Dříve sama hrála, jenže pak její životní dráhu zásadně proměnil jeden telefonát v létě 2006. Turnaj v Ostravě sháněl rozhodčí - a pořadatelé oslovili Podjuklovou, zda by se nechtěla připojit.

Proč si to nezkusit! Podjuklová se osvědčila, a tak přicházely další příležitosti, první velké turnaje a na jaře 2015 vstupenka mezi smetánku - pozvánka mezi čárové sudí na grandslamové Roland Garros. Atmosféra pařížských dvorců Podjuklové brzy učarovala a možnost být na velké scéně rovněž.

zdroj: tisková zpráva "To mě na tom baví nejvíc: člověk je u všech velkých momentů živě a v naprosté blízkosti," líčí nadšeně. Roland Garros přitom zdaleka nebylo jejím kariérním vrcholem - ve stejném roce se podívala i na Wimbledon a US Open.

Pracovala také na Turnaji mistryň, účastnila se i důležitých českých bitev ve Fed Cupu a Davis Cupu. "Z toho mám nejsilnější zážitky, atmosféra vám neustále dýchá na krk!" Jinak jí ale nejvíce učarovala jiná klání. "Co se týče tenisového zázemí, tak nejspíš Monte Carlo a Londýn. Pokud mám brát v potaz atmosféru, tak New York a Paříž."

Mimo tenisových nasbírala pochopitelně i řadu cestovatelských zážitků. V Mexiku rozhodovala utkání za řevu papoušků během dne a poletování netopýrů při večerních zápasech. Okouzlila ji japonská kuchyně, kulturní odlišnost Mexika či pohádková krajina Nového Zélandu.

Stres i nastřelený zub

U toho všeho si i slušně vydělává, na velkých turnajích třeba sto dolarů (asi 2 300 korun) za den. Výdělky se však podnik od podniku liší, ať už kvůli výši odměny za práci jako takovou, či dle toho, zda pořadatelé platí i cestu, stravné či ubytování. Někdy se tak Podjuklová na turnaje vydává i s vidinou toho, že se jí cesta finančně zas tak nevyplatí, nicméně pozná zase nový kus světa.

Že to vše zní jako jedna velká idyla? Vše má svou stinnou stránku, jistě. Blízkost největším hvězdám zní sice lákavě, jenže zároveň je i svazující. V areálu se Podjuklová nesmí s hráči fotit, případně od nich chtít podpis, to by bylo bráno jako střet zájmů.

Neustálé cestování je únavné, pracovní dny někdy i patnáctihodinové, náplň stresující. Každé vaše rozhodnutí na největších scénách sledují tisíce diváků - a zkuste si sami odhadnout, zda podání letící přes 200 kilometrů v hodině trefilo čáru, nebo skončilo těsně za ní...

zdroj: tisková zpráva

"Na kurtu možná občas vypadám chladně, ale chyby mě pekelně žerou. Asi si to i moc beru," přemítá Podjuklová.

Nehledě na to, že tahle práce může být i nebezpečná. Podjuklové třeba uštípl špatně trefený míček kousek zubu. Jejího kolegu zase po zásahu do citlivých míst museli odvádět z kurtu...

Práce rozhodčího se navíc komplikovaně kloubí s osobním životem. Plánování kalendáře je mimořádně složité: dopředu pořádně nevíte, které turnaje o vás budou mít zájem, jak dlouho na kterém turnaji vydržíte...

Podjuklové se stávalo, že přijela po čtyřech týdnech domů a za čtyři hodiny zase vyrážela autem pryč, když přišla lákavá nabídka.

Rozhoduje i na umpiru

Kromě role čárové sudí se Podjuklová prosadila i na prestižní pozici umpirové rozhodčí, celkově však svůj tenisový zápřah v posledním roce trochu omezila. Dostudovala obory experimentální biologie a farmaceutický asistent a našla si druhou práci ve firmě, která se zabývá evropskými výzkumnými inovativními projekty.

Dlouho si myslela, že práci sudí nebude moci vzhledem k vytížení dělat dlouho, teď už se však naučila ji sladit s ostatními povinnostmi a momentálně snaží stíhat kromě sportovní i "civilní" profesi.

A tak až budete příště sledovat tenisový přenos, schválně zkuste zapátrat po drobné blondýnce. Ač s menším věhlasem, přesto dokázala tato Češka prorazit i na nejslavnějších scénách světa.