolem manželky mexického prezidenta by ve zlatém (autokratickém) období vlády Nietovy Institucionální revoluční strany (PRI) sotva vzbudil větší pozornost – pokud by vůbec vyplul na veřejnost. Dnes vrcholnému vládnímu činiteli nenávratně pošramotí pověst i politickou budoucnost.

Politická sebevražda v přímém přenosu

Jinak řečeno, mnoho důvodů pro velkou neoblíbenost Nieta je racionálně vysvětlitelných a přinejmenším pochopitelných, i když ne omluvitelných. Záhadou však je, jak mohlo už tak neoblíbeného prezidenta vůbec napadnout pozvat na oficiální návštěvu nepřítele Mexičanů číslo jedna, Donalda Trumpa?

"Zdálo by se, že v horším postavení se ocitnout už opravdu nemůže. A přece se mu to podařilo," shrnula Maureen Meyer, odbornice na Mexiko z Washington Office for Latin America, dopady setkání a tiskové konference Donalda Trumpa s mexickým prezidentem z 1. září.

Na ní ho Trump označil za "přítele", aby vzápětí vystoupil na americké půdě s ostře protiimigrantským projevem, pohrozil ještě vyšší zdí na hranici s Mexikem a zopakoval, že přinutí souseda za zeď zaplatit. Trapné divadlo završila druhá prezidentská kandidátka, Hillary Clintonová, když pozvání na stejnou schůzku s Nietou naopak odmítla.

Slavný mexický historik Enrique Krauze označil Trumpovu návštěvu za "historickou chybu!, Esteban Illades z časopisu Nexos zase za "největší ponížení mexického prezidenta na domácí půdě za posledních 50 let" a oscarový režisér Alejandro González Iñárritu rovnou za "vlastizradu" srovnatelnou s mírovou smlouvou, jež před 168 lety připravila Mexiko o polovinu tehdejšího území.

S těmito stanovisky se ztotožňuje i větší část politické elity členů včetně vládní PRI a samozřejmě veřejnost – v průzkumu deníku Reforma návštěvu Trumpa odsoudilo 85 procent Mexičanů, kteří amerického republikánského kandidáta nemohou vystát už do doby, kdy je na začátku kampaně hromadně označil za "sexuální násilníky".

Mexičan, který pomohl Trumpovi

Proti jeho pozvání se demonstrovalo, podepisovaly se petice a senátor Armando Ríos Piter dokonce za souhlasného přikyvování řady vládních zákonodárců navrhuje odvetný zákon, jenž by v případě Trumpova zvolení a realizace jeho slibu o vypovězení obchodní dohody NAFTA vedl ke zrušení desítek bilaterálních smluv včetně klíčových dokumentů o spolupráci v boji proti drogovému byznysu a již zmiňované mírové smlouvy, jejímž prostřednictvím se Mexiko vzdalo svých severních států ve prospěch USA.

Trumpova návštěva způsobila v Mexiku takovou vlnu negativních reakcí, že už si vyžádala i první oběť na nejvyšších místech: v prvních zářijových dnech rezignoval na svůj post ministr financí Luis Videgaray, možná nejbližší prezidentův muž ve vládě a zároveň jeho vyvolený nástupce. Videgaray kvůli přešlapu musel předčasně ukončit slibnou politickou kariéru a nedá se vyloučit, že pád dalších významných hlav bude následovat.

Své důvody pro tak katastrofální politickou chybu dosud Nieto přesvědčivě nevysvětlil. A situace je o to zvláštnější, že v souladu s jinými prominentními Mexičany prezident v minulosti před Trumpem varoval a přirovnal ho k Hitlerovi a Mussolinimu.

Pokud bylo jeho cílem toto smýšlení většiny obyvatel své země otevřeně vyjádřit a prezentovat Mexiko zemi jako suverénní a rovnoprávné většímu sousedovi, pak tragicky zklamal – na tiskové konferenci po boku amerického magnáta působil servilně, přenechal mu veškerou iniciativu a k mírné kritice se zmohl až později na Twitteru.

Jak se stát nejhorším prezidentem v dějinách

Naopak Trumpa mohl legitimizovat v očích některých amerických hispánských voličů a zároveň mu umožnil vybojovat si první ostruhy na mezinárodním poli, kde byl považován za slabšího kandidáta.

A pokud snad Nieto toužil po státnickém gestu a chtěl zajistit, aby Mexiko mělo v budoucnosti dobré vztahy se svým nejdůležitějším sousedem bez ohledu na výsledek prezidentských voleb, pak nedopadl o mnoho lépe. Trump jen potvrdil svou naprostou nevypočitatelnost a nespolehlivost, když svými těsně navazujícími výroky pohřbil veškeré úsilí o kompromis, zatímco jinak Mexiku spíš nakloněná Clintonová si jistě bude pamatovat, že Nieto přispěl k posílení jejího rivala. Svým nezájmem o schůzku s ním to ostatně jasně avizovala.

Tímto zvláštním a zřejmě nepromyšleným tahem si mexický prezident každopádně zajistil výjimečné postavení i mezi obecně neoblíbenými latinskoamerickými lídry. A ne zrovna v lichotivém světle. Podařilo se mu stát nejen nejhůře hodnocenou hlavou státu své vlastní země od počátků měření popularity, ale i druhou nejnenáviděnější osobou pro Mexičany vůbec – právě po Donaldu Trumpovi.

Tagy: zahraničí Mexiko Spojené státy mexická politika americké prezidentské volby 2016

Zdroje: Vlastní