Pandemie sice v Riu tradiční sambu nezadusila, ale dala jí co proto. Teď se samba vrací, muzikanti se ale museli přizpůsobit přísnějším hygienickým podmínkám. 

Zatímco některé děti v jeho věku teprve podnikají kratší procházky do okolí, dvouletý Brazilec Joao Vitor sebevědomě a beze strachu sjíždí mořské vlny na surfu.

Modrá je obloha, když odejde mrak, modrá je dobrá, už je to tak. To praví píseň, ale kde mají vlastně tu úplně nejmodřejší oblohu?

Jak moc musí být lidé nespokojeni s vedením svého města, aby se to odrazilo ve volbách? V Brazílii jsou osobité vyjádření znechucení politikou experti – pro protestní hlas se dokonce vžil termín "voto Cacareco". Na počest samice nosorožce, která v roce 1959 s přehledem vyhrála volby do zastupitelstva.

Skoro se tomu nechce věřit, ale je to tak: Největší řeku na světě nepřetíná ani jeden jediný most.

Co nešlo po zlém, půjde možná po dobrém. V Latinské Americe se armáda pomalu vrací k moci zadními vrátky. Nebezpečné flirtování demokraticky zvolených prezidentů s generalitou vyvolává neblahé vzpomínky.

Ulice brazilské metropole se otřásají, miliony lidí v nich tančí sambu. Karneval v Riu de Janeiru, který má téměř třísetletou tradici, potrvá až do úterka. A je se rozhodně na co dívat!

Již v 60. letech 20. století se o světě hovořilo jako o globální vesnici. Dnešní svět je o to menší, oč se díky letecké dopravě vzdálenosti jaksi zkracují. Podle očekávání Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) se letos vydá na zahraniční cestu až 1,45 miliardy lidí. A tato čísla se rok od roku zvyšují. Některé turistické cíle nám ovšem doslova mizí před očima. Které to jsou a proč se tak děje?