Pozornost věnovaná rezoluci ještě narostla poté, co se americká velvyslankyně u OSN Nikki Haleyová a následně sám Donald Trump nechali slyšet, že Spojené státy budou bedlivě sledovat hlasování přítomných zemí a pohrozil, že "odvážlivce" může připravit o rozvojovou pomoc bez ohledu na jejich humanitární situaci.

"Toto hlasování změní způsob, jak Američané budou nahlížet na OSN a jak my budeme nahlížet na země, které nás v OSN nerespektují. Na toto hlasování nebude zapomenuto," hrozila před čtvrtečním zasedáním Haleyová.   

Výhrůžky nakonec drtivou většinu států neodradily: rezoluce byla schválena 128 zeměmi včetně nejbližších amerických spojenců, jako je Británie, Francie nebo Německu. Pětatřicet dalších států, mimochodem včetně České republiky, se hlasování zdrželo. Pouze devět se jich otevřeně postavilo na stranu USA.

Rekordně rozdělená byla v tomto směru Latinská Amerika, kde devět států rezoluci podpořilo a dalších devět se zdrželo. Právě v Latinské Americe se ale našli také dva vůbec nejvýznamnější podporovatelé Spojených států: Guatemala a Honduras.

Latinská Amerika proti USA

Tyto dvě středoamerické země, kde dohromady žije zhruba pětadvacet milionů obyvatel, jistě není možné v žádném smyslu označit za velmoci. Oproti ostatním členům OSN, kteří se postavili protiamerické rezoluci, se ovšem jedná vpravdě o giganty; stejnou pozici zaujalo pouze africké Togo a ostrovní státečky jako Nauru, Palau, Marsahllovy ostrovy a Federativní státy Mikronésie.

Při hledání odpovědi na otázku, proč se zrovna Guatemala a Honduras postavily po bok USA a potažmo Izraele, je možné dobrat se zajímavých výsledků. Prvním a zjevným důvodem je samozřejmě již zmíněná hrozba americké administrativy, týkající se krácení finančních prostředků. Oba zchudlé a drogovou kriminalitou stíhané státy patří mezi hlavní příjemce americké pomoci.

Podle dat Agentury Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID) obdržela jenom Guatemala za loňský rok v přepočtu asi šest a půl miliardy korun, tedy třetí nejvyšší částku v celém latinskoamerickém regionu. Shodou okolností hned na čtvrtém místě následuje Honduras s necelými třemi miliardami.

Obě země jsou na Spojených státech v mnoha ohledech závislé i nepřímo, kromě samotné rozvojové pomoci jsou zapojeny do úzké bezpečnostní spolupráce v boji proti drogám. Zejména kontroverzně zvolený prezident Hondurasu Juan Orlando Hernández pro osobní přežití v čele státu nutně potřebuje podporu současné administrativy.

Na dvou židlích

Hernández ale udržuje poměrně vřelé vztahy i se samotným Izraelem: zatímco Honduras hlasoval ve Valném shromáždění proti rezoluci o Jeruzalému, izraelská vláda byla čtvrtá na světě, která uznala Hernándezovo vítězství nad opozičním kandidátem Salvadorem Nasrallou.

Minulý rok spolu obě vlády uzavřely smlouvu o dodávkách zbraní za více než čtyři a půl miliardy korun, což je na poměry jedné z nejchudších zemí v Latinské Americe mimořádná suma. Honduras technikou dodanou z Izraele kompletně přebuduje svoje vzdušné síly, když získá nové helikoptéry, původně americké letouny F-5 a A-37 nebo špionážní drony.

Guatemalský případ je zajímavější dlouhou, leč mimo střední Ameriku nepříliš známou tradicí spolupráce s Izraelem – a to mimochodem tradicí v mnohém podobnou té české. Guatemala patřila vedle Československa mezi jedenáct členů Zvláštní komise OSN pro Palestinu, která předložila plán na rozdělení Palestiny, na jehož základě byl v roce 1948 prohlášen Stát Izrael.

Guatemalský vyslanec k této komisi, diplomat Jorge García Granados, byl v příštích měsících klíčovým proponentem Izraele a hlavně díky jeho úsilí se Guatemala stala vůbec prvním latinskoamerickým státem, který uznal jeho samostatnost. Další prvenství si Guatemala připsala o osm let později, když otevřela ambasádu v Jeruzalémě a Granados byl jmenován velvyslancem. Do Tel Avivu se ambasáda přestěhovala teprve roku 1980.

Dnes jsou obě země spojeny pevnějším poutem, než kdy dřív. K historickým vazbám je třeba připočíst vývoj z posledních několika desítek let, kdy se Izrael stal významným investorem a dodavatelem moderních technologií do zanedbaného a zoufale podfinancovaného zemědělství. Izraelské společnosti jsou vidět na každém kroku včetně turistických destinací, příkladem budiž geotermální elektrárna na úpatí vulkánu Pacaya, založená před deseti lety izraelskou společností Ormat.

Náboženský rozměr

Celý vztah má kupodivu i nemalý náboženský rozměr. Ne snad že by byla v Guatemale tak početná židovská komunita, odhaduje se na sotva tisíc osob, ačkoli se v posledních třech letech rozrůstá o chasidy usazující se na venkově. Mnohem důležitější roli hrají prudce rostoucí evangelikálové, tedy radikální protestanti s kořeny v USA, kteří v současnosti tvoří bezmála polovinu guatemalské populace. Evangelikálové se na základě Starého zákona domnívají, že Bůh daroval území "Svaté země" Židům a někteří zároveň věří, že se Stát Izrael stane dějištěm závěrečného souboje s Antikristem.

Nemalá část guatemalské politické scény se hlásí k evangelikálnímu vyznání a právě z jejich strany vychází největší snaha dlouholeté spojenectví s židovským státem utužit. Bývalý komik a evangelikální prezident Jimmy Morales do židovského státu vyrazil koncem loňského roku, tedy ještě v prvním roce svého mandátu, a strávil v něm celé čtyři dny. Všechny výdaje zaplatila izraelská strana. V letošním roce na oplátku Morales ocenil izraelského velvyslance Mosheho Bashara nejvyšším možným státním vyznáním, Řádem kvesala.

Vyjma samotného prezidenta má Izrael velké zastání v místním Kongresu. Skupina zdejších evangelikálních poslanců napříč stranami dokonce začátkem měsíce hlavu státu požádala o návrat velvyslanectví do Jeruzaléma a na jeho uznání za hlavní město Izraele, čemuž prezident Morales slavnostně vyhověl na Štědrý den. Je možné, že její příklad budou následovat další země včetně České republiky, prezident Zeman tento krok ostatně dlouhodobě podporuje a čas od času veřejně oznamuje, avšak v tuto chvíli je Guatemala po USA teprve druhým státem na světě, který se k něčemu takovému odhodlal.