Antisystémová strana jsme my, Babiš nám to sebral, říká Marta Semelová

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Lidé mají pocit, že jsme spokojeni sami se sebou, vysvětluje neúspěch KSČM ve volbách v rozhovoru pro Tiscali.cz bývalá poslankyně Marta Semelová. Komunisté podle ní málo zdůrazňovali, že jsou antisystémovou stranou a chtějí změnit systém.

Marta Semelová

Marta Semelová,zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • V posledních sněmovních volbách byl výsledek KSČM skoro o polovinu horší než v roce 2013, jak si to vysvětlujete?

Jsou tam objektivní i subjektivní příčiny, ty objektivní asi můžeme těžko ovlivnit, je to přístup do médií, celková společenská nálada, způsob, jakým se některé jiné politické subjekty vyzdvihují atd. Je to možná i celkovou ekonomickou a, jak říkám, společenskou situací. Pokud jde o subjektivní příčiny, pochopitelně tam bychom se měli sami nad sebou zamyslet, co děláme špatně, čím oslovujeme nebo neoslovujeme lidi.

Tam určitě máme rezervy a měli bychom dokázat pojmenovat ty příčiny. To znamená způsob, metody práce, jestli jsme dostatečně srozumitelní, jestli nás lidé berou, jestli věci, o kterých mluvíme, dokážeme i prezentovat lidem, že je i prosazujeme. Jestli jsme viditelní, jestli o nás lidé vůbec vědí. Je řada důvodů, které budou muset být analyzovány a od nichž se potom budeme muset odrazit.

  • Myslíte, že oproti předchozím volbám se tedy snížila viditelnost KSČM, nebo že vedení strany začalo dělat něco špatně, co ještě v roce 2013 nedělalo?

Myslím si, že všechno souvisí se vším, jednak i to, že na scénu nastoupila řada nových subjektů. Nakonec v letošních volbách tady v Praze kandidovalo vůbec nejvíc politických subjektů, rekordní množství a samozřejmě i ty hlasy se nějakým způsobem rozmělnily. Je vidět, že lidé hledali něco nového, ne tradiční politické strany, ale něco nového.

Jednak hnutí ANO získalo. Protestní hlasy získával i Tomio Okamura se svým SPD. Mladí lidé určitě tíhnou k takové nějaké rebelii, vychází to nakonec z jejich mentality a těm byli blízcí asi Piráti. Ještě bych dodala, že do Prahy přišlo volit hodně mladých lidí na voličské průkazy.

Kromě Pirátů je oslovoval například i pan Feri s tím, že jak on, tak třeba pan Bartoš hovořili o tom, že mluvili hodně s lidmi venku v menších městech a ti pak spíše směřovali do větších měst, kde tyto strany mají větší voličskou základnu. Pokud jde o nás, měli bychom být mnohem viditelnější, mnohem razantnější. Lidé nás vnímají jako, že jsme spokojeni sami se sebou, a to určitě dobře není.

  • Je to podle vás hlavně problém formy, že musíte být hlasitější, důraznější, viditelnější, nebo byste se měli měnit i obsahově a vést třeba radikálnější politiku či naopak?

Všechno to souvisí, jak obsah, tak forma musí být provázené. Musíme znát jednak svoji cílovou skupinu, nelze se zavděčit všem. To se potom rozplizne do něčeho takového neurčitého, co nemá smysl a v čem se lidé nenajdou. Takže znát svoji cílovou skupinu a pochopitelně tomu zaměřovat i svoje priority a dávat o nich lidem vědět.

To je potom i ta forma, ať už to je na ulicích v kontaktní kampani, protože to si myslím, že nemůže být jenom před volbami, musí to být permanentní, formou inzerce, letáků, ale především rozhovoru s lidmi. To je velice důležité, a potom jsou záležitosti, které jsou celostátní, celostranické, kdy bychom měli využívat i formu, jít třeba za něco do ulic, manifestovat svůj názor.

  • Přinesl by podle vás v tomto smyslu pozitivní změnu současný místopředseda KSČM Josef Skála, kdyby byl předsedou strany? Mohl by jít směrem, který popisujete?

Reprezentuje směr, který by mohl vést k větší radikalizaci. Nechci teď personifikovat, nechci uvádět jednotlivá jména, protože si myslím, že v naší straně jsou různé osobnosti, které by mohly výrazně pomoci s tím, kam bude komunistická strana dál směřovat.

