Práce a její podoba se v průběhu času mění. Velkým tématem se v posledních letech stávají online platformy, které poskytují taxislužby, doručovatelský servis a různé služby pro domácnost. Podíl takové práce neustále narůstá.

Dokládá to i online průzkum, který vypracovala univerzita v britském Hertfordshire a organizace Ipsos MORI ve spolupráci s Nadací pro evropská progresivní studia (FEPS), UNI Europa, pražskou kanceláří Friedrich-Ebert-Stiftung a Masarykovou demokratickou akademií mezi 2000 českými občany ve věku 18 až 55 let.

Podle šetření 28,5 procenta dotázaných tvrdilo, že alespoň jednou týdně pracuje přes platformy tzv. "gig ekonomiky", jako je Upwork, Uber či Handy. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, kde se podobný průzkum pod vedením ředitele oddělení Statistiky a konzultací na University of Hertfordshire Neila Spencera uskutečnil, je toto číslo výrazně vyšší.

To ale může být i tím, že data pro Českou republiky jsou nejaktuálnější. Nasvědčovalo by tomu také to, že u zemí, kde se uvedený průzkum konal později, je pozorovatelný zjevný rostoucí trend, co se týče počtu lidí, kteří práci přes online platformy vykonávají (například Velká Británie 2016 – 4,7 procenta; Itálie 2017 – 12,4 procenta; Španělsko 2018 – 17 procent).

Přestože není zcela jasné, jakým způsobem byla zajištěna reprezentativnost sesbíraných dat (už jen to, že se průzkum uskutečnil online, je určitým filtrem, jak zaznělo během červencového představení výsledků průzkumu pro Českou republiku), šetření otvírá celou řadu otázek, které si nad ním můžeme klást.

Dvě neochvějné jistoty

V první řadě je možné uvažovat nad tím, jaký vývoj pracovního trhu rozvoj platformové práce předznamenává, kam až může vést, jaké mohou být jeho důsledky a do jaké míry a jakým způsobem může proměnit společnost jako takovou.

Je očividné, že člověk, který platformu využívá nejen k občasnému přivýdělku, spolu s tím, že má větší volnost ohledně toho, jak si práci organizuje a plánuje, a že v případě některých typů činností může pracovat prakticky odkudkoli, nese mnohem větší množství rizika, nejistoty, odpovědnosti a všemožných nákladů. Přičemž podle šetření 7,3 procenta platformových pracovníků u nás říká, že jde o jejich jediný zdroj příjmů. Polovina příjmu je to pak dokonce u 26,9 procenta lidí, kteří přes online platformy pracují.

Dotyční jsou ve výsledku vytrženi z firmy či podniku, který by jim poskytoval jisté zázemí. Platforma jim práci pouze zprostředkovává, nic dalšího jim už zpravidla nezajišťuje. Ocitají se tak v roli jakéhosi kvazi-podnikatele. Zároveň nemají žádnou sociální ochranu, kterou by měli coby zaměstnanci.

Pokud by tento trend pokračoval, stupňoval by se tlak vyvíjený na sociální systémy a jejich strukturu, jak během představení zmíněného průzkumu upozornil bývalý předseda vlády a dnes ředitel Masarykovy demokratické akademie Vladimír Špidla.

To hlavní, co někdejší evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti v této souvislosti vyzdvihl, byla problematika penzí: "Kdyby se naše struktura rozpadla, tak to znamená, že se rozpadne společnost jako taková, protože moderní evropské společnosti jsou založeny na myšlence, že je několik jistot. Ta nejtemnější jistota je, že přijde smrt, ale potom druhá skoro stejná jistota je, že dostanete důchod a že z něj budete moct žít."

Kafkův dveřník a čekání na penzi

Špidla se domnívá, že musíme radikálním způsobem přeorganizovat jednak zdanění a výběr prostředků z rychle se měnící nové ekonomiky ve prospěch univerzálních systémů sociální ochrany a rovněž samotné systémy sociální ochrany, protože vstup do nich se v době digitálních platforem a ekonomiky podobá nekonečnému čekání před bránou z Kafkova Procesu, kdy dotyčný není vpuštěn dál.

Jinak řečeno, výkony člověka pracujícího přes online platformy nejsou započítány, aby mu vznikl nárok na penzi. "On udělá tisíc malinkých půlhodinových úvazků, dohromady je to tisíc hodin, ale žádné právo na sociální pojištění mu to nedá. To je věc, kterou musíme udělat, a když si uvědomíme, jak pomalu jde takováto radikální změna, tak to vypadá, že nás to předstihne," zdůraznil Špidla.

Potřeba tuhle otázku řešit může být stále více naléhavá. Je totiž docela dobře možné, že spolu s přibývajícími možnostmi, které nové technologie nabídnou, a s úbytkem určitého druhu dnes běžných pracovních pozic se sice nestane to, že by žádná práce nebyla - naopak se budou neustále objevovat další a další pracovní příležitosti. Ovšem klasické pracovní pozice se zaměstnaneckým poměrem z velké části zmizí a nahradí je ty na bázi online platforem s tisícem malinkých půlhodinových úvazků.

Nutnost lidské práce zřejmě v nějaké formě přetrvá, může se však stát, že vzhledem k dynamice a struktuře pracovního trhu a proměně toho, po jaké činnosti bude poptávka, velké množství lidí - nebo možná i většina - bude fungovat na základě velmi krátkých kontraktů, které budou vykonávat zčásti fyzicky a zčásti online. To všechno by přineslo značnou individualizaci, atomizaci a zvýšenou odpovědnost a náklady, které by spočívaly na jednotlivých pracovnících.

Sociální systémy pod tlakem

Pokud existuje riziko, že se tomu stát a sociální systémy včas nepřizpůsobí, nezbývá, než aby se situací, ke které dost možná směřujeme, alespoň počítali ti, kterých se týká a bude týkat. Nemalá skupina lidí tak může dopadnout jako Kafkův muž z venkova, kterého dveřník nechtěl pustit branou k zákonu, protože starý systém sociální ochrany je nezachytí a nový se bude teprve tvořit. A než se vytvoří, spousta pracovníků již bude doplácet na to, že se jejich pracovní činnost odehrávala v jistém vzduchoprázdnu.

Mají celkem tři možnosti, co můžou dělat. Buď nad celou věcí mohou mávnout rukou a neřešit ji ve smyslu "stejně žádný důchod mít nebudu, budu pracovat až do konce života a hotovo". Druhá varianta je snažit se aspoň trochu se připravit na to, co přijde, a na důchod si našetřit, co to jen půjde. A třetí možnost je organizovat se a pokusit se vytvořit tlak na to, aby se sociální systémy nové realitě přizpůsobily co nejdříve.

Stát, sociální systémy i samotní občané čelí ve vztahu k důchodům výzvě, kterou by rozhodně neměli podceňovat - už jen vzhledem k probíhajícímu i avizovanému snižování počtu lidí v produktivním věku, kteří připadají na jednoho penzistu. Kromě toho, čím více pracovníků bude za této situace mimo klasický zaměstnanecký poměr (například díky práci přes online platformy), ve kterém do sociálních systémů odvádějí nejvíce prostředků, tím větší tlak bude na sociální systémy vyvíjen.

Do budoucna se tak nelze vyhnout otázce, co udělat pro to, aby sociální systémy uvedené změny ustály v co nejlepší kondici. Čím dříve se tím politici budou zabývat a čím více si občané budou vědomi toho, co jim hrozí, tím lépe.