Juncker v projevu mimo jiné navrhl vznik nástroje, který by technicky a finančně pomáhal státům Evropské unie s přijetím eura. Pokud má euro skutečně EU stmelovat, musí se podle něj stát něčím víc než jen měnou vybrané skupiny členských zemí. Připomněl, že závazek přijmout euro mají všechny členské státy unie s výjimkou těch, které ji mají předem vyjednanou, a to Velké Británie a Dánska. V současnosti platí společnou měnou 19 zemí bloku, v eurozóně nejsou vedle výše zmíněných dvou státu ještě Česko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko a Švédsko.

Iluzorní sen o Spojených státech evropských

V sedmdesátých letech snili evropští politici o tom, že by se věčně spolu válčící evropské národy měly dát dohromady do společného, pokud možno jednotného státního útvaru. Mělo to být něco na způsob Spojených států evropských, které jednou měly být přinejmenším stejně silné jako USA. Tento útvar se pak podle původních představ měl stát základním kamenem integrace, kterou měl zároveň urychlit.

Dluhová krize v eurozóně, nekonečné unijní krizové schůzky, dluhová moratoria, bilionové programy nákupu dluhopisů a další lahůdky ale prokázaly, že výše zmíněný sen byl naprosto iluzorní, napsal německý deník Die Welt. Jednotná měna rozhodně nevedla k tomu, aby se země eurozóny hospodářsky vyrovnaly. Propast mezi silnými a slabšími členy se během let naopak ještě zvětšila.

Vinu na tom přitom má právě euro, které tyto rozdíly ještě více prohloubilo. Problémoví členové jako Itálie a Řecko, které před zavedením eura devalvovaly liru a drachmu, aby dosáhly konkurenceschopnosti, se nyní musí vyrovnat s měnou, která je na ně prostě příliš silná. Důsledkem je masivní nárůst nezaměstnanosti a klesající životní úroveň. Země jako Německo, jehož marka byla pro euro původně vzorem, zase schytávají kritiku za to, že jsou v jakési fázi trvalého boomu a že vlastně prosperují na úkor svých evropských sousedů, konstatuje německý list.

Rozšiřovat schengen v době, kdy Evropa nezvládá migranty?

Rozšiřovat za této situace ještě eurozónu o další státy, a to ještě o země jako Bulharsko a Rumunsko, je natolik absurdní, že si člověk může opravdu klást otázku, na které planetě strávil Juncker uplynulé roky. Nemluvě o jeho myšlence rozšiřovat schengenský prostor v době, kdy si Evropa neví rady s uprchlickou krizí. A co jeho nápad na přeměnu stávajícího Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) na Evropský měnový fond? To potřebujeme další záchrannou instituci, která by měla platit za nerealistické vize politiků? Pokud je Evropa v krizi, opravdu je nejlepší cestou zavádět euro v dalších a dalších zemích? ptá se Die Welt.

V projevu, který před europarlamentem přednesl v polovině funkčního období svého týmu, Juncker prohlásil, že "eurozóna je odolnější než v minulých letech". Navrhuje i vytvoření pozice "evropského ministra hospodářství a financí". Ten by měl podporovat reformy v členských státech i koordinovat všechny unijní finanční nástroje v případě, že je některá země zasažena krizí. Předseda komise se vyslovil také pro rychlé zapojení Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru, což by prý pomohlo zlepšení ochrany vnější hranice Evropské unie. Plné členství v evropském prostoru bez vnitřních hranic si podle jeho názoru zaslouží také Chorvatsko ve chvíli, kdy splní všechny potřebné podmínky.