Existují místa, kde se stáří neřeší jako problém, ale bere se jako přirozená součást života.

zdroj: Facebook

Devět stoletých lidí v jedné vesnici. A žádné tajemství

Perdasdefogu má necelé dva tisíce obyvatel. Přesto tu žije devět stoletých lidí. Ne v domovech důchodců. Ne na oddělených pokojích, ale  doma. Ve stejných domech, kde žili celý život. Guinnessova kniha rekordů to bere jako číslo. Vědci jako výjimečný jev. Místní jako normální součást života.

Co jedí? Zcela obyčejné jídlo z vlastní zahrady

Když se stoletých obyvatel zeptáte na stravu, nezačnou mluvit o dietách. Řeknou vám, že nejedí moc, vaří z toho, co vyroste na zahradě a nepřejídají se.

Piuca Lai, která oslavila sté narozeniny, říká, že maso jí málo a kávu si dopřává jen zřídka. Ne proto, že by si to zakazovala, ale prostě proto, že nikdy necítila potřebu jíst víc. V této vesnici se nejí pro emoce, ani ve spěchu, a už vůbec ne do sytosti.

Pohyb, který se nepočítá na kroky

Nikdo tu nemluví o cvičení, ale všichni se hýbou.

Chodí pěšky. Pracují na zahradě. Nosí dřevo. Starají se o dům. Ne proto, aby byli fit, ale proto, že to k životu patří.

Tělo tu není něco, co je třeba „udržovat“.Je to nástroj každodennosti.

Možná je tady jedna životně nejdůležitější věc: místní umí zacházet se stresem

Profesorka demografie Luisa Salaris upozorňuje na něco, co se do tabulek špatně zapisuje. Tito lidé zažili válku, hlad, chudobu a jejich život nebyl lehký.

Přesto mají jednu společnou vlastnost: nezůstávají v problému dlouho.

Když přijde potíž, řeší se okamžitě. A pak se jde prostě dál. Nezacyklí se v tom, není důvod. Prosté: přejdeme to, jde se dál.

Stárnout mezi lidmi, ne vedle nich

Možná úplně největší rozdíl oproti dnešnímu světu je sounáležitost. Století obyvatelé Perdasdefogu nejsou odloženi. Jsou součástí komunity.

Sedí před domem. Povídají si. Pamatují si a zároveň vyprávějí své životní příběhy. A je hezké pozorovat, jak jim někdo naslouchá.

Vittorio Lai, jeden ze stoletých mužů, říká, že právě rozhovory a blízkost lidí kolem sebe považuje za důvod, proč se mu pořád chce ráno vstát.

Dlouhověkost jako vedlejší produkt s přidanou hodnotou

V Perdasdefogu se lidé nesnaží žít dlouho. Snaží se žít normálně.

Jedí málo. Hýbou se přirozeně. Neřeší se pořád. Nejsou sami. A stáří přichází v této malebné vesnici  pomalu. 

Možná je to celé kouzlo moudrosti života:Ne v tom, co lidé dělají.Ale v tom, co nedělají.