Americký prezident Barack Obama po Kubě navštívil také Argentinu. Zatímco ho však Kubánci vítali, Argentinci projevili o poznání méně nadšení. Především kvůli čtyřicetiletému výročí nástupu kruté vojenské diktatury, na jejíchž zločinech se podobě jako jinde v Latinské Americe ze začátku podílely i Spojené státy.

Levice v Latinské Americe od začátku 21. století zřejmě nezažila horší rok, než byl ten předchozí. V Argentině skončila dlouholetá vláda Justicialistické strany. Ve Venezuele drtivě prohrál Nicolás Maduro, nástupce populárního Cháveze, parlamentní volby a u moci se drží jen pomocí diktátorských praktik. Dokonce i v Bogotě, hlavním městě Kolumbie a jednom z nejdůležitějších měst celého kontinentu, v říjnu neuspěl levicový starosta Enrique Penalosa.

Zatímco nejen čeští řidiči prožívají své zlaté období (za litr benzinu v prosinci zaplatili v průměru 28,53 korun), řada států a celých regionů závislých na ropě musí připravovat tvrdá úsporná opatření. Nejčastěji se mluví o Rusku, o arabských státech a Venezuele, nicméně nízké ceny ropy stále intenzivněji trápí mnohem víc států včetně některých překvapivě blízkých.

Právě v den výročí Chávezova nástupu k moci venezuelská opozice drtivě porazila jeho nástupce Nicoláse Madura. Mnozí již věští začátek konce autokratického režimu, jenže situace je složitější: opozice je roztříštěná a Maduro ovládá parlament až do začátku ledna. Hodlá toho využít.

Latinská Amerika zažila rekordní den, některými označovaný za "supervolební neděli", jež bude dalších několik let výrazně určovat podobu celého kontinentu. Volilo se hned ve čtyřech státech a ve třech regionech: v jihoamerické Argentině a Kolumbii, ve středoamerické Guatemale a v karibském Haiti. V Kolumbii se volili guvernéři, jinak se hlasovalo o prezidentech. A všechny tyto volby stojí za zmínku.