Neoblíbený prezident, kterého nikdo neznal, a krize jako výtah k moci

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Pro Michela Temera to byla první zahraniční zkouška v roli brazilského prezidenta. Jen několik dní poté, co senát definitivně potvrdil impeachment dočasně odstavené prezidentky Dilmy Rousseffové, musel Temer na schůzce skupiny G20 v Číně prezentovat novou tvář latinskoamerického giganta. Neobešlo se to bez drobných problémů a škobrtnutí, které ilustrují, v jak těžké pozici se náhradník Rousseffové právě nachází.

Prezident Michel Temer není zrovna nejoblíbenějším politikem v Brazílii

Prezident Michel Temer není zrovna nejoblíbenějším politikem v Brazílii,zdroj: Profimedia.cz

Prezidentův výlet na čínské tržiště za nákupem obuvi například vyvolal vlnu posměchu na sociálních sítích, rychle se také rozšířila historka o údajném oslovení čínským byznysmanem "Pane Fora Temer" – to proto, že brazilského prezidenta na všech akcích zpravidla vítají transparenty s nápisem Fora Temer (portugalsky "Pryč s Temerem!").

Pozorní diváci je mohli zahlédnout mimo jiné na ceremoniích spojených s Olympiádou v Riu. Aby to nestačilo, na oficiální prezenční listině skupiny G20 se vůbec neobjevilo Temerovo jméno, jen prosté "zástupce Brazílie", a pozorovatelé si povšimli, že brazilský prezident zůstává na fotografiích povážlivě stranou ostatních světových lídrů.

Tyto v zásadě nevýznamné incidenty vypovídají o nezáviděnihodném postavení brazilské hlavy státu především ve své vlastní zemi. Donedávna neviditelného viceprezidenta, z něhož se shodou okolností a umných politických intrik stal nejmocnější muž Brazílie, pronásleduje nepopularita srovnatelná snad jen s jeho předchůdkyní.

Prezident, kterého nikdo nezná

Protesty proti jeho vládě jsu prakticky každodenní realitou – na tom největším se v neděli v Sao Paulu sešlo na 50 tisíc lidí – stejně jako neustávající zesměšňování. Pětasedmdesátiletý Temer přitom nebudí nechuť pouze u příznivců sesazené Rousseffové, kteří jej rutinně označují za "pučistu", ale i u většinové populace – jeho obliba se v průzkumech pohybuje kolem 14 procent, v případných volbách je pak jeho podpora na hranici statistické chyby.

Základním důvodem nepopularity je přirozeně způsob, jakým se Temer dostal k moci. Do víceméně ceremoniální funkce viceprezidenta byl zvolen jako kandidát proslule zkorumpované strany PMDB (Strana brazilského demokratického hnutí), obvykle obsazující klíčové pozice ve státě v koalici s levicí i pravicí.

Až do loňského podzimu se prakticky neobjevoval na veřejnosti a impeachment odsuzoval, v příhodnou chvíli však změnil stranu, prezidentku Rousseffovou odsoudil a spojil své síly s opozicí, čímž přivodil rozklad vládní koalice a několik měsíců absolutního politického chaosu.

Z něj se vynořil v čele státu, jehož obyvatelé ho prakticky neznali. Zato dobře znali politiku jeho strany a stran nové koalice, navázaných na největší korupční skandál v brazilské historii související s rozkrádáním státního ropného podniku Petrobras. Brzy se ukázalo, že i Michel Temer osobně čelí podezření a možnému vyšetřování v tomto skandálu kvůli úplatku ve výši zhruba sedmi milionů korun.

Plané sliby uprostřed krize

Důvěru veřejnosti neposílila ani prezidentova osobnost. Temer je sice zkušený spisovatel, léta v ústraní se však na první pohled podepsala na jeho neobratném veřejném vystupování, provázeném od samého počátku sérií trapných momentů.

Je to v ostrém kontrastu s obvyklými předpoklady úspěšného latinskoamerického lídra, mezi něž patří přinejmenším určitá dávka charismatu a mediální zručnosti, v níž proslul třeba Temerův předchůdce (a odpůrce) Lula da Silva, ve svých dobách stejně obdivovaný svými voliči jako státníky z jiných zemí.

Brazílie je přitom právě v tuto chvíli v pozici, kdy si nemůže dovolit slabého prezidenta a slabou vládu. Země druhým rokem prožívá nejhorší hospodářskou krizi od 30. let, při které skoro dva miliony Brazilců přišly o práci a nezaměstnanost se během tohoto období prakticky zdvojnásobila na 11,6 procenta.

Ekonomická krize a s tím související nespokojenost s vládou Rousseffové byla jedním z důvodů, proč se Temer vůbec dostal k moci. Jeho slib rychlých reforem ale nevypadá realisticky – v jeho vládě zasedlo několik potenciálních prezidentských kandidátů a v brazilském Kongresu ho podporuje naprosto nesourodá koalice sahající od levého středu až po konzervativní náboženskou pravici, přičemž žádná z těchto stran nemá zvlášť před podzimními místními volbami zájem rozčílit si ještě větší množství voličů drastickými změnami.

Prezident Temer může tvrdit, že nebude ve volbách za dva roky kandidovat – ostatně mu to může zakázat i soud kvůli nesrovnalostem v kampani – a že má tedy prostor k prosazování nepopulárních opatření, jako je zvýšení odchodu a ústavní zákaz příliš vysokých rozpočtových schodků. Ale faktem je, že jeho koalice má spíš starost se zamezováním dalších rozsáhlých vyšetřování různých korupčních skandálů; v již probíhajících kauzách je vyšetřováno přes polovinu poslanců a senátorů.

Víc škody než užitku

Impeachment Rousseffové tak fakticky nenapomohl vyřešení žádného z palčivých problémů současné Brazílie, naopak ještě víc zašmodrchal nepřehlednou politickou situaci a vynesl do čela země další bezmocnou vládu, stíhanou jedním problémem za druhým.

Během pěti měsíců přechodného Temerova prezidenství už museli odejít tři ministři a vypuknul další masivní korupční skandál, tentokrát kvůli rozkradení penzijních fondů pro zaměstnance státních společností; škoda se zatím odhaduje na šedesát miliard korun.

V Kongresu mezitím pokračují hádky několika desítek zastoupených stran o podobě každého jednotlivého zákona, doplňované o politické divadlo v otázce odvolání šéfa dolní komory Eduarda Cunhy, jemuž rovněž kvůli stamilionovým úplatkům Nejvyšší soud pozastavil funkci. Všechno nasvědčuje tomu, že ve stejné konstelaci proběhnou zbývající dva roky Temerova mandátu.

Jistou naději na posun představují snad jedině místní volby konané za měsíc, které by mohly zapůsobit jako varování tradičním stranám a ukázat na budoucí podobu bezprecedentně roztříštěné brazilské politické scény. Není pochyb o tom, že tu čeká nejpozději v příštích prezidentských volbách zemětřesení – a že Temer jej ve své funkci nemá šanci přežít, i kdyby mu soud kandidaturu nakonec povolil.

Tagy: zahraničí Brazílie brazilská politika Latinská Amerika Střední a Latinská Amerika

Zdroje: Vlastní