Tikal – kdysi pulzující srdce mayské civilizace, dnes tichá ruina obklopená zeleným mořem guatemalské džungle. Ale to, co zde archeologové objevili, otřáslo celým světem vědy. Oltář z dávno zaniklého Teotihuacánu, města bohů, byl nalezen stovky kilometrů od svého původního domova – a vedle něj ležely pozůstatky tří obětovaných dětí. Nejde o film Indiana Jones. To je skutečnost. Oltář ležel skrytý v obytném domě přímo v Tikalu. Nebyl velký – jen asi metr široký, metr osmdesát dlouhý a metr vysoký. Pokrytý byl vápencem, pestře pomalovaný a zdobený vyobrazením tajemné Bohyně bouře, uctívané v Teotihuacánu. Ale nejděsivější byla zjištění, která přišla záhy.

„Našli jsme kosterní pozůstatky tří dětí, žádné nebylo starší než čtyři roky,“ uvedla hlavní archeoložka Lorena Paiz. „Ležely po třech stranách oltáře. Vše ukazuje na rituální oběť.“

Oltář nalezen v ruinách Tikalu | zdroj: Profimedia.cz

A právě tady začíná příběh, který historici dosud jen tušili – temné propojení mezi dvěma velmocemi starověké Mezoameriky. Teotihuacán byl ve své době obrovský – město s více než 100 000 obyvateli, s monumentální Cestou mrtvých, Pyramidou Slunce a Měsíce. Ležel víc než 1100 kilometrů od Tikalu a přesto, už v 5. století n. l., měl politický a náboženský vliv až v samotném srdci mayské říše. A co je nejzáhadnější? Nikdo dodnes neví, kdo ho postavil. Jeho obyvatelé zůstávají bezejmenní, jejich jazyk i písmo ztraceny v čase.

„Teotihuacánci byli obchodníci, cestovali napříč celou Mezoamerikou,“ vysvětluje Paizová. „Jejich domy měly centrální oltáře, což přesně odpovídá nalezenému obydlí v Tikalu.“ Dětské oběti možná zní barbarsky, ale pro tehdejší kultury to nebyl akt krutosti – byl to posvátný rituál, způsob, jak komunikovat s bohy a hvězdami.

Pyramida Měsíce v Teotihuacanu | zdroj: Profimedia.cz

„Oběť byla mostem mezi zemí a nebem,“ říká nezávislá archeoložka María Belén Méndez. „Tento objev dokazuje nejen propojení dvou civilizací, ale i to, jak silný vztah měly k vesmíru.“ Archeolog Edwin Román, vedoucí Jižního tikalského projektu, tvrdí, že nález jednoznačně potvrzuje Tikal jako multikulturní centrum.

„Byl to bod setkání. Místo, kde se mísily víry, zvyky i mocenské zájmy. A tento oltář – s oběťmi a božstvy Teotihuacánu – je jasným důkazem.“

Výzkum trval rok a půl a jeho výsledky byly nedávno zveřejněny v prestižním odborném časopise Antiquity. Přestože přinesl zásadní poznatky, s každou odpovědí vyvstávají nové a znepokojivé otázky. Kolik podobných rituálních míst ještě dřímá pod hustým porostem džungle? Kolik dětí bylo v dávných časech obětováno na kamenných oltářích, aby si lidé naklonili bohy a nebeské síly? A kdo byli ti záhadní stavitelé Teotihuacánu — města, které ovlivnilo celou Mezoameriku, ale jehož původ zůstává zahalen tajemstvím? Jedno je jisté: každý nový nález nás nejen přibližuje k poznání minulosti, ale zároveň otevírá dveře k ještě hlubším a temnějším záhadám. A Tikal, místo dávné moci a obětí, se znovu stává středobodem příběhu, který se možná teprve začíná psát.