  • Jestli tomu správně rozumím, myslíte, že případných kandidátů na předsedu, předsedkyni, kteří by byli v souladu s tím, co říkáte, může být i více, není to tak, že by o ně byla nouze?

Určitě, myslím si, že na úrovni okresů, krajských výborů po celé republice je řada lidí, kteří jsou perspektivní třeba z hlediska svého věku a nakonec ukázali, že i na úrovni celého kraje nebo v různých svých dalších aktivitách dokážou přitáhnout lidi a být velice schopní.

  • Když například zaznívá, že by předsedou měl být někdo mladší, jehož nástup do funkce bude i symbolem toho, že KSČM dělá také generační změnu, to podle vás neplatí? Třeba u pana Skály, který je spíše starší, to nepovažujete za důležitou věc?

Je důležité, aby nastupovali noví, mladí lidé do funkcí. Pochopitelně to, že je někdo mladý, není samo o sobě zárukou toho, že to bude kvalitní člověk, který dokáže řídit, připravovat různé koncepce, ovlivňovat a získávat další lidi.

Takže na jednu stranu ano, je potřeba omlazovat na všech úrovních nejenom ve vedení strany, ale na úrovni krajů, okresů a připravovat si i mladé lidi pro různé funkce, pro působení v zastupitelstvech, ale věk sám o sobě není záchranou. Musí být spojen i s dalšími kvalitami člověka, s charakterem, s jeho schopnostmi a znalostmi. Mnoha mladým lidem chybí do určité míry vzdělání o naší historii, třeba vůbec, co se týká filosofie a dalších oborů. Je také potřeba připravovat mladé lidi, aby tyto znalosti získávali.

  • Dá se dělat něco víc pro to, než se dělalo doteď, aby mladí lidé do strany vstupovali a měli v ní i pocit zapojení?

Určitě. Je potřeba se zaměřit i na to s těmi lidmi mluvit. Pokud k nám přicházejí a hlásí se do strany a jsou i na různých akcích, je nutné se s nimi pobavit o jejich motivaci, proč k nám vstupují, jaká je jejich představa, jak by chtěli pomoci a nabídnout jim nějaké činnosti, aktivity, ve kterých by se mohli seberealizovat. Protože když mladý člověk vstoupí do strany, něco očekává a není možné, jak se i někdy stává, že tím to končí. Je ve straně a už jenom, aby se staral, hledal informace atd., je potřeba s ním pracovat dál.

V nedávné době jsem mluvila s několika mladými lidmi, kteří přišli třeba i na demonstraci a setkání u pomníku maršála Koněva. Byli tam i mladí lidí, kteří nedávno vstoupili do strany. To znamená, zájem něco dělat mají, je tedy třeba ho podchytit, pracovat s nimi a připravovat je například do zastupitelstev.

V příštím roce nás čekají komunální volby. Je potřeba, aby se tam objevili, aby už teď přicházeli na jednání zastupitelstev, kde mohou vystoupit v interpelacích nebo k jednotlivým bodům, což se nám podařilo prosadit třeba na pražském zastupitelstvu, a tímto způsobem je zapojovat. Takže určitě s nimi pracovat a tu práci zintenzivnit, zlepšit a zkvalitnit.

final-0846

Marta Semelová,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

  • Zaujalo mi, že řada mladých lidí v KSČM tíhne právě k Josefu Skálovi, jak si to vysvětlujete? Čím je podle vás oslovuje?

Mladí lidé tíhnou k různým osobnostem. Jednou z nich je určitě i Josef Skála. Jiní tíhnou zase k jiným osobnostem, ale určitě mladí lidé hledají někoho, kdo bude mluvit jasně, přímočaře a nebude se skrývat za spoustou krásných nicneříkajících slov, ale řekne to takříkajíc na plnou pusu. Mladí lidé mají rádi zkratky, teď to myslím v tom dobrém smyslu, a ne spoustu slov o ničem, a odvahu pochopitelně. K tomu tíhnou k rebelii, k odvaze.

Komunistické vyznání? Být pro lidi

  • Ve volbách nepropadla jen KSČM, ale obecně se hovořilo o zdrcujícím výsledku levice. Co se podle vás stalo?

Je pravda, že to nebylo jenom v České republice, ale i v dalších zemích, kde levice utrpěla porážku. Nicméně pokud jde o Českou republiku, je otázka, kdo to je levice, protože obecně je za ni vnímána kromě KSČM, sociální demokracie, která však ne vždy prosazuje levicové zásady.

