Až komické detaily týkající se Guzmánových opakovaných útěků a dopadení zaměstnaly většinu novinářů natolik, že se takřka zapomnělo na zločinecké impérium, které Prcek dlouhá léta řídil. Guzmán může připomínat komiksovou postavu, nese však přímou zodpovědnost za smrt tisíců lidí a spoluzodpovědnost za utrpení milionů.

Kartel Sinaloa je dnes pravděpodobně vůbec nejmocnější zločinecká organizace nejen v Mexiku, ale v celé Latinské Americe. Historicky ovládá prodej kokainu, marihuany a heroinu do Spojených států, v posledních letech se navíc stal jedničkou v prodeji metamfetaminu.

"Prodávám víc metamfetaminu, kokainu, heroinu a marihuany než kdokoli jiný na světě," řekl s neskrývanou hrdostí Guzmán americkému herci ve zmíněném rozhovoru. "Mám flotilu ponorek, letadel, náklaďáků a lodí," dodal. Armádou dětí zneužívaných k prodeji a distribuci drog se kupodivu nepochlubil.

S hlavním oblastí podnikání se pojí řada vedlejších aktivit, jako jsou únosy či vydírání. A vraždy. Přestože Sinaloa na rozdíl od konkurenčních kartelů typu Los Zetas a tzv. templářských rytířů neproslula šokujícím násilím a láskou k uřezaným hlavám, jejich konflikty a vyřizování účtů lemují stovky mrtvých.

V jednom z nejhorších případů našla policie dvaatřicet umučených a svlečených těl zavěšených u dálnice v Boca Del Rio. Sinaloa takto poslala zprávu nepřátelskému gangu, přestože mrtví byli zřejmě vybráni náhodně. Při podobných akcích nevinní umírají běžně, ať už jde o demonstrativní popravu nebo o chybu, jako když si nájemní zabijáci spletli protestující proti přehradě s konkurencí a šest jich zastřelili. Obvyklými oběťmi bývají novináři, policisté a církevní představitelé.

Kartel Sinaloa funguje ve 20 z 32 mexických států a také na dalších kontinentech – nedávno se například objevily zprávy o jeho činnosti na Filipínách. Východní pobřeží Mexika a především stát Sinaloa, podle něhož kartel získal své jméno, je fakticky nezávislým státem ve státě, kde organizace ovládá nejen lokální politiky a policii, ale i základní služby.

Podnikání bez souhlasu kartelu prostě není možné. Guzmánova organizace v tomto směru není výjimečná – "států ve státě" je v Mexiku celá řada a v některých z nich jsou podmínky dokonce ještě krutější. Prcek sám se vychloubá svou relativní mírumilovností, ačkoli uznává, že k násilí musí dojít, když je to zapotřebí. Byznys je byznys.

Guzmán každopádně může být hrdý na to, že vybudoval impérium, jež podle americké DEA už předstihlo svým vlivem slavného Pabla Escobara, s nímž se mimochodem Prcek podle vlastních slov osobně sešel před jeho násilnou smrtí. A dnes je to už impérium takové velikosti a s tak dobrou organizační strukturou, že bez problémů přežilo opakovaný pobyt svého šéfa ve věznici s údajně maximální ostrahou.

Pozornost, která se upíná na Guzmána a jeho absurdní eskapády, má nicméně v určitém smyslu vypovídající hodnotu:

• Je vlastně reflexí prestiže, jaké se v mexické společnosti zejména mezi chudými vrstvami těší narkobaroni a úspěšní zločinci vůbec. Že El Chapo sháněl herce pro svůj životopisný film ve skutečnosti není až tak bizarní, jak by se na první pohled mohlo zdát. V Mexiku si úspěšní lidé z jeho branže běžně nechávají na objednávku psát písně u populárních interpretů, mívají vlastní noviny anebo alespoň podplacené novináře píšící oslavné články, staví se jejich pomníky a oni sami si staví mauzolea jako pro krále. Ano, o některých dokonce vznikají amatérské filmy a co víc, modlitby. Narkobaroni se stali lidovými hrdiny určenými k napodobování a vzývání, symboly úspěchu a dosažení bohatství.
• Pro západního pozorovatele může být glorifikace kriminálníků jen těžko pochopitelná, v některých regionech Mexika má však své opodstatnění. Kartely na řadě míst doplnily či přímo nahradily slabé struktury federálního státu a lokálních vlád. Jejich vůdci budují silnice, školy a nemocnice, vyřizují problémy denní potřeby, s nimiž stát nic nedělá, a zavádějí určitou míru pokroucené spravedlnosti do oblastí zmítaných chaosem. Zajišťují tolik potřebnou a často nedostupnou práci, dávají vidinu "kariérního" postupu, dokonce zbohatnutí. A jejich charismatičtí vůdci vystupující jako lokální panovníci si malými i velkými gesty štědrosti zajišťují nehynoucí loajalitu. Takovou, že se za El Chapovo propuštění v posledních dnech několikrát demonstrovalo.

Mexický stát nic takového v mnoha částech země nedokáže a jeho struktury se naopak během let často kartelům zcela podřídily a nechaly se jimi zkorumpovat. Veřejnost se pak může oprávněně domnívat, že když postupují řekněme proti kartelu Sinaloa, bezpochyby pracují na objednávku Los Zetas. Často se ukazuje, že tomu tak skutečně bylo.

"S tak rozsáhlou korupcí nedokážu vůbec rozlišit mezi dobrým a špatným," řekla deníku The New York Times obyvatelka Culiacánu, Martha Lópezová.

Není sama. Pro desetitisíce lidí ze státu Sinaloa je 'Prcek' Guzmán možná zločinec, ale také člověk, co jim zajišťuje lepší živobytí než ostatní a díky jehož organizaci věci víceméně fungují. Dokud tuto úlohu nedokážou hrát oficiální státní struktury, lidé jako Guzmán mohou být zatýkání a klidně třeba zastřeleni, přesto věci zůstanou tak, jak jsou. Pevně v rukou kartelů.