V Brazílii ani v jeho nejdůležitější metropoli São Paulo se nenajde moc lidí, co by věděli o existenci Česka. Starší si snad vzpomenou na Československo a několik mladších zná fotbalové hráče, nejčastěji Nedvěda. A potom hodně lidí navštívilo Prahu, ovšem podle nich je prostě "v Evropě". Jinak řečeno, Česko se do Latinské Ameriky zatím moc neprotlačilo.

O to zajímavější je jeden malý, a přesto zajímavý podnik právě v São Paulo, který působí jako český koutek. Úplný ostrov české alternativní scény. Je to pravděpodobně nejdůležitější punkový klub ve městě a zároveň úspěšné nahrávací studio, Estúdio Noise Terror.

Maličký klub se nachází nedaleko stanice metra Conceição za dobře zabezpečenými dveřmi; a je přímo přeplněn českými suvenýry a plakáty. Z jednoho z nich na nepřipraveného návštěvníka shlíží bývalá zpěvačka Prague Ska Conspiracy, Mariana Wesley. Najde se tu několik upoutávek na Million Marihuana March nebo výmluvný nápis "Lidé by se neměli bát vlády, vláda by se měla bát lidí". Jsou tu také upoutávky na koncerty brazilských kapel, které hrály v České republice.

Většinu takových akcí pořádal Leandro, láskyplně přezdívaný Dement, spolumajitel klubu a neskrývaný milovník Česka. Právě on je pionýrem spolupráce mezi českými a brazilskými kapelami. V klubu vystupovali třeba čeští The Spankers, Mikkim nebo DJ MGL, on sám hraje prakticky každý rok v Praze nebo v jiných městech s některou ze svých kapel, například v Brazílii už prakticky legendární Juventude Maldita.

Svoji lásku k České republice vysvětluje především původem babičky z Brna (skutečně ji česky oslovuje babička), mimochodem slavné devadesátileté malířky známé pod jménem Lise Forell, a zálibou v české punkové a rockové scéně, kterou považuje za mimořádně profesionální.

"Na rozdíl od té brazilské," říká. "Neschází nám originalita, zato často konkrétní dovednosti." V Brazílii má podle něj punk celkově těžkou pozici. Trh je přeplněný funkem, sambou nebo sladkým přisprostlým popem, který reprezentují lidé jako i u nás známý Michel Teló. A organizovat koncerty bez velkého finančního zázemí a politické podpory není jednoduché.

Přesto se za zhruba šest let od doby, kdy do už existujícího projektu s tehdejším partnerem vstoupil, uskutečnilo v klubu na 600 koncertů a také jiných alternativních akcí, třeba wiccanských narozeninových oslav či malých divadelních představení.

Česko-brazilská Antifa

Kromě symbolické funkce centra česko-brazilských nejen hudebních styků působí klub také jako centrum politických aktivit hnutí Antifa a přidružených organizací. Leandro sám patří mezi klíčové aktivisty a odpůrce neonacistických a extrémně pravicových hnutí, kteří se klub čas od času rozhodnou "poctít" svou přítomností.

Leandro se snaží upozorňovat na jejich násilné aktivity, jako byla především vražda mladého Johniho Raoni Falcão Galanciaka v roce 2011. Policie vraždu Johniho nikdy nevyšetřila, přestože se událost stala za účasti zhruba 40 extrémistů, kterým se zároveň podařilo proměnit celou čtvrť na jednu noc v peklo. Jenže nikdo nepromluvil.

V klubu Leandro koordinuje pravidelné schůzky kampaně Johni Vive, aby se na nevyjasněnou událost a na podezřelé neonacisty nezapomnělo. Zároveň plánuje svůj další osud spojit s Českem, kde má přítelkyni a kam pravidelně cestuje i z osobních, nejen pracovních důvodů. Jenže kvůli těžkým okolnostem, pravidelným konfliktům a také únavě z hudby je možné, že klub brzy přejde na jiné majitele.

"Asi ho budeme prodávat," říká Leandro. "Pracuji s hudbou celý život, ale v Brazílii už mě to nenaplňuje. Radši zkusím něco úplně jiného v Čechách."

Češi navštěvující Brazílii už tak možná nemají mnoho času, aby si mohli prohlédnout jedno z nejvíc českých míst v Latinské Americe, a zároveň užít speciální atmosféru koncertů v tomto malém, vždy ohroženém punkovém klubu. Proto je třeba spěchat.

Už jen proto, že tady na lidi, kteří Českou republiku znají, narazíte vždycky.

Autor se dlouhodobě zabývá antropologickým výzkumem v Brazílii. Je doktorandem a externím vyučujícím na Univerzitě Karlově.