Protestů, svolaných všemi hlavními odborovými organizacemi, se zúčastnili řidiči a další zaměstnanci v autobusové a letištní dopravě i v metru, pošťáci, úředníci nebo učitelé. K nim se přidali zástupci občanské společnosti ze sociálních hnutí, jako je Brazilská lidová fronta (Frente Brasil Popular) a Nebojácný lid (Povo Sem Medo), spolu s levicovou opozicí a dokonce za podpory špiček katolické církve.

Celkem se do první generální stávky v Brazílii od roku 1996 zapojilo podle organizátorů na 40 milionů z 200milionové brazilské populace. Přestože středopravicový kabinet, vládnoucí v zemi od loňského impeachmentu prezidentky Dilmy Rousseffové, v následujících dnech význam stávky zlehčoval, míru rozčilení ve společnosti není možné zakrýt. Po několika měsících relativní pasivity a snad i vyčerpání z masivních protestů vedoucích právě k odvolání Rousseffové se nespokojenost Brazilců nyní obrací i proti jejímu nástupci.

Prvotním a hlasitě deklarovaným důvodem pro generální stávku byla konkrétní legislativa. Temerova vláda se pokouší zhruba ve stejnou dobu protlačit Kongresem zákony o reformě zákoníku práce a penzijního systému.

Reforma zákoníku práce si klade za cíl zjednodušit komplexní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem například prostřednictvím zavedení nového typu krátkodobých zaměstnaneckých smluv, prodlužuje také maximální délku kontraktů na dobu určitou a umožňuje na individuální bázi vyjednat delší pracovní dobu. Penzijní reforma zase zavádí minimální věk pro odchod do důchodu na 65 let u mužů a 62 let u žen a zvyšuje minimální počet odpracovaný let pro nárok na důchod z 15 na 25 let.

Zastaralý systém zvýhodňující bohaté

V obou případech existují pádné argumenty pro reformu stávajících pravidel. Současný brazilský zákoník práce pochází z roku 1943 a na svou dobu byl mimořádně progresivní, nepočítá ale s celou řadou situací v moderní ekonomice, jako je třeba možnost práce z domova.

Brazilský penzijní systém pak představuje problém kvůli rozsáhlým možnostem předčasného odchodu do důchodu, který se týká hlavně státních zaměstnanců. Už teď výplata penzí mimořádně zatěžuje brazilský rozpočet, což by v kombinaci s rychle stárnoucí populaci mohlo v nepříliš vzdálené budoucnosti vést k ekonomickému kolapsu.

Odhaduje se, že za současných podmínek by důchodci v roce 2040 tvořili čtvrtinu celé populace. Systém je navíc nastaven mimořádně výhodně vůči nejbohatší části společnosti, kdy deset procent nejlépe situovaných občanů pobírá polovinu všech prostředků věnovaných na penze.

Odbory a s nimi skoro tři čtvrtiny Brazilců se však domnívají, že konkrétní navrhované zákony mají za cíl rozložit ochranu zaměstnanců ve prospěch nadnárodních korporací a obávají se, že v době už tak rekordně vysoké a stále rostoucí nezaměstnanosti, dnes postihující na čtrnáct milionů lidí (13,7% procenta), povede k další vlně propouštění a ke snižování platů.

Pochopitelná nedůvěra

Nedůvěra k jakýmkoli krokům současného kabinetu je víc než pochopitelná. Zaprvé se vláda skládá z celkem otevřených zástupců všemožných zájmových a nátlakových skupin a špičky hlavních pravicových stran mají dlouhá léta vazby na bankovní sektor a velké zahraniční společnosti.

Ale především - celkem osm ministrů je vyšetřováno kvůli podezření z korupce v rámci policejní akce Lava Jato (doslova "mycí linka"), přičemž podezřelý z účasti na nejrozsáhlejším korupčním skandálu v historii Latinské Ameriky je sám prezident Michel Temer.

