Například na ropu bohaté Skotsko může být rádo, že se v nedávném referendu neodtrhlo od zbytku Velké Británie a nadále tedy pobírá příspěvky ze společné pokladny; zastánci nezávislosti totiž předpokládali průměrnou cenu za barel kolem sta dolarů. Skotská ekonomika přesto slábne a ve srovnání se zbytkem Británie stagnuje, přičemž velké těžařské firmy začínají masově propouštět: nedávno oznámil gigant BP, že na ulici skončí šest set ze čtyř tisíc skotských zaměstnanců, podobný krok plánuje Petrofac.

Slovy skotské ministerské předsedkyně Nicoly Sturgeonové: "Pro lidi pracující v Severním moři nastávají skutečně těžké časy."

Podobně se na těžké časy musí připravit Kanada, kde jedna provincie za druhou hlásí rekordní rozpočtové schodky, a některé části Spojených států jako Severní Dakota, které donedávna těžily z výhodné těžby břidlic. Rekordně nízké ceny ropy sužují řadu států Afriky, od Alžírska, přes Nigérii až po Súdán, což může v evropském kontextu přinést zesílení vnitřního napětí a přidat dalších několik kapek do probíhající migrační krize.

Obzvlášť nešťastnou oblastí však bude Latinská Amerika, kde nízké ceny ropy korespondují s dalšími negativními trendy – s korupčními skandály, politickou nestabilitou a podobně strmým pádem cen ostatních komodit. Díky jejich smrtonosnému koktejlu se celý region propadá do (psychologické i ekonomické) deprese a podle předpovědí Světové banky zažije vůbec nejnižší růst v globálním měřítku. A v mnoha případech tvrdou recesi.

Nejkřiklavějším příkladem je samozřejmě Venezuela, jejíž rozpočet počítá s cenou ropy sto dvacet dolarů za barel a příjmy státu jsou na ropě závislé z 95%. Nedostatky širokého sortimentu základních potravin, zdravotnického materiálu a extrémní kriminalita jsou dobře známým jevem, stejně jako hyperinflace. Venezuelská ekonomika se loni propadla o neuvěřitelných deset procent, letos bude pokračovat podobným způsobem. Neschopnost autokratické vlády prezidenta Nicoláse Madura tomu přirozeně nepomáhá.

Jenže pro Latinskou Ameriku je mnohem ničivější krize v Brazílii, kde levná ropa zatloukla poslední hřeb do rakve státnímu ropnému gigantu (momentálně spíš trpaslíku) Petrobras, postiženého nejrozsáhlejším korupčním skandálem v historii země. Policejní vyšetřování sahá až do nejvyšších pater politiky a týká se momentálně skoro poloviny poslanců a senátorů napříč politickými stranami, přičemž samotnou prezidentku ohrožuje impeachment. Levná ropa zazdila jakoukoli naději na zotavení firmy Petrobras a výraznou měrou přispívá k ekonomické recesi, mimochodem horší než byla Velká deprese ve 30. letech.

Trpí i Mexiko, po Brazílii druhá největší ekonomika Latinské Ameriky, jejíž prezident Enrique Peña Nieto se paradoxně pustil do odvážné reformy státního monopolu na ropný průmysl v nejhorší možné době. O aukce nových nalezišť není mezi investory z logických důvodů valný zájem a státní společnost Pemex není v o mnoho lepším stavu než její brazilský protějšek: hlásí čtvrtletní ztrátu ve výši deset miliard dolarů a připravuje se k propuštění třinácti tisíc zaměstnanců. Proti tomu působí propouštění ve Skotsku skoro neškodně.

V Latinské Americe na příjmech z těžby ropy přímo závisí Kolumbie (třetí největší ekonomika Jižní Ameriky) a Ekvádor, ostatní země jsou s nimi úzce provázané a rekordně navíc klesaly ceny dalších klíčových surovin: mědi a zinku. A jaké jsou následky? Třeba prudce se zvyšující nezaměstnanost, stále častější stávky a rekordní inflace, v některých státech dosahujících desítky procent. Mexické peso, považované za měřítko stability celého kontinentu, je na historickém minimu, podobně je na tom brazilský real a kolumbijské peso. Pokud rovnou nepřijdou o práci, klesají obyvatelům napříč regionem reálné mzdy, rychle rostou ceny základních potravin a životní náklady vůbec.

Vůbec nejhorší je hrozba návratu extrémní chudoby, která Latinskou Ameriku sužovala po celá desetiletí, a kterou se v posledních letech pomocí odvážných sociálních reforem podařilo výrazně zredukovat. Ve Venezuele už je návrat ke starým časům znát, a pokud dojde ke státnímu bankrotu, bude ještě hůř, stačí vzpomenout statisíce žebráků a sběračů odpadků v Argentině po roce 2001.

Přestože se tedy zatím s jistým zadostiučiněním mluví hlavně o problémech Ruska a většině Evropy pomáhají rekordně nízké ceny ropy k jistému ekonomickému oživení, v konečném důsledku mohou přispět k ještě větší globální a nakonec i evropské nestabilitě. Zvlášť když se přidají velmi negativní ekologické důsledky. Krize v další významné části světa a zesílení už probíhající krize v částech Afriky a prakticky na celém Blízkém východě neprospějí nikomu.

Levný benzín nás tedy může v ne až tak daleké budoucnosti přijít překvapivě draho.