Drama na Kamenci: Boj nesvobodného člověka za svobodu nebo 'obyčejný' zločin?

MAGAZÍN - Magazín autor: Miroslav Kačor

Příběh, který napsal život v době již skomírající normalizace, jako by vzdáleně připomínal kontroverzní kauzu bratří Mašínů z počátku padesátých let. Osudy pachatelů a obětí, které byly v nepravý čas na nepravém místě, se prolnuly. Ve finále se znovu otevřela otázka, kde jsou hranice osobní svobody jednotlivce. 

Drama na Kamenci

Drama na Kamenci,zdroj: Archiv Miroslava Kačora

(Jména některých protagonistů příběhu byla změněna, protože jsme nezískali jejich souhlas ke zveřejnění, pozn. red.)

V prostorách učebny vojenského útvaru č. 455 v Chotusicích píše to páteční ráno 28. října 1983 devatenáctiletý svobodník základní služby Miroslav Jasoň dopis své dívce. Odpoledne ho čeká strážní služba.

Vůbec netuší, že na ostravském sídlišti Kamenec se dvanáctiletý Petr Mucha chystá do školy. Rodiče jsou už v práci. Jako každý den se zastaví ve vedlejším vchodě pro spolužáka Romana Švece. 

Ve stejné chvíli náměstek ředitele chvaletického závodu Československé plavby labsko-oderské pan František Válek jede svojí škodovkou do přístavu řešit problémy vzniklé v nové centrále automatického řízení přepravníků.

Petr Mucha, František Válek a Miroslav Jasoň se vůbec neznají a každý z nich se nachází na jiném místě. Nebýt souběhu osudových okamžiků, nikdy by se jejich jména neocitla ve stejném trestním spise v roli klíčových svědků. Jejich dramatické příběhy propojili dva mladí muži, toužící po "svobodě". Marián Ježík a František Lukács.

Bez dokladů na "výlet"

O čtyři hodiny později ti dva zrovna čekají v hale ostravského hlavního nádraží na vlak do Kolína. Usrkávají pivo v bufetu a vzbudí pozornost mladého příslušníka VB, který je požádá o doklady. Ježík mu občanku podá, Lukács ji marně hledá. Kamarád se ale za něj zaručí a strážník si zapíše jeho osobní údaje s tím, že si je prověří. 

ČTĚTE TAKÉMinistrův poslední let

Ostraha strategicky důležitého vojenského letiště v Chotusicích u Čáslavi měla dvě střežící pásma.  Na každém se strážní střídali po dvojicích, a to ve dvouhodinových intervalech. Vojáci byli ozbrojeni samopalem vzor 58 se třiceti náboji ráže 7,65 mm. V sumce u pasu pak měli náhradní zásobník s další třicítkou ostrých, pro případ, že by do objektu vnikl narušitel a nechtěl se vzdát nebo kladl odpor.

Až do 28. října 1983 se v Chotusicích nestalo, že by byl některých ze strážných napaden nebo musel použít zbraň. Přitom tam letiště existovalo již od roku 1955, tedy plných 28 let.  

"Z nádraží jsme odjeli v pátek kolem poledne do Kolína. Z Kolína vlakem do Čáslavi, a tam, v Grand hotelu, jsme se najedli. Okolo 17:30 jsme přijeli autobusem do Chotusic a zašli do restaurace U Tůčka. Zde jsme si přisedli k vojákům, kteří už v restauraci popíjeli. Bavili, jak se o tom, jak se jim slouží a podobně."  (z výpovědi M. Ježíka)

Okolo sedmé, poté co vypili pár piv a deci a půl mentolového likéru, odešli oba z restaurace. Odebrali se ke strážnímu stanovišti a ukryli za stromy, kde čekali na příchod strážného. Krátce před jedenáctou zpozorovali, že ze strážnice vyšli dva vojáci, a tak se přesunuli ke skladům na rampu. 