Chapadla skandálu ovšem nezasáhla pouze současnou vládu, vyšetřování se týká prakticky všech zavedených politických stran a vysoce postavených politiků, od poslanců a senátorů, přes guvernéry, až po místní zastupitele. A spolu s nejhorší ekonomickou krizí od třicátých let minulého století dosud nevídaným způsobem rozložila důvěru Brazilců ve volené instituce.

Až čtyřicet milionů lidí se nezúčastnilo generální stávky zdaleka jen z proto, aby dali najevo nespokojenost s předloženými zákony. Vládnoucím špičkám chtěli také ukázat celkové znechucení z politického systému jako takového, jehož zkorumpovanost plně obnažilo - a nadále obnažuje - pokračující policejní vyšetřování.

Očekávané zemětřesení

Zatím se těžko předpovídá, jakým způsobem se takto masivní nedůvěra promítne do podoby brazilské politiky po prezidentských a parlamentních volbách, které se konají příští rok. Že dojde k velkým otřesům a dost možná úplnému přeskupení, je ale prakticky jisté. Zkušení pozorovatelé se čím dál více obávají pravicového populismu a extremismu poslední dobou tak populárního v Evropě i ve Spojených státech.

"Pokud Temerova vláda nepřinese kýžené (ekonomické, pozn. red.) výsledky, ve volebním roce se dočkáme radikalizace a souboje populistů," varuje kupříkladu exministr spravedlnosti a bývalý předseda Nejvyššího soudu Nelson Jobim.

V Brazílii by populismus mohl nabýt obzvlášť odpudivou formu v osobě poslance Jaira Bolsonara.

Bolsonaro je sice součástí brazilského politického života již od roku 1991, kdy byl poprvé zvolen do dolní komory parlamentu, a za tu dobu vystřídal rovnou osm partají. Nicméně vzhledem k radikálním názorům a hlasité kritice "politické korektnosti" se mu i po více než čtvrtstoletí daří vzbuzovat dojem outsidera.

Pistole do každé rodiny

Zklamaným a rozčileným brazilským voličům nabízí extrémní řešení jejich problémů: vysokou kriminalitu navrhuje snížit tím, že každou rodinu vybaví pistolí, a okamžitou popravou zločinců, hospodářské potíže jsou podle něj dílem neziskových organizací a "parazitů", jako jsou indiáni pobývající v rezervacích. Proto prý stačí je odstřihnout od financování.

Podobně jako v Americe prezident Donald Trump či ve Francii poražená prezidentská kandidátka Le Penová se i Bolsonaro zaklíná posvátnou identitou svého národa, vymezuje se proti přistěhovalcům z chudších zemí, jež považuje za "lidský odpad", a hlásá, že do Brazílie patří jedině křesťanství. Je také možná nejhlasitějším obhájcem vojenské diktatury včetně mučení politických vězňů.

Bolsonarovi stabilně stoupají volební preference a v posledním průzkumu se objevil už na druhém místě mezi možnými uchazeči do prezidentského křesla. Ne snad proto, že by většina společnosti nutně souhlasila se všemi jeho názory.

Oproti ostatním potenciálním kandidátům má ale tu výhodu, že není spojen s velkým korupčním skandálem, naopak může působit jako jediná nevyzkoušená volba. Poslanci se dlouho daří budovat si pověst nekompromisního tvrďáka, připraveného "zabíjet kriminálníky" podobně jako veleúspěšný filipínský prezident Rodrigo Duterte.

Nelze podcenit ani zábavní faktor, protože neustále žertující a urážející Bolsonaro na rozdíl od tradičních politiků nikdy nenudí. I proto patří mezi vůbec nejpopulárnější osobnosti brazilských sociálních médií - jen na Facebooku ho sledují čtyři miliony lidí.

Bolsonaro již ohlásil, že se chce v roce 2018 stát brazilským prezidentem, a jakkoli jej dosud většina médií považuje spíše za velkohubého klauna, prudký nárůst preferencí ukazuje, že jeho ambice je nutné brát vážně. Zvlášť dokud neskončí období nebezpečného koktejlu hospodářských problémů a imploze tradičních stran.