Prakticky každodenní střety rozčilených demonstrantů s vojenskou policií a nasazenou armádou si už vyžádaly krvavou daň. Stovky lidí jsou zraněny, skoro dva tisíce jich bylo zadrženo a 16 lidí přišlo o život, nejčastěji následkem střelných zranění. Červený kříž a další organizace zdokumentovaly střelbu ostrými náboji do protestujících ze strany ozbrojených složek státu na místech po celé zemi.

Honduras za pokračující napětí platí i nemalou daň hospodářskou. Už tak velmi chudá země, ze které v posledních letech kvůli násilí a špatným životním podmínkám uteklo přes Mexiko do Spojených států na milion lidí, se prakticky zastavila. Řada obchodníků odmítá kvůli rabování otevírat podniky, firmy přestaly najímat zaměstnance.

Povolební bouře podle odhadů stály Honduras přibližně čtyři tisíce pracovních míst a denně v přepočtu přes miliardu korun. To všechno kvůli volebnímu klání, nad jehož průběhem zůstával rozum stát kromě samotných obyvatel Hondurasu i četným mezinárodním pozorovatelům.

Zpočátku vše probíhalo víceméně normálně. Při samotném hlasování se sice objevovaly místní zprávy o manipulacích a kupčení s hlasy, ve střední Americe však nejde nic výjimečného. Skutečné drama nastalo až při následném sčítání, při kterém se postupně do čela vyhoupl kandidát opoziční Aliance proti diktatuře, původním povoláním oblíbený sportovní komentátor Salvador Nasralla.

Postupně získal takový náskok, že ho přímo jeden z členů oficiálního volebního tribunálu označil za nezvratitelný - při 57 procentech všech sečtených hlasů vedl Nasralla nad stávajícím prezidentem Juanem Hernándezem o téměř pět procentních bodů. Třetí vzadu, kandidát Liberální strany, Luis Orlando Zelaya, už Nasrallovi oficiálně pogratuloval k vítězství.

Zmizelé výsledky

Pak se však stalo něco neobvyklého. Předběžné výsledky zmizely, volební tribunál zastavil sčítání na neuvěřitelných 36 hodin, a když se konečně obnovilo, Nasrallův náskok se začal prudce snižovat. Těsně předtím, než tribunál oznámil, že stávající prezident těsně - přibližně o jedno procento - zvítězil, výsledky opět na dlouhé hodiny zmizely. Údajně kvůli technickým potížím.

V tu dobu už byla opozice rozžhavená doběla. Mizející výsledky a zázračný vzestup hlasů prezidenta Hernándeze přiměl vůdce Aliance proti diktatuře včetně Nasrally samotného začít mluvit o volebním podvodu. Ke stížnostem se připojili i mezinárodní pozorovatelé - Organizace amerických států a Evropská unie - které odmítly výsledek uznat.

Do ulic vtrhli první demonstranti, jež stávající prezident nechal přivítat kulkami a zákazem nočního vycházení. Následně vyhlásil výjimečný stav, jehož vynucování se ale poprvé v historii Hondurasu odmítly podřídit stovky policistů. Proto došlo k nasazení armády.

Volební tribunál mezitím kvůli mezinárodnímu tlaku i domácímu napětí pozdržel oficiální vyhlášení vítěze voleb a přistoupil k částečnému přepočtu několika tisíc volebních uren. O několik dní později přišel s tím, že bylo vše v pořádku a přepočtené hlasy odpovídají zveřejněným výsledkům. V neděli pak tribunál konečně prohlásil Hernándeze oficiálním vítězem. Prezident sám tvrdí, že prudký nárůst volebního zisku je možné přisoudit jeho mimořádné popularitě na venkově, kde se sčítalo až později.

Drzý a nepopulární prezident

Demonstrace přesto pokračují a opozice nyní požaduje vyhlášení nového hlasování. Prezidenta podezřívá z rozsáhlé manipulace s hlasy - a má pro to dost pádné důvody. Hernández by předně vůbec neměl kandidovat, ústava v Hondurasu totiž stejně jako v mnoha jiných latinskoamerických zemích striktně zakazuje vykonávat víc než jeden prezidentský mandát v řadě. Hernández už je přitom hlavou státu od předchozích voleb v roce 2013 a opakovanou kandidaturu mu posvětili jím jmenovaní ústavní soudci.

Stalo se tak paradoxně jen několik let poté, co byl Hernández jedním z předních účastníků převratu proti levicovému prezidentovi Manuelu Zelayovi (jde o jiného Zelayu než byl letošní kandidát Liberální strany) s odůvodněním, že usiloval o prezidentské znovuzvolení. Tedy o stejný krok, k němuž se letos Hernández sám uchýlil. Prezident si kromě ústavního soudu najmenoval loajální lidi i přímo do volebního tribunálu včetně jeho předsedy Matamorose Batsona, který má za sebou ne zrovna důvěryhodně působící minulost poslance vládní Národní strany.

Podle všech relevantních průzkumů byl Juan Hernández v roli prezidenta mimořádně nepopulární. Kromě autokratických metod vlády ho poškodil dosud nevyšetřený skandál se zpronevěřením miliard korun ze státního zdravotnictví, jenž už před dvěma lety vedl k masivním protestům s požadavkem jeho impeachmentu.

Revoluce orchidejí

Přesto se nedá očekávat, že by byl ochoten tlaku veřejnosti jen tak ustoupit - zatím má na své straně mocnou a všudypřítomnou armádu a podporuje ho také americká administrativa.

Honduras ze Spojených států v posledních letech čerpal štědrou finanční pomoc na boj proti obchodu s drogami a nic se na tom podle všeho nezmění; není bez zajímavosti, že americký ministr zahraničí jen dva dny po sporných volbách potvrdil, že země plní závazky boje proti korupci a dodržování lidských práv. Tím dal fakticky zelenou pokračování pomoci. Vláda Donalda Trumpa se tedy zatím nechystá svého věrného spojence v nekompromisní válce proti drogách opustit.

Je tak téměř jisté, že budou v nejbližší době pokračovat násilné konfrontace mezi demonstranty a policií a otázkou zůstává, která strana se vyčerpá dřív. Opozice zatím na rozdíl od zmíněných protestů v roce 2015 prokazuje velkou vytrvalost a energii, často se hovoří o tom, že přichází Revoluce orchidejí - jakási variace na barevné revoluce v jiných částech světa, kdy se občanské společnosti podaří masovou mobilizací vyměnit zkorumpované elity.

O orchidejích je mimochodem řeč proto, že jde o národní znak Hondurasu. Naději demonstrantům dává i zmíněný odpor policejních složek a postoj Liberální strany, jež historicky s Národní stranou spolupracovala a podílela se i na puči proti exprezidentovi Zelayovi.

Nicméně vytrvalost prokazuje i sám Hernández, kterému se za několik let vlády podařilo utužit osobní moc a stát se jedním z nejsilnějších prezidentů v Latinské Americe. Jisté je tak pouze to, že v příštích týdnech a možná i měsících dále poteče krev.