Stejně jako američtí konzervativci se i většina izraelských voličů těší z příležitostného výbuchu vzteku proti kontinentu, který tak rádi navštěvují a tak rádi nenávidí. Na druhou stranu označit jeden z největších zakladatelských úspěchů Západu - uskupení, jež je čirou náhodou také největším izraelským obchodním partnerem - za "šílený", je řekněme si to bez obalu, šílené.

Netanjahuova animozita vůči Evropě všeobecně a některým evropským zemím zvlášť je pevná a mnohovrstevná. Nádavkem k běžné odrůdě izraelského a židovského rozhořčení nad evropským antisemitismem a kritikou okupace palestinských území, Netanjahu nasával antipatii k Evropě ode dne, kdy se narodil.

Jeho otec-historik Benzion Netanjahu líčil posledních 500 let evropsko-židovských vztahů počínaje inkvizicí jako "historii holokaustu", jak napsal list The New York Times v jeho nekrologu. Netanjahu byl formován operací Entebbe, při níž byl zabit jeho bratr a z níž vyšla francouzská vláda jako příliš slabá, aby zachránila židy unesené v letadle její národní letecké společnosti.

Tyto názory vstřebával od svých pravicových a konzervativních stoupenců v Izraeli a ve Spojených státech, počínaje reaganovskými mecenáši ve Washingtonu a New Yorku v 80. letech, následně pak od neokonzervativních obdivovatelů v 90. letech a svých amerických kumpánů v roce 2003 během války v Perském zálivu. Všechno kulminuje s jeho nynějšími republikánskými fandy v americkém Kongresu a s alternativně pravicovými adoranty v Bílém domě Donalda Trumpa vedenými svým guru Stevem Bannonem.

Dlužno připomenout, že byl Netanjahu prezentován jako kmotr a inspirace, když se v roce 2007 rozhodli Andrew Breitbart a Larry Solov založit Breitbart News, odkud se Bannon dočkal katapultáže do mocenských kruhů.

Barack Obama byl v Netanjahuových očích Evropanem z podstaty, když už ne podle barvy pleti. Trump je navzdory všem svým nedostatkům pravým Američanem a Netanjahu by nic neviděl raději než to, jak Trump znovu pozvedne velikost Ameriky. Což je přesně důvod, proč řekl východoevropským představitelům, s nimiž se setkal v Budapešti, jak podstatně lepší jsou věci nyní, když je Obama pryč a celou show má v režii Trump.

"Spojené státy se více angažují v oblasti a víc bombardují Sýrii. To je pozitivní věc," řekl Netanjahu. Příhodně tak pominul veškerý zmatek a škody, které Trump napáchal na americké pověsti ve světě. Ignoroval své vlastní výhrady, které v nedávné době vyplavaly na povrch - ohledně americko-ruské dohody o příměří v Sýrii, Trumpových plánů na "konečnou" izraelsko-palestinskou mírovou dohodu a také kolem nepříjemné pravdy o tom, jak daleko sahá Trumpova spolupráce (pokud ne přímo podřízenost), s Vladimirem Putinem.

Aby dokázal rozsah evropského "šílenství", vytáhl Netanjahu všechny karty ve stylu Stephena Bannona. Apeloval na nacionalistickou a xenofobní stránku svých čtyř hostitelů z V4, Maďarska, Polska, Slovenska a České republiky, s nimiž se Izrael bohužel čím dál tím víc ztotožňuje navzdory jejich téměř hmatatelné odvrácené stránce v podobě antisemitismu a snah revidovat holokaust.

Netanjahu hrál na etnocentrický nacionalismus V4 a jejich strach z muslimské "mongrelizace", což je pejorativní označení pro jejich míšení s obyvatelstvem Evropy. Přesně tyto postoje přitom dostaly členské státy V4 do sporu s Bruselem. A představitelé EU nepochybně nebudou nijak vlídně pohlížet na důkazy, jak Netanjahu popichuje odpadlíky EU v otázce muslimské migrace, aby se vzepřeli i v případě politiky EU vůči Izraeli.