  • ČSSD je podle vás ve své současné podobě levicí?

Je to středová strana směrem nalevo, ale jinak, pokud jde o tu porážku, byl tady problém i v tom, že například česká sociální demokracie byla v koalici s ANO a KDU-ČSL. Zůstala však ve stínu a postupně ustupovala od svých slibů, které dávala voličům.

Konkrétně mám na mysli třeba jejich velký tahák přehodnocení církevních restitucí, zdanění církevních restitucí, ale to byl slib. Konkrétní krok byl ten, že chtěli za každou cenu udržet koalici, ve které KDU-ČSL hrála stále výraznější roli třeba právě v této oblasti a ČSSD od svého slibu upustila. Opakovaně jsme navrhovali, aby byl tento bod projednán Poslaneckou sněmovnou, a ČSSD, KDU-ČSL a další poslanci to zamítli.

K tomu výsledku mohlo vést to, že lidé srovnávali, co některé strany slibují a co nakonec dělají. Sobotka jako premiér se stal dost nevýrazným. Určitě byl mnohem výraznější například pan Babiš, který se dostal do pozice, kdy pan Sobotka byl takový jeho pomocník. Navíc ještě Babiš získal tím, že podle mého názoru se dostal do pozice mučedníka: všichni jdou proti mně, jsem chudák a velmi šikovně to dokázal využít ve svůj prospěch, takže ANO sebralo hlasy určitě levici, ČSSD i KSČM.

Levice se také nedokázala dostatečně výrazně vyjádřit k problematice migrace. Tady naopak zase spíš získal pan Okamura. Tohle veřejnost pochopitelně rovněž vnímá, chce, aby se jasně řeklo, co chceme a co budeme prosazovat, jak my jako KSČM, tak další politické strany.

  • Zdá se, že v rozhodování voličů hrají mnohem menší roli levicové a pravicové hodnoty než dříve. Jsou podle vás voliči pořád stejně levicoví a problém je jen v nabídce?

Myslím, že je v tom trochu chaos a řada lidí se v tom neorientuje. Nedávno jsem četla výsledky průzkumu mezi mladými lidmi. Bylo to před volbami, kdy mladí studenti měli přiřazovat svoje priority k tomu, co by chtěli ve volebním programu, co by chtěli prosazovat a zároveň měli říci i kterou stranu by chtěli volit.

Byli to prvovoliči, takže v otázce, kterou stranu chtějí volit, tam zvítězila TOP 09, a podle výsledků priorit se dostali ve velké většině na volební program KSČM. Jsou to přitom lidé, kteří tvrdí, že jsou pravicoví, a protože jsou pravicoví, volí TOP 09. Stírá se u nich pojem levice, pravice, kdy si neuvědomují, že ve své podstatě nejsou pravicoví, ale jenom je to pro ně módní nebo nevím, z jakého důvodu inklinují k jiným subjektům.

  • Před lety jste o sobě v jednom článku řekla, že jste komunistického vyznání stejně jako vaše prababička a že i vaše dcera je komunistického vyznání, co to znamená být komunistického vyznání?

Pro lidi, podívejte se, moji rodiče, prarodiče i ta prababička celý život dělali pro lidi a podřizovali tomu svůj osobní, soukromý život. Všechno dělali ve prospěch ostatních, aby se lidé měli lépe. I když to zní jako fráze tak, aby člověk měl to, co potřebuje k životu, aby měl střechu nad hlavou.

Když je nemocný, aby neměl strach, že nedostane léky, protože by si je musel přivést ze zahraničí za velké peníze, ale aby měl kvalitní zdravotní péči bez ohledu na to, kolik vydělává, aby měl kvalitní vzdělání, mohl si dovolit kulturu. To si myslím, že je pro člověka důležité. Je to život, ve kterém se cítí lépe, v tom vidím smysl toho komunistického. V tom jsem viděla jako vzor třeba ty svoje rodiče. Automaticky mě přivedli do strany, ne že by mě nutili, ale sama jsem měla zájem.

  • Rozdíl mezi komunistickým a sociálnědemokratickým vyznáním byste viděla v míře?

Sociální demokracie chce vylepšovat současný systém, který je kapitalistický, a my chceme systém změnit. I když tedy paradoxně zvítězily, jak se říká, antisystémové strany, což mně se zdá úsměvné, protože tohle bylo vždycky naše téma.

