Cindy už se ani neomlouvá, když posté během večeře vytáhne mobilní telefon, aby rychle někomu odpověděla. A já si pomalu přestávám stěžovat.

"Kdo tentokrát?" zeptám se spíš ze slušnosti. "Naše rodinná skupina," odpoví kamarádka, aniž by na mě pohlédla zpátky. "Na WhatsAppu. Sestřenka potřebuje vědět, jestli se mi líbí její kostým na sobotní akci, poslala mi asi sto fotek."

Fascinuje mě rychlost jejích prstů – že už bych byl jiná generace? I když generační rozdíl to asi nebude. Mám pocit, že v Brazílii, kam jsem se na nějakou dobu přestěhoval, je online úplně každý. Od dvacetiletých sestřenek, přes čtyřicetileté tetičky, až po babičky a dědečky.

Živě se komunikuje pravděpodobně i na hřbitově. Jako "studený" Čech, co se na svůj mobil během večeře snaží ze slušnosti moc nedívat, si připadám trochu hloupě. Tady jsem exot.

Na úvod uvedu jen několik dat. V Brazílii je po Spojených státech největší počet uživatelů Facebooku (65 milionů) a Twitteru (42 milionů) na světě a doba strávená na těchto sítích roste nejrychlejším tempem na světě; V letech 2013 a 2014 šlo jen v případě Facebooku o celých 208 procent, zatímco ve většině zemí se počet spíše snižuje.

Až 79 procent všech uživatelů internetu v Brazílii používá některou ze sociálních sítí – kromě zmíněného Facebooku, Twitteru a třeba YouTube také například seznamovací Tinder, který získal jen během prvního měsíce od uvedení na milion uživatelů a během dvou let ho začalo používat přes deset milionů lidí.

Samozřejmě, že každá společnost se digitalizuje a virtuální komunikace postupně překrývá tu reálnou, ovšem ve velkých brazilských městech je to až extrémní.

Nějakou skupinu na WhatsAppu má snad každý – studijní kroužek, třídy na univerzitě, bývalí spolužáci, kolegové v práci. A rodiny jich mají zpravidla několik. Podobně hektická je aktivita na Facebooku.

Nesdílet nebo nekomentovat je neslušnost, nechat zprávu ležet bez odpovědi volá po exaltovaném latinskoamerickém rozčilení ve stylu: "Už se mnou nemluvíš? Nemáš mě rád?"

Online Ježíš

Zvláštní kategorii brazilského virtuálního života pak tvoří sdílení biblických citátů a jiných nábožensky založených zpráv. Ježíš řekl, Ježíš doporučuje, Ježíš miluje, Ježíš.

Nikdo není v Brazílii víc online než Ježíš. Existují dokonce církevní internet café, což jsem objevil teprve nedávno – ve městě Campinas mají internetovou kavárnu, která vás po připojení na internet přesměrovává na ty nejlepší ježíšovské citáty (a samozřejmě blokuje porno), zatímco můžete popíjet čaj v hrnku s Lutherem (a jeho citátem). To je jeden z těch bizarnějších rozměrů online společnosti.

Paradoxní na tom všem je, že internetové připojení je k dispozici sice prakticky všude, ale často nefunguje. Největší pohromou pro Wi-Fi se zdá být bouřka. A 3G nebo 4G rádo náhle a nevysvětlitelně padá, především u levnějších operátorů.

A pak jsou tu samozřejmě data, v Brazílii nadprůměrně drahá – protože Brazilci milují posílání fotografií, audio zpráv a videí, velmi rychle se vyčerpají. Teprve v takovém momentu selhání je možné na chvíli zachytit pohledy jinak hluboce vnořené do displejů telefonů.

"Bože, došla mi data," komentuje asi o hodinu později Cindy na cestě domů, že se jí nepodařilo odeslat video se svým mimořádně roztomilým psem "kamarádce", kterou neviděla od základní školy.

"Bože," lamentuji. "Co budeš dělat, snad se dívat na cestu? Nebo dokonce na mě?"

"Nebuď absurdní, aktivuju si datový balíček."

Ani nepostřehnu, že odeslala textovou zprávu operátorovi, a výměna fotografií pokračuje. Ještěže já svoje data dosud nevyčerpal. Takže můžu spokojeně odpovědět na zával zpráv, jejichž počet neustále roste, na různých typech sociálních médií. V  online společnosti neexistuje větší zločin než neodpovědět včas.