Výroky nově jmenovaného ministra financí z řad hnutí ANO o tom, že penzijní systém v Česku "dojede" a že jeho děti nebudou dostávat důchod, znovu rozvířily debatu o budoucnosti penzí u nás. Otázka, jak zajistit, aby lidé na stará kolena neživořili, se nad námi vznáší už řadu let. Ministr financí ji pouze oprášil s notnou dávkou přesvědčení, že ví, jak to dopadne.

Pilný prohlásil, že jeho děti se o sebe budou muset postarat samy a šetřit si na stáří. Také zdůraznil, že by měli pracovat i lidé po sedmdesátce. Na důchodové reformy nevěří. Podle něj by měla stoupnout solidarita v rodině, děti by se měly postarat o své rodiče, jak je tomu třeba v Koreji. Lidé by podle ministra také měli myslet na zadní vrátka. 

Z Pilného slov je cítit především rezignace na zachování současného systému důchodového zabezpečení a nepochopení jeho účelu. Současnému nastavení penzí se dá vyčítat, že je poměrně rovnostářské a část lidí do důchodového systému přispívá více peněz, než z něj vyčerpá.

Na druhou stranu je zárukou toho, že i lidé, kteří brali tak nízké mzdy, že by si na penzi, kterou dnes dostávají, nikdy nenašetřili, mají takový důchod, jež jim zajišťuje alespoň určitý základ. Nemusí sice stačit, pokud vedle toho platí například vysoký nájem, pořád je to ale mnohem lepší, než kdyby žádné penze nebyly.

Důchodový systém nevýhodný pro šéfa státní pokladny 

Pilný tvrdí, že lidem, kteří se spoléhají jen na státní důchod, se už teď žije opravdu špatně, a to i těm, jejichž penze překračuje průměr. Záleží, na jakou část penzistů se díváme. Situace těch, kteří bydlí ve vlastním, zároveň mají to štěstí, že nežijí sami ale v páru a kromě toho jejich důchod není výrazně podprůměrný, asi tak špatná není.

V tomto smyslu by si měl Pilný současný systém pochvalovat, protože už dnes se v penzi mají lépe ti, kteří byli "zodpovědní" a na stáří se připravili minimálně tím, že si pořídili bydlení, mají životního partnera či partnerku a také děti a vnoučata, kteří se v případě potřeby o ně postarají.

Současný systém ale zároveň poskytuje určitou míru jistoty všem. Je dobré si připomenout, že to není samozřejmé. Systém má své kritiky. Ostatně sám Pilný operuje s tím, že kdyby si spočítal, kdy se mu vrátí to, co do důchodového systému dal, musel by se dožít 93 let. Pro něj a pro mnoho dalších lidí současná podoba penzí výhodná není.

Kdyby si spořili stranou, ve výsledku by na tom byli skutečně lépe. Kromě toho by ale hrozilo, že vznikne nová skupina lidí, která by čelila chudobě a která by místo důchodu pobírala dávky v hmotné nouzi anebo by se snažila udržet na trhu práce, přestože by to její zdravotní stav už příliš neumožňoval. Dnešní podoba penzí se tomu snaží bránit a většině lidí nabízí alespoň nějakou šanci na klidné stáří.

Nejlepší reforma? Žádná reforma

O to, jak to bude vypadat do budoucna, se svede politická pře. Ministr financí ve skutečnosti tím, že poukazuje na neudržitelnost současného systému, prosazuje vlastní vizi "důchodového zabezpečení".

Pilný sice tvrdí, že v Česku musí být stabilní důchodový systém, ale zároveň podotýká, že k tomu chybí dohoda napříč politickým spektrem a obává se, že taková dohoda nikdy nevznikne. "Můžeme se tady bavit o různých návrzích, ale ty návrhy nikdy neřeší realitu, kde se na to vezmou ty peníze, a neřeší problém té shody. Levice na to bude mít vždy jiný názor než pravice," řekl Pilný v rozhovoru pro Blesk.

V tom má samozřejmě pravdu. Na druhou stranu sám zaujímá vyhrocený postoj, kdy současný systém kritizuje a poukazuje na to, že už dnes nefunguje, ovšem nezdá se, že by měl snahu o zmíněný kompromis a dohodu. Jedna věc je zajistit, aby konec práce automaticky neznamenal existenční krizi. To se však bez určité míry solidarity a přerozdělování neobejde.

Varianta, kterou nabízí Pilný, nepřináší uspokojivou odpověď, protože neřeší problém nemalé části lidí, která by zkrátka ze své mzdy na důchod nenašetřila. Samozřejmě systém musí být spravedlivý i v tom smyslu, že lidé, kteří na "zadní kolečka mysleli" a mají milující potomky, na tom budou lépe.

Odpovědnost za vlastní osud

V každém případě ústupek budou muset udělat obě strany. Ovšem důležité je, že Česko za posledních několik desetiletí vlivem nižšího poměru pracujících a penzistů výrazněji nezchudlo a nezdá se, že by to vážněji ohrožovalo růst hrubého domácího produktu.

Rovněž do budoucna avizovaný demografický vývoj automaticky neznamená pokles HDP. Proto není důvod si myslet, že pokud česká společnost byla doposud dost bohatá na to, aby si mohla dovolit penze, že na ně najednou nebude mít.

Pilnému se nelíbí, že v Česku, ale i v Evropě je tendence říkat: "On se někdo o mě postará. Někdo mě vzdělá, protože to je mé právo, někdo mi dá práci, protože je to mé právo. Ať je to firma, nebo stát. Ale takhle to prostě nefunguje, takhle to fungovat nemůže. Primárně jsem za svůj osud zodpovědný já sám."

Ano, ale takhle to nefunguje ani dnes. I v situaci, kdy existuje veřejné školství, zdravotnictví a důchodové systémy, je člověk za svůj osud zodpovědný sám. Může činit špatná i dobrá rozhodnutí, může část života promrhat a později na to doplácet.

Jádrem diskuze o penzích je ale to, jak zajistit, aby v čase, kdy lidem odchází síly a jsou zranitelnější vůči nepřízni osudu, nebyla poslední fáze jejich života prožita v naprosté chudobě.