Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období, jsou nejdůležitějšími v křesťanském kalendáři. Vrcholí ve Svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu umučení Ježíše také Pašijovým nebo Velkým týdnem. Začíná Květnou nedělí, graduje svatým třídenním, tj. Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou, končí před slavností Vzkříšení. Ale i v ostatní dny jsou dodržovány tradice a zvyky. Každý den má své jméno a rituály, které naši předci dodržovali- nejen kvůli víře, ale i v naději na úrodu a zdraví.

Modré pondělí a Šedivé úterý 

Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny a ženy se chystaly na úklid a úterní vymetání pavučin.  Byly to dny spíše zahřívací, ty pravé tradice teprve nadcházejí. 

Sazometná středa 

Také Škaredá- Jidáš ten den měl Ježíše zradit. Vymetávaly se saze z komínů. V tento den se nemá podle pověry nikdo mračit, protože by mu to mohlo vydržet každou další středu v roce.

Zelený čtvrtek

Tento den byl dnem odpuštění, modliteb a symbolické očisty. Rodiny se modlily a všichni se omývali rosou, která je chránila před onemocněním šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy a zvonilo se paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony- "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky. Na stole nesmělo chybět zelené jídlo, které přinášelo zdraví- jedl se špenát, zelí atd.

Velký pátek

Toto byl den hlubokého smutku, ticha a dodržoval se přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Nesmělo se pracovat na polích ani prát prádlo. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady- voda získávala kouzelnou moc a lidé se omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala se i zvířata.

Bílá sobota

Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekl se mazanec, beránci a chléb. Přípravy na slavnostní neděli vrcholily, chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a dívky zdobily vejce. Všude panoval klidný, posvátný duch.

Boží hod velikonoční

Ze soboty na neděli došlo podle křesťanské víry ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou"- a odtud název Velikonoce. Slavilo se v kruhu nejbližší rodiny, bez přátel a známých. Začala se jíst tradiční velikonoční jídla- vejce, mazanec, beránek, víno a chleba, ale také klobásy, nádivky a další dobroty.

Velikonoční pondělí

Zvané také Červené. Brzy ráno vycházeli chlapci a rozezněl se smích- koledníci s pomlázkami šupali děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat kraslice, cukroví, nebo něco ostřejšího. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla, která omlazovala.

A co pomlázka dnes?

Velikonoční pondělí, jak ho známe, má své kořeny hluboko v historii- a s ním i tradice pomlázky. Věříme, že lehké vyšlehání symbolizuje přání zdraví, plodnosti a svěžesti. Ale časy se mění- a s nimi i vnímání toho, co je symbolické a co už hraničí s nepříjemností.

Milí rodiče, učme chlapce, že šupání nemá bolet. Má být veselým gestem, ne soutěží v síle. Když k pomlázce přistoupíme s nadhledem, úsměvem a pochopením, může být radostná pro všechny- i pro děvčata. Tradice přežívají jen tehdy, když v nich lidé vidí smysl, radost a vzájemný respekt.

Proto místo přehnaného důrazu na „výkon“ zkusme v dětech probudit cit pro symboliku a lehkost. Tak se možná podaří uchovat krásu těchto obyčejů i pro další generace- a bez zbytečných slz.