Začněme gigantem, tedy Argentinou. Druhá největší jihoamerická ekonomika jde díky překvapivému volebnímu výsledku poprvé ve své historii do druhého kola prezidentských voleb, kde se utká Daniel Scioli z vládní Fronty pro vítězství (FpV) a kandidát pravicové opozice Mauricio Macri z koalice Cambiemos ("Změníme").

Jako obvykle se průzkumy mýlily a Scioli, na počátku jasný favorit, zvítězil v prvním kole o pouhá tři procenta.

Nástupce prezidentky Cristiny Fernándezové se projevoval především jako "klidná síla". Bývalý viceprezident a dokonalý kariérní politik působil jako prezidentčin protiklad.

Zatímco ona byla konfliktní, vždy energická až latinskoamericky dramatická, Scioli mluvil chladnou řečí ekonoma. Jeho program by se dal shrnout do dvou slov: postupná změna. Voličům slíbil pomalou liberalizaci trhu v rámci kontinuity se sociálně zaměřenou vládou své předchůdkyně, která si získala popularitu díky radikálnímu snížení chudoby.

Naopak Macri požadoval rychlou ekonomickou transformaci v podobě uvolnění vysokých cel, snižování daní a zrušení devizových omezení, kvůli kterým se Argentinci jen těžce dostávají k zahraniční měně, a v zemi bují černý trh. Slíbil také dohodu s věřiteli, aby se země mohla vrátit na kapitálový trh.

I když ani on si nedovolil úplně se oprostit od posledních 12 let argentinské historie – slíbil pokračování zavedených sociálních programů a před volbami pro jistotu odhalil v Buenos Aires, kde byl starostou, sochu Juanu Perónovi, i když se k peronistické ideologii dosud nehlásil.

Slušný výsledek si připsal bezpochyby především díky zhoršující se ekonomické situaci. V zemi panuje vysoká inflace a růst se zadrhl kvůli nízkým cenám surovin.

"Vítězná dekáda", zdá se, skončila. Sciolimu však uškodil také třetí vzadu: bývalý blízký spojenec prezidentky Fernándezové a další kariérní politik Sergio Massa, rozkročený doširoka mezi levici a pravici a zřejmě ubírající hlasy oběma táborům.

Vládní levice ztrácela i na guvernérských postech – v klíčové provincii Buenos Aires zvítězila opoziční kandidátka a historicky poprvé žena, Maria Eugenia Vidalová.Pikantní na tom je fakt, že na té samé pozici střídá právě prezidentského kandidáta Scioliho.

A FpV oslabila v obou komorách Kongresu, spolu se spojenci si nicméně udržela většinu. Pokud se tedy za měsíc ve druhém kole Macri stane prezidentem, bude proti sobě mít nepřátelský parlament.

Do 22. listopadu, kdy se definitivně rozhodne, se dá každopádně tušit tvrdá mediální bitva. Od vládě nakloněných médií a samotné dosud oblíbené prezidentky Fernándezové se očekává informační ofenzíva. Už před volbami mluvila o globálním spiknutí proti latinskoamerické levici, zatímco pravice obviňuje vládu z diktátorských sklonů.

V argentinských podmínkách je jedno jisté: vyvrcholení kampaně bude dramatické.

Rasistický šovinista

To v malé středoamerické Guatemale už je rozhodnuto. Druhé kolo prezidentských voleb tam vyhrál s téměř 80 procenty jednoznačně populární televizní komik Jimmy Morales.

Tak drtivá volba televizní osobnosti se na první pohled může zdát bizarní, nicméně v Guatemale v zásadě nebylo na výběr.

Morales vystřídá Otto Péreze Molinu, prezidenta tak hluboko namočeného do korupčního schématu, že před několika týdny po masových protestech odstoupil a vzápětí byl zatčen. Podobně dopadla jeho viceprezidentka a celé široké okolí.

Jelikož byla většina klíčových účastníků prezidentského klání v zemi buď přímo podezřelá z korupce, nebo alespoň napojená na některého z obviněných, vynořil se Morales jako alternativa s heslem: "Nejsem zkorumpovaný a nejsem zloděj."

Což může být pravda, na svém protikorupčním křižáckém brnění nicméně má řadu jiných skvrn: jeho komediantská kariéra stála v zásadě na urážení zranitelnějších částí společnosti, od černochů, přes indiány až po ženy, kvůli čemuž bývá obviňován z rasismu a sexismu.

Jako praktikující evangelikální křesťan je tvrdým odpůrcem práv sexuálních menšin, potratů a legalizace marihuany.

A co je možná ještě horší, strana, se kterou kandidoval, je dlouhá léta spojená s guatemalskými armádními kruhy, zodpovědnými za desetitisíce mrtvých v 80. a 90. letech. Paradoxně tedy s tou samou skupinou lidí, mezi něž patřil i uvězněný odstupující prezident, sám generál.

V Guatemale se proto dost možná můžeme brzy dočkat dalšího "středoamerického jara" a masových protestů.

Především klid

Také Haiti volilo hlavu státu, ačkoli bez favoritů a zatím bez vítězů. Bývalá francouzská kolonie patří mezi země s nejdelším sčítáním hlasů vůbec, které se odhaduje zhruba na deset dní – mimo jiné kvůli zastaralému systému, katastrofální infrastruktuře, obavám o volební podvody a tentokrát také kvůli extrémnímu množství kandidátů.

Bylo jich 54. Po letech převratů, nestability a prohlubující se bídy (Haiti je suverénně nejchudší stát v Latinské Americe) neprojevuje o politiku zájem skoro nikdo.

Účast kolem 30 procent je oproti parlamentním volbám vlastně vysoká – tehdy byla 18procentní. Relativně úspěšné jsou tyto volby však především z toho důvodu, že se obešly bez násilností a rabování, které právě v srpnu hlasování zdiskreditovaly. Dohlíželo na to na 15 tisíc policistů a příslušníků modrých přileb OSN.

Z podobných důvodů by se za úspěšné daly označit volby guvernérů v Kolumbii, kde nedošlo k žádným významným potyčkám ani útokům. Daly tak naději, že finišující rozhovory mezi vládou a Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC) dospějí ke zdárnému konci.

Volby jsou také úspěchem pro stávajícího prezidenta Juana Manuela Santose, proponenta této mírové dohody, který vyhrál další kolo nepřímého souboje se svým předchůdcem a bývalým mentorem, exprezidentem Álvarem Uribem.

Santos a Uribe se rozešli právě na tématu hledání politického řešení s marxistickými guerillami, což bývalý prezident striktně odmítá a pokusil se mírový proces už mnohokrát zhatit. Jeho kandidáti však skončili neúspěchem jak loni v prezidentských volbách, tak nyní při volbě guvernérů: Dos Santosova umírněná středová koalice obsadila pozice 28 z 32 guvernérů.