Čtyři roky stíhání exministryně Parkanové: To nejhorší z trestního řízení na vlastní kůži

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Sedm let trvalo, než se policii vedené státním zastupitelstvím podařilo dosmýkat kauzu nákupu vojenských letounů CASA z roku 2009 až před soud. A ani po sedmi letech, které tomu elitní policejní složka pod dohledem vrchního státního zastupitelství věnovala, se jí nepodařilo kauzu uchopit tak, aby se soud mohl vůbec věcí zabývat. Soud v pátek zasedl, projednal obžalobu a vrátil ji policii k došetření. Sedm let práce hodila soudkyně policii na hlavu, to je nevídaná blamáž. Za pozornost ovšem stojí kauza celá, patří totiž k tomu nejhoršímu, co státní represivní mašinerie v posledních letech předvedla, píše Robert Malecký na webu Hlídací pes. 

Poznali byste dnes vůbec Vlastu Parkanovou? Tohle je přitom dva roky stará fotka

Poznali byste dnes vůbec Vlastu Parkanovou? Tohle je přitom dva roky stará fotka,zdroj: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Ještě dřív, než první letadlo CASA vůbec přistálo na letišti ve Kbelích (to bylo v lednu 2010), už se v Česku vyšetřoval jejich nákup. Prošetřovala Evropská komise. Té se nelíbilo, že nebyl vypsán tendr. Řízení nakonec v roce 2011 zastavila.

Prověřoval rovněž zdejší antimonopolní úřad, ale hlavně se věcí už v roce 2009 chopila protikorupční policie. Právě na základě evropské žaloby si vyžádala k případu dokumenty.

O tři roky později, v červnu 2012, už měla policie jasno. Kontrakt za 3,5 miliardy korun byl prý předražený o 658 milionů, čemuž se dalo zabránit, kdyby si ministerstvo obrany zadalo nezávislý posudek na cenu. A protože ministerstvo posudek nezadalo, nechala si policie ke stíhání vydat exministryni obrany Vlastu Parkanovou (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP 09).

Soud by měl řešit, zda vůbec takový posudek mělo ministerstvo povinnost zadat, na což se názory liší. Nicméně u jiných podobných nákupů (Dinga, IVECO) se nezadávaly, nikomu nechyběly a policie nekonala. Navíc o nákupu rozhodla vláda jako celek, nikoli ministerstvo. Ale to jsou argumenty, které musí zvážit soud, pokud se někomu ze státních zástupců v budoucnu podaří přijatelnou obžalobu sepsat.

V hlavní roli Vlasta Parkanová

Kauza je zosobněna exministryní Parkanovou. I lidem, kteří patří k obdivovatelům tzv. nové justice a stále ještě slyší na protikorupční rétoriku potírání zlořádů z dob minulých, v pátek po soudním verdiktu sepnulo, že něco není v pořádku.

Pro pořádek je třeba říct, že Parkanová, která resort vedla od ledna 2007 do května 2009, nepatřila mírně řečeno k autoritativním ministrům se silným odborným zázemím. Traduje se, že ke konci mandátu, snad i v jisté předtuše neodvratného maléru, se snažila na ministerstvu pobývat co nejméně a dávala přednost sněmovním lavicím.

Od okamžiku, kdy byla obviněna (a vzdala se například i funkce místopředsedkyně sněmovny), začal velký souboj o zdánlivé maličkosti. Všechny dokumenty, které v rámci vyšetřování získala, Parkanová se svým právním zástupcem Tomášem Sokolem okamžitě zveřejňovala na internetové stránce www.parkanova.cz. Výslechy svědků, výslechy obviněných, vše, co mohlo podle Vlasty Parkanové vypovídat o její nevině.

Bylo z toho mrzení. Dva týdny po zveřejnění dokumentů zahájil řízení pro přestupek Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který nakonec vyměřil šestnáctitisícovou pokutu. Vyšetřovatel protikorupční policie si pro změnu stěžoval u advokátní komory na obhájce Sokola s tím, že zveřejnění obsahu spisu mohlo být i trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji.

Rozhodnutí ÚOOÚ, které nakonec potvrdil tehdejší prezident Igor Němec (když zamítl Sokolův rozklad), je podle advokáta v rozporu se zásadou, podle níž má obviněný právo hájit se způsobem, jaký uzná za vhodné. A to nejen procesně, ale též ve smyslu práva svobodně o své věci hovořit a hájit se před veřejností.

Za trest se nepodíváte do spisu

Spor o zveřejňování dokumentů, v němž si tedy státní zastupitelství nakonec prosadilo svou, měl dopad i do způsobu, jakým policie přistupovala k vedení samotného trestního řízení. A neváhala přitom Parkanovou "za trest" odstavit od některých jejích zaručených práv.

Od podzimu 2013 do jara 2014 Parkanová opakovaně žádala policii, aby jí umožnila nahlédnout do spisu (na ni vedeného). Neúspěšně. Na konci března 2014 situace vyvrcholila: policejní orgán, který bedlivě sleduje webovou stránku www.parkanova.cz, jejíž obsah se mu hrubě nelíbí, se usnesl, že dokud s tím Parkanová nepřestane, neobdrží vyrozumění o možnosti prostudovat spis. Tečka.

Policejní vyšetřovatel tehdy advokátu Sokolovi psal: "Obviněná má nadále na svých stránkách údaje, za které byla postihnuta, ověřeno nahlédnutím na příslušné internetové stránce dnešního dne." (Detailně o této části kauzy informoval server Česká justice.)

Nápravu zjednal až po stížnosti státní zástupce Kořán, který policii vydal pokyn neprodleně Parkanové přístup ke spisu zajistit, neboť jde o ústavou zaručené právo.

Průtahy? Úkony mají přednost

Koncem roku 2014, kdy stíhání Vlasty Parkanové trvalo již dva a půl roku a případ se nijak viditelně neposouval, podala exministryně stížnost na značné a nedůvodné průtahy. Neúspěšně.

Státní zástupce odpověděl, že nad právem projednání věci v přiměřené lhůtě, zaručené Listinou základních práv a svobod, převážil zájem na provedení všech potřebných úkonů podle trestního řádu. Z komunikace mezi advokátem a žalobcem si můžeme učinit jasnou představu, o jaké úkony šlo (a co se v kauze tak dlouho dělo, že to nakonec vystačilo na sedm let).

Poslední úkon ve věci byl tehdy na konci roku 2014 přesně rok starý. Poslední výslech svědka se konal 4. listopadu 2013, 29. listopadu pak byla dožádána španělská prokuratura, která reagovala relativně rychle. "Trestní stíhání probíhá, aniž by bylo dosaženo konkrétních závěrů o jeho důvodnosti, téměř po roce nebyly informace získané dožádáním nijak vyhodnoceny," psal tehdy advokát Sokol.

Proč se rok nic neděje?

Čili – co se dělo? Vyžádané informace ze Španělska přišly obratem, jejich přetlumočení do českého jazyka v rozsahu 2000 stran trvalo podle žalobce Kořána čtyři až pět měsíců. Další tři měsíce pak znaleckému ústavu zabralo zapracování do posudku.

Mimochodem – posudek. Jde o klíčový dokument, který má dokazovat předražení nákupu a na němž stojí celá konstrukce stíhání. Policie si ho u společnosti American Appraisal zadala již v roce 2009, v roce 2010 ho pak nechala poprvé doplnit. V době, o které hovoříme, tedy mezi roky 2013 a 2014, se posudek doplňoval podruhé. Jinými slovy: policie má od roku 2009 posudek, na jehož základě vůbec kauzu rozjela. Dva roky po zahájení stíhání ovšem kauza skoro rok stojí, přičemž důvodem je doplnění tohoto původního posudku.

K soudu a zase zpátky na policii

Na konci roku 2014 byl posudek skutečně podle plánu doplněn a pak už nic nebránilo tomu, aby policie vyšetřování (po dalších třech měsících) uzavřela a případ předala státnímu zástupci. Ten po důkladném prostudování spisu podal v prosinci roku 2015 obžalobu.

Před soud posílá Parkanovou a bývalého šéfa ministerské sekce vyzbrojování Jiřího Staňka, viní je z porušování povinnosti při správě cizího majetku a ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Nákupem letounů CASA údajně vznikla státu škoda, nakonec vyčíslená na 819 milionů korun.

Páteční verdikt Obvodního soudu pro Prahu 6 znamená, že policie musí kauzu došetřit. Co to bude znamenat v praxi, například zda bude nutné vypracovat další nezávislý posudek, v tuto chvíli jasné není.

Procesně se nic na postavení obviněných nemění, Vlasta Parkanová ovšem verdikt přivítala. "Znamená pro mě potvrzení faktu, že návrh byl nezpůsobilý od samého počátku v roce 2012 a zůstal nezpůsobilý až do této doby," uvedla podle ČTK.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Česko domácí kauza Casa letoun CASA česká politika česká justice právo a spravedlnost korupce a úplatkářství

Zdroje: Hlídací Pes