Kamenec 4

Dvojice teroristů-amatérů,zdroj:Archiv Miroslava Kačora

Číhají ve tmě

"Asi ve 23 hodiny jsem vyšel na svoji druhou stojku na stanoviště č.3.  Zaváděl mne velitel stráže svobodník Jasoň. Šli jsme po levé straně kolem skladů, po rampě kolem kolejí. Došli jsme na volnou rampu, ušli  jen pár kroků a v tom na nás vyběhli dva muži. Napadli nás zároveň." (z výpovědi vojína Slépky)

"Náhle jsem zahlédl, jak někdo vyšel od pneumatik, z mé pravé strany. Neběžel, udělal pár kroků, jakoby se přikrčil. Já myslel, že si  dělá legraci a tak jsem řekl: 'Co blázníte?' Pokusil jsem se couvnout, když na mne skočil." (z výpovědi svob. Jasoně)

Ježík napadl vojína a snažil se ho zneškodnit bodáním nožem na tělo a do krku. Při rvačce oba spadli z rampy. Slépka ztratil samopal a z místa utekl. Lukács brutálně atakoval svobodníka, tloukl do jeho hlavy kamenem a bodal do těla nožem. Nakonec ho odzbrojil a bezvládně ležícího na zemi praštil pažbou zbraně do hlavy. Pachatelé odcizili oba samopaly, tři zásobníky s ostrými náboji a z místa činu uprchli. Svobodník Jasoň se z úderů po chvíli vzpamatoval a dopotácel se na strážnici.

Útočníci den a dvě noci prchali polí a lesy přes Svobodnou Ves, Brambory, Litolšice, Pelechov, Brloh. Cestou hladověli a odhodili jeden ze samopalů, poškozený úderem do vojákovy hlavy. Dorazili k Přelouči, kde se v neděli ráno zahrabali do stohu slámy. Čekali na večer a radili se, jak získat větší částku peněz k rozjezdu své nové existence za železnou oponou, kam měli namířeno. Nakonec se dohodli, že přepadnou benzínovou stanici. Zbraň už měli, ale nutně potřebovali automobil.

Drama na Kamenci

Drama na Kamenci,zdroj:Archiv Miroslava Kačora

Blesková identifikace

Minutu po půlnoci z pátku 28. na sobotu 29. října bylo přepadení obou vojáků oznámeno na okresní oddělení VB v Kutné Hoře. O deset minut později se rozběhla akce. Do pátrání se zapojilo několik stovek příslušníků SNB. Vyšetřovatelé, operativní pracovníci, technici, pátrači, dopravní hlídky, psovodi, dokonce vrtulník s odstřelovačem.

V pátrání po identitě pachatelů se angažovali i příslušníci vojenské kontrarozvědky, kteří začali prověřovat jako první podezřelé dle indicií z místa činu bývalé záklaďáky vojenského útvaru v Chotusicích, kteří byli nedávno propuštěni do civilu.

Výslechem svědků z hospody U Tůčka byl velmi brzy vytipován jeden z nich - Marián Ježík. K jeho identifikaci přispěla i okolnost, že byl ráno kontrolován na ostravském hlavním nádražím. Popis Lukácse přesně odpovídal dalšímu z hostů Tůčkovy hospody. Lukács navíc dal svoji  přechodnou adresu jednomu z přítomných vojáků. Ustanovení obou podezřelých bylo pro zkušené ostravské kriminalisty otázkou několika desítek minut.

Zhruba pět hodin po přepadení bylo po obou vyhlášeno celostátní pátrání.

V neděli 30. října kolem 19. hodiny se oba pachatelé vyhrabali ze stohu a došli v Přelouči ke garážím v ulici U rybníčku. Kolem deváté dorazila bílá Škoda 120, se kterou majitel vjel do garáže. Ježík s Lukácsem za ním vběhli dovnitř.

Drama na Kamenci

Drama na Kamenci,zdroj:Archiv Miroslava Kačora

Únos

"Když jsem vystoupil z auta, spatřil jsem ve dveřích dva mladé muže. Jeden z nich na mě mířil samopalem a oznámil, že potřebují moje auto a když se nebudu bránit, nic se mi nestane. Druhý muž mi pak koženým řemínkem svázal ruce a přinutili mne lehnout si na zadní sedadla. Prošacoval mne a sebral obálku s šedesáti korunami a digitální hodinky." (z výpovědi p. Válka)  

Lukács sedl za volant a s problémy vycouval z garáže. Ježík zamkl vrata, vlezl do auta a z místa spolujezdce na pana Válka namířil samopal. Vyrazili směrem na Pardubice.

"Později mi uvolnili ruce a já mohl sedět u dveří za řidičem, po celou dobu ale na mě směřovala mezerou mezi předními sedadly hlaveň samopalu."  (z výpovědi p. Válka)

Pachatelé zastavili u hospody v Popkovicích a koupili si za Válkovy peníze občerstvení. Projeli Pardubicemi, kde chtěli původně přepadnout benzínovou pumpu. Byla už zavřená. V Chrudimi, poblíž nemocnice, se posilnili jídlem a pitím. Nasyceni se pak vydali noční krajinou, nejistou jízdou řidiče začátečníka, za svým cílem a osudem teroristů-amatérů.

I z toho mála, co mezi sebou prohodili, pochopil unesený inženýr Válek, že ozbrojení mládenci míří "za kopečky". Proto byl překvapen, když u Svitav neodbočili na jih, ale pokračovali východním směrem na Olomouc, přes Libavu a Fulnek k Ostravě. 

Když přepadli a unesli v Přelouči ing. Válka, nemohli ještě tušit, že jejich popis a fotografie zná už více než 24 hodin každý příslušník VB. Zvýšená kontrola se prováděla na výpadovkách ke státním hranicím Rakouska a SRN. Málokdo předpokládal, že se pachatelé po činu vrátí domů. Pro jistotu ale byly v Ostravě pod kontrolou všechna místa, kde se mohli oba horníci-brigádníci z Dolu Jan Šverma objevit. Především jejich přechodné bydliště - ubytovna na ulici Výstavní.

"Kontrolka PHM začala blikat už za Olomoucí, ale žádná benzínka nebyla v noci otevřená. Za Klimkovicemi, asi v polovině kopce před Porubou, jsme zastavili a únosci mne propustili s tím, že půlhodinu nesmím nikomu nic říct. Pak odejeli, já seběhl dolů k točně tramvají a z tamějšího dispečinku zavolal VB. Byli tam za pár minut." (z výpovědi p. Válka)

Kde je ten druhý?

Pravděpodobně po Rudné ulici se pachatelé odcizeným vozem dostali do centra Ostravy, kde nevědomky zaparkovali před objektem KS SNB v Chelčického ulici. Od kavárny Elektra se pak noční tramvají přesunuli o tři zastávky dál k ubytovně. Od Domu energetiky poslal opatrný Ježík svého kumpána zjistit situaci na místě. Samopal se sklopnou opěrkou skryl pod bundou.

Operační důstojník zásahové jednotky obdržel v půl druhé ráno informaci poskytnutou uneseným panem Válkem o tom, že oba pachatelé jsou v Ostravě. Vzápětí bylo zjištěno, že Lukács se vrátil na ubytovnu sám, bez Ježíka.

Ihned bylo okolí obklíčeno a sama ubytovna evakuována. Pomocí náhradního klíče vnikla čtyřčlenná skupina do pokoje, kde spal Lukács. Ten byl tak překvapen, že nestačil klást odpor. Ze strachu  a ve stresu ze sebe okamžitě vysypal veškeré základní informace. Co udělali, jak dorazili do Ostravy, kde je auto, kde druhý samopal, co chystali a neuskutečnili. Jen jedno nevěděl. Kde se v té chvíli nachází jeho ozbrojený kumpán.

Pokračování vydáme v nejbližší době

Tagy: Česko domácí dějiny a fakta terorismus a násilí české dějiny Osudové okamžiky

Zdroje: Vlastní