Bohužel jsme v těchto volbách dostatečně nezdůrazňovali, že jsme antisystémovou stranou a zdůrazňovali to ti, kteří ve skutečnosti nechtějí změnit systém. Ať už je to pan Babiš nebo další, protože oni ho chtějí jenom vylepšit a teď je otázka, jestli ho chtějí vylepšit ve prospěch společnosti, lidí, anebo ve prospěch svůj, ale jinak je to otázka systému.

final-0787

Marta Semelová,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

  • Vnímala byste komunistické vyznání na stejné úrovni jako marxistický pohled na věc? Je marxismus něco, s čím se ztotožňujete stejně jako s komunistickým vyznáním?

Samozřejmě, určitě.

  • Často se operuje s termínem neomarixsmus. Vnímáte ho jako posunutí původního marxismu?

Do toho bych nechtěla do hloubky zabíhat, jestli vám to nevadí.

  • Zkusím to vzít na příkladu. Václav Klaus mladší tvrdí, že v Evropě se šíří neomarxismus a zároveň říká, že obamovská Amerika byla neomarxistická Amerika. Považujete obamovskou Ameriku za levicovou? Je vám bližší třeba v souvislosti s tím, že Barack Obama zaváděl velkou zdravotní reformu?

Jsou kroky, které jsem u něj vítala, jsou kroky, které jsem u něj nevítala. Jedním z těch prvních je zdravotní reforma, ale také třeba uvolňování napětí mezi Spojenými státy americkými a Kubou, kde v zahraniční politice v tomto nastartoval určité změny, od nichž se nyní zase upouští, ale nechtěla bych to teď hodnotit z tohoto pohledu.

Udržet si pracovní návyky

  • V minulém volebním období KSČM navrhla zavedení trestného činu příživnictví. Vojtěch Filip to zdůvodňoval i tím, že to má být nástroj, jak zamezit zneužívání sociálních dávek. Jak jste to vnímala?

Pochopitelně se k tomu musí přistupovat velice citlivě.

  • Nevím, do jaké míry zrovna téma zneužívání sociálních dávek je nebo má být komunistickým tématem, jestli to není spíš bič na ty nejchudší.

Určitě by to neměl být bič na nejchudší. V každém případě, pokud chceme, aby měl člověk povinnost pracovat, nejdřív mu společnost musí práci nabídnout. Je tady samozřejmě problém, že něco jiného je Praha, ale ne všude práce je a pokud pracovní místo není nebo když je tak mizerně placené, že se člověku nejenom nevyplatí, ale ani z něj nemůže vyžít, musí se to dělat úplně jinak než u člověka, který se záměrně dlouhodobě práci vyhýbá.

Když si vezmete určité lokality v České republice, kde jsou lidé, kteří chodí do práce, a jsou jiní, kteří i když by práci mít mohli, zůstávají doma, a je tam kvůli tomu i řada problémů, samozřejmě by tady mělo platit, že by práce měla být nabídnuta a člověk by ji měl přijmout.

Jednak v tom zákoně byla řada nejnižších sankcí a bylo to myšleno spíš tak, aby byl způsob, jak přimět lidi, kteří mohou pracovat a záměrně se dlouhodobě práci vyhýbají, aby pracovali, takže právo i povinnost pracovat. Není to určitě myšleno tak, aby byl nějaký bič na lidi, kteří jsou na tom velice špatně a ne vlastní vinou, to v žádném případě.

  • Zneužívání sociálních dávek je podle vás vážný problém?

Zneužívání sociálních dávek je mizivé procento těch, kteří využívají sociální dávky. Naopak naprostá většina lidí je potřebuje, protože jejich příjmy jsou velmi nízké nebo z nich dokonce nemůžou vyžít. Nemají na základní životní potřeby nejenom pro sebe, ale také pro své děti. Nemají na to, aby zaplatili nájem a další náklady na bydlení a když začíná školní rok, berou si třeba půjčky a zadlužují se, jenom aby opatřili dětem to, co potřebují do školy.

V naprosté většině tedy berou dávky oprávněně a je potřeba, aby je brali. Vždycky jsem v sociálním výboru vystupovala proti tomu, aby se paušalizovalo, aby se všichni házeli do jednoho pytle a mluvilo se o zneužívání dávek. Tím by byli postiženi všichni ostatní. To v žádném případě, to odmítám.

  • Říkala jste, že trestný čin příživnictví je potřeba, aby tady byl nástroj na lidi, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají. Není tím nástrojem i návrat veřejné služby, který byl v minulém volebním období také schválen? Je potřeba trestný čin příživnictví, když už prošlo tohle?

Je to určitě jeden z nástrojů, i když my jsme tady byli proti tomu, aby to bylo zase jako bič, kdy za svou práci nebudou nic dostávat a odměnou jim bude jenom to, že budou moci dostávat dávky. To je podle mého názoru proti právům těchto lidí, ale jinak to beru jako určitý nástroj zvlášť pro dlouhodobě nezaměstnané.

Pokud jim obec nabídne veřejně prospěšnou činnost, veřejnou práci, je to důležité už z toho důvodu, aby si udrželi pracovní návyky, protože čím déle je člověk nezaměstnaný, tím snadněji pochopitelně tyto návyky ztrácí. Katastrofa je to zvlášť u mladých lidí, kteří jsou absolventy a práci třeba nemají, protože ji vůbec nezískají, takže je to určitý nástroj, který by měl být.

  • Není trochu v rozporu, že na jednu stranu KSČM nehlasovala pro veřejnou službu, ale zároveň prosazovala trestný čin příživnictví?

Ale záleží na kvalitě zákona, pokud jsme tam viděli zmíněná rizika, kdy to může postihnout právě lidi, kteří za to vůbec nemůžou, pak takový zákon z těchto důvodů nepodpoříme.

Referendum? O Senátu ano, o KSČM ne

  • KSČM rovněž v minulém volebním období předložila ústavní zákon o obecném referendu, což je teď také velké téma. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský tvrdí, že Česká republika není ještě na prvky přímé demokracie a zavedení obecného referenda připravená. Naopak váš stranický šéf Vojtěch Filip se za to Pavlu Rychetskému vysmál, že dělá z lidí hlupáky. Nebojíte se, že může vzniknout legislativní zmetek, který povede k tomu, že se bude hlasovat o ledasčem?

Zkušenosti z parlamentu mě přivádějí k tomu, že legislativní zmatek může vzniknout z čehokoli, ale na druhou stranu zákon o obecném referendu by měl být přijat. Je to jedna z našich vlajkových lodí, protože si myslím, že lidé by měli mít právo se vyjádřit k zásadním otázkám, které se jich týkají, na všech úrovních třeba na městské části, na území hlavního města Prahy, kraje, ale také celostátně, a Pavel Rychetský podle mě občany poněkud podceňuje.

Lidé se dokáží zorientovat. Je pochopitelné, že v některých důležitých tématech budou mnozí politici, média a další hledat skuliny nebo možnosti, jak ovlivnit myšlení lidí, jejich rozhodování různými kampaněmi, možná i některými drahými kampaněmi. Důležité je také položení otázky v referendu, k čemu směřuje, ale v každém případě bych lidi nepodceňovala. Myslím si, že mají své zkušenosti a svůj rozum.

  • Když se zeptám trochu provokativně, kdyby někdo vybral dostatečné množství podpisů pod petici, aby se hlasovalo o zákazu KSČM, má takové referendum zákon umožnit či ne? Je legitimní o tom hlasovat?

Každý zákon se dá pochopitelně zneužít. Každý legislativní návrh se dá zneužít. Máme tady svobodnou soutěž politických stran nebo dalších subjektů, které, pokud vyloženě neodporují zákonu, neporušují zákony a mají své voliče, měly by mít právo na existenci.

  • A co například referendum o zrušení Senátu nebo je to už věc Ústavy, která by se podle vás v referendu řešit neměla?

Pochopitelně zásahy do Ústavy a otevírání Ústavy skýtají mnohá rizika, kdy tam někteří lidé budou chtít dávat účelové změny, ale i referendum o této otázce by pochopitelně po řádné diskuzi mělo mít svoje místo.

final-0859

Marta Semelová,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

  • Vaším velkým tématem je školství. Čím dál více se hovoří o tom, že českému školství ujíždí vlak, že dnešní doba si žádá větší reformu celého vzdělávacího systému, jak se na to díváte? Jaké jsou podle vás hlavní problémy českého školství?

Mám strach, že se ureformujeme, protože jedna reforma stíhá druhou. Výsledkem je velká nestabilita ve školství, mnohdy chaos a snižování kvality vzdělávání, a to si myslím, že je na škodu. Každý ministr chtěl přijít s něčím novým. Těch ministrů bylo kolem dvaceti a létání ode zdi ke zdi podle mě nepřinese to správné pro děti ani pro ostatní. Můžu jmenovat poslední výmysl, co se týká inkluze, způsob, jakým byla provedena, to je něco příšerného a dopadá to na děti, které jsou integrované, na děti běžné, na učitele, na všechny a bohužel výsledkem je to, že všem to škodí.

Děti, které jsou integrované do běžných škol, jsou paradoxně kolikrát víc diskriminovány, než kdyby byly ve škole, kde se postupuje podle jejich možností, schopností a kde jsou k tomu podmínky, připravovaní pedagogové, čímž nechci říct, že jsem proti integraci jako takové, ale vždycky podle podmínek dané školy a podle možností a schopností daného dítěte.

Jinak obecně bych chtěla říci, že pro nás je důležité, aby za vzdělávání zodpovídal stát, to znamená i za jeho financování, za kvalitu, za dostupnost. Pochopitelně odvíjí se to od základního stupně. Základní škola by měla podle našeho názoru jet podle jasně daných osnov, vzdělávacích programů, ale daných státem, kde by byly i ročníkové výstupy.

To znamená, že na konci každého roku by se vědělo, co má žák znát, umět, a ne jako teď, když se přestěhuje z jedné školy na druhou, potom má problém jak rodina, tak učitelé, kdy se stává to, že dítě se učí jednu látku dvakrát nebo o nějaký předmět či učivo přijde úplně, protože jsou výstupy závazné až po pátém a devátém ročníku a je jedno, v jakém roce se to kde učí.

Potom si myslím, že co se týče středního školství, je potřeba také podpořit technické vzdělání, učňovské vzdělání. Bylo to ještě za ministryně Buzkové, kdy byla velká podpora gymnáziím na úkor právě učňovského školství.

Podle mě ne každý může mít maturitu nebo vysokoškolský diplom, ale jsou lidé, kteří jsou velice šikovní řemeslníci a dokáží v tom divy, zlaté české ručičky, jak se říkalo, a nemusí k tomu mít titul před jménem, za jménem, protože jak maturity, tak potom vysokoškolské diplomy nejsou podložené kvalitou vzdělávání a snižuje se jeho laťka. V budoucnosti se asi nevyhneme i určitým úpravám v oborech, protože vývoj jde dopředu, mluví se o průmyslové revoluci 4.0 a bude potřeba se i na to připravit.

  • Máme myslet víc na to, že opravdu nevíme, jaké požadavky bude mít trh práce za deset, patnáct let, a proto je nutné učit mnohem víc obecnější kompetence, aby lidé byli přizpůsobiví probíhajícím změnám?

Je potřeba to skloubit, protože jednak je důležité to, co říkáte, aby měli všeobecné znalosti a mohli se přizpůsobovat změnám na pracovním trhu. Na druhou stranu je třeba, aby byli připraveni i na konkrétní potřeby daného oboru. Ne náhodou si některé velké firmy zakládají svoje vlastní školy, kde se studenti připravují pro danou firmu, kde vykonávají ve firmě praxi. Firma se zabývá i tím, jaký je obsah vzdělání v oborech dané školy, takže tam je třeba se zaměřit přímo na to, co se potřebuje.

Paradoxně obsah všeobecného vzdělávání ve středním školství v České republice je jeden z největších oproti jiným státům, takže v tomto opatrně, ale potom nafukovat to, co se má všechno učit, to je také složité, protože na úkor čeho zase?

  • V uplynulých letech byl relativní boom vzniku soukromých základních škol, nevypovídá tento fenomén i něco o tom, že veřejné základní školy nedostačují, že jejich úroveň je nižší, když tady byla poptávka po k nim alternativním vzdělávání?

Je pravda, že veřejné školství dostává zabrat všelijakými reformami, kdy jednak se rozvolnily osnovy, snižovala se kvalita vzdělávání, do toho vznikla víceletá gymnázia, takže ti tahouni tam odcházeli.

Ze základní školy pak zůstává taková zbytková škola, do které ještě integrujeme děti se všemožným postižením, což je samozřejmě problém a odráží se to na kvalitě, takže to, že v roce 2016 vzniklo 40 nových základních soukromých škol a bylo to většinou z podnětu rodičů, o něčem svědčí. Na druhou stranu, jak jsem říkala, my jsme pro to, aby za vzdělávání zodpovídal stát, takže vždycky říkám, