Dnes je úterý 1. prosince 2020., Svátek má Iva
Počasí dnes -3°C Oblačno

Drama na Kamenci, pokračování: Bojovník za svobodu nebo 'obyčejný' zločinec?

Drama na Kamenci, pokračování: Bojovník za svobodu nebo 'obyčejný' zločinec?
Drama na Kamenci | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

DRUHÁ ČÁST. V pátek 28.října 1983 došlo v objektu vojenského útvaru v Chotusicích na Čáslavsku k přepadení strážných. Jednoho z nich pachatelé Marian Ježík (22) a František Lukacz (23) vážně zranili a do rukou se jim dostaly samopaly. Dva dny útočníci prchali, netušíc, že jejich identitu už vyšetřovatelé odhalili. V Přelouči přepadli a unesli ing. Válka i s jeho autem a odejeli do Ostravy, kde byl Lukacz vzápětí zadržen. Ježík s ostře nabitým samopalem pronásledovatelům unikl a zmizel někde v ulicích města.

(Jména některých protagonistů příběhu byla změněna, protože jsme nezískali jejich souhlas ke zveřejnění, pozn. red.)

Ježík, ukrytý poblíž ubytovny zpozoroval zvýšený ruch, pochopil a vyrazil k útěku. Přes obrovské nasazení bezpečnostního aparátu unikal všem kontrolám. Ztratil se, když předtím ohrožoval osádku jednoho ze služebních vozidel. které byly na něj nasazeny. Prostě  prorazil kruh a zmizel.

Tahle dílčí prohra vyburcovala všechny zainteresované. Bylo velmi pravděpodobné, že pachatel, vystresovaný událostmi předchozích dní, zbraň opravdu použije a může zranit či zabít náhodné civilisty. Protože Lukács prozradil jednu z variant možného přechodu státní hranice pomocí uneseného autobusu, byla zorganizována řada kontrolních a preventivních opatření. Čekali ho všude tam, kde se teoreticky mohl vyskytnout. 

A zatím na ostravském sídliště Kamenec, to pondělí 31. října 1983 ráno, jako každý všední den se Petr Mucha cestou do školy zastavil pro svého spolužáka.

"Včera ráno jsem šel pro Romana Švece, se kterým chodím do stejné školy. Když jsem přijel výtahem do 4. poschodí, kde bydlí, viděl jsem, že na schodišti, které vede o poschodí níže, stojí nějaký muž. Myslel jsem si, že na někoho čeká. Zazvonil jsem a Roman s bratrem mi přišli otevřít. Když otevřeli dveře, přišel ten muž k nám a zeptal se: 'Vy jste Švecovi?' Roman mu řekl, že ano a on potom, že máme jít dovnitř. Mne strčil do bytu také, zavřel dveře a zamknul je." (z výpovědi Petra Muchy)

Rukojmí

Nikdo netušil, že ten, koho hledají, se nachází pouhých 400 metrů vzdušnou čarou od zasedací místnosti krizového štábu. Právě odtud odcházely pokyny pro zátah, právě sem se sbíhaly a soustřeďovaly informace, většinou zcela nepravdivé, o tom, kde se hledaný zrovna nachází.

Pod svícnem bývá tma. Kdyby vylezli na střechu, viděli by přímo do oken bytu, ve kterém se schovával psychicky a fyzicky zcela vyčerpaný Ježík s trojicí mladistvých rukojmí. Museli si sednout ke stolu do jídelního koutu, odkud už nevedou dveře. Sám se uvelebil v kuchyni a samopal opřel o ledničku. Romana se zeptal, kdy se vrátí rodiče. Ten mu odpověděl, že táta přijde ve čtvrt na čtyři a máma, že chodí kolem čtvrté.

Kamenec 4 Dvojice teroristů-amatérů | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

"Ještě se ho zeptal, kde má táta cigarety a jestli mají auto. Když zjistil, že ne, už se s námi nebavil. Najedl se, vypil litr mléka a popíjel čerešňovici. Také se převlékl do věcí Romanova táty. Ten přišel přesně ve čtvrt na čtyři." (z výpovědi Petra Muchy)

Už více než 15 hodin pokračuje na Ostravsku i v dalších částech republiky akce mající jediný cíl – zadržení ozbrojeného Ježíka. Už 15 hodin jim uniká a ve štábu vzrůstá nervozita z pomyšlení, co se může stát.

Všechny dosavadní zprávy o jeho pohybu se ukázaly jako falešné. V 18:00 přichází zlom. Pár hodin poté, co se k rukojmím připojuje i Romanův otec. Když překoná první šok, snaží se s nevítaným návštěvníkem komunikovat.

Při rozhovoru mu Ježík sdělil, že není vězeň, ale je na útěku a potřeboval by se na dva dny schovat. A když se budou chovat rozumně, nic se jim nestane. "Trochu jsem sice váhal, ale pak mu prozradil, že k nám za chvíli dorazí známý, aby opravil televizor. Muž souhlasil s tím, že mu nesmím prozradit jeho přítomnost v bytě." (Z výpovědi Františka Švece)

Opravář nic netuší

Když technik Československé televize a příležitostný opravář Liška dorazil, zazvonil a vešel, stále nic netušil. Zjistil, že v televizoru je vadná dioda a odešel ji koupit do města. Po 40 minutách se vrátil, potkal u výtahu paní Švecovou a společně vešli do bytu.

Liška šel do obýváku dokončit opravu televizoru. Po chvíli zaslechl z jídelny vzrušené hlasy a hádku, z které pochopil, že je v bytě drží jako rukojmí ozbrojený muž. Vzápětí vešli manželé do obýváku. Paní Švecová se chtěla spustit po provaze s okna a přivolat SNB, ale to jí rozmluvili.

Teprve když Ježík vstoupil dovnitř, došla technikovi vážnost situace. Další minuty se vlekly. Liška vážně uvažoval o možnosti zlikvidovat muže nějakým těžkým předmětem, ale jejich věznitel si je stále držel od těla a mířil odjištěným samopalem.

Drama na Kamenci Drama na Kamenci | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

Navíc se neočekávaně objevil v bytě Švecův tchán a po chvíli zazvonil telefon. Petrovi rodiče hledali syna, který se nevrátil domů. Ježík žádal po Romanovi, aby přítomnost Petra zapřel. Ten ale odmítl lhát. Ježík proto svolil, aby si pro Petra přišla matka. Překvapivě se obrátil na Lišku, že může odejít pod podmínkou, že nikomu nic neřekne.

Opravář slíbil a s úlevou odešel. Ve dveřích se potkal s Petrovými rodiči, kteří vešli do bytu.

"Ohlásit jsem to nešel, ale po příchodu domů si to rozmyslel. Abych nevzbudil podezření, kdyby si muž zpětně ověřoval, zda jsem doma, zavolal jsem na VB od sousedů a manželka zatím seděla u našeho telefonu. To bylo přesně v šest, díval jsem se na hodinky." (z výpovědi Lišky)

Síť se stahuje

Uprostřed vzrušené diskuse, zda odvolat či posílit ostrahu krajských výboru KSČ, volal dozorčí městské správy VB, že přijali oznámení o přítomnosti Ježíka v jednom třípokojovém bytě na sídliště Kamenec. Byt byl ve čtvrtém patře a Ježík v něm měl držet rukojmí - tři děti a pět dospělých.

Liška byl okamžitě kontaktován a uvedl takové podrobnosti, které téměř na sto procent potvrzovaly, že Ježík v bytě opravdu je. Nastala nejcitlivější část bezpečnostní operace. Pachatel nesměl mít sebemenší podezření, že se kruh kolem něj stahuje.

V zoufalství mohl udělat cokoliv. Zvláště, když se domníval, že jeden z vojáků, které přepadli v Chotusicích, je po smrti. Na sídliště Kamenec okamžitě dorazili nenápadní muži a ženy v civilu. V tichosti byla obsazena strategická místa v okolí. Byty v paneláku postupně obezřetně evakuovali.

Večírek s únoscem

Ježík vypadal velmi unaveně a po delší diskusi se rozhodl propustit Muchovy s podmínkou, že nesmí nikde nic oznámit. Když se paní domu dověděla, že se chystá propustit jen je, vyvolala prudkou hádku a požadovala, aby mohly odejít i děti. Ježík nakonec svolil a vyjma Švece pustil všechny.

Musel to udělat. Se stoupající únavou prostě nebylo v jeho silách je uhlídat. Švec mu uvařil večeři, vypral oblečení, zapnul televizi. Ježík byl zvědavý, zda po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Hodně kouřil a tak volali Muchovi, aby přinesl další krabičku cigaret. V průběhu noci přišel Mucha do bytu ještě dvakrát, pokaždé s lahví alkoholu. Společně se opili, ale Ježík bděl a stále oba držel pod samopalem.

Drama na Kamenci Drama na Kamenci | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

Existovalo několik variant řešení nebezpečné situace. Všechny musely vycházet z momentálních podmínek, které vznikly na místě. Zpočátku nebylo jasné, kolik je v bytě s Ježíkem osob. Liška si také nebyl jistý totožností Muchových, které neznal.

Byt byl pod vizuální kontrolou už po několika minutách od oznámení Lišky. Bohužel o malou chvíli později než rukojmí opustili byt. Dědeček s trojicí chlapců odjel trolejbusem domů jen pár vteřin před příjezdem tajných na sídliště. Nikdo také netušil, že o dva vchody dál sedí v kuchyni tři další důležití svědci. Paní Švecová a manželé Muchovi.

V hledáčku odstřelovače

"Asi v 19 hodin, po obhlídce prostoru nasazení jsme vytipovali dvě místa, odkud by se teoreticky mohl cíl zneškodnit. Jedno z nich jsem obsadil já. V bytě se ale pohybovali po celou dobu tři muži. Teprve po třech hodinách jsme s konečnou platností označili cíl." (z výpovědi policejního odstřelovače)

Švec s Muchou se snažili Ježíka opít, což se jim nedařilo. Postupně se ale rozpovídal a řekl všechno, co se událo v předchozích třech dnech v Chotusicích, Přelouči i Ostravě.

"Řekl, že mu na ničem nezáleží, že mu tady hrozí trest smrti a že musí utéct za každou cenu za hranice. Jak to provede, ale nevěděl. Vašek nakonec odešel tak kolem druhé v noci domů." (z výpovědi Švece)

Ježík zamkl, vzal k sobě klíče a šel si lehnout do dětského pokoje. Byl na dně sil, stejně jako Švec, který zalehl v ložnici a usnul.

Ještě předtím, kolem 20 hodiny, se na Krajskou správu SNB v ulici 30. dubna dostavily paní Švecová s paní Muchovou a vše oznámily. Netušily vůbec, že akce na zneškodnění Ježíka a osvobození Švece je už více než hodinu rozjetá. Jejich informace ale byly velmi důležité, zejména fakt, že v bytě už nejsou děti. Švecová jim navíc poskytla dokonalý plánek svého bytu.

Šestipatrový panelový dům, postavený a obydlený v roce 1970, stojí ve druhé řadě sídliště Kamenec, na břehu řeky Ostravice a na dohled fotbalového stadionu Bazaly. V objektu jsou tři vchody a v každém z nich 21 bytů. Byt rodiny Švecových byl situován ve čtvrtém patře vpravo od výtahu. Neměl balkon, jen malinkou lodžii z obývacího pokoje.

"Ležel jsem na postu už sedmou hodinu a za tu dobu jsem měl Ježíka několikrát na mušce. Stačilo zmáčknout. To ale mohu, jen když cíl prokazatelně bezprostředně ohrožuje životy jiných lidí. Jinak musím čekat na povel." (z výpovědi odstřelovače)

Rozkaz dostal až hodně po půlnoci, když bylo zjištěno, že pachatel zůstal v bytě jen s majitelem, který ulehl. Pokud by Ježík začal ohrožovat zbraní někoho ze zásahového komanda, měl vystřelit.

"Věděl jsem a viděl, že akce začala. Nějaký muž proběhl obývákem, vyběhl  ven na lodžii a se zbraní se otočil ke mně zády. Pachatel, blesklo mi hlavou a pečlivě jsem zamířil na jeho hlavu. Těsně předtím, než jsem chtěl zmáčknout spoušť, se zableskly hvězdičky na jeho náramenících." (výpověď odstřelovače)

Finále

"Na té lodžii - to byl kolega Kroupa – psovod.   Klíče, kterými jsme si odemkli, nám dala paní Švecová. Z chodby jsem se dostal do obývacího pokoje. Všude bylo ticho. Kroupa se psem prošli tiše obývacím pokojem a usadili se za dveřmi lodžie." (z výpovědi kriminalisty Rostislava Šuse.)

Další muži v uniformách se ukryli za dveře a nábytek. Šus otevřel dveře do ložnice a v nich se střetl tváří v tvář se Švecem. Přiložil ukazováček k nosu, zatlačil ho zpátky do ložnice a přinutil zalehnout za skříň.

Odešel zpět ke dveřím dětského pokoje, kde se skrýval Ježík a vyzval ho, aby se vzdal. Chvíli s ním vyjednával. Ježík dostal ultimátum a těsně před jeho vypršením vyhodil samopal ze dveří, vyšel na chodbu, kde byl Šusem a ještě jedním mužem povalen na zem a zatčen. Ve chvíli, kdy byl odváděn, se Švec zhroutil do křesla. Šus mu nalil alkohol do skleničky, ale on odmítl. Pak se svěřil do rukou lékaře.

Bilance

Osudy obětí. Velitel stráže Miroslav Jasoň utrpěl středně těžká zranění a psychické trauma, které se odrazilo i na jeho osobním životě.

Ing. Františka Válka událost silně poznamenala. Zešedivěl, léčil se na psychiatrii, musel odejít z práce, předčasně zemřel.

Petr Mucha navštěvoval dětského psychologa, dlouho se bál cizích lidí. V noci se budil, dodnes má děsivé sny a nesnáší zbraně.

Osudy pachatelů? Ježík a Lukács byli v roce 1983 odsouzení k 23 a 21 letům vězení. V roce 1992 byli  oba omilostněni a zproštěni trestu za teror. Ještě předtím, jako vězeň, se Ježík výrazně podílel na tzv. "leopoldovské vzpouře".

Později odešel do Německa, kde podnikal a napsal knihu o poměrech v československých věznicích. Po roce 1989 se kolem této, ale i jiných kauz, rozvířila debata na téma hranice lidské svobody. Do jaké míry může "nesvobodný" člověk, v rámci snahy uplatnit svá práva, omezovat práva a svobody jiných.

Zdroje:
Vlastní

Kurzy

Finance

Kurzovní lístek: Exchange s.r.o.

EUR 26,180 26,260
USD 21,880 22,000
Kurzovní kalkulačka

Více měn / Porovnání kurzů bank / Europlatby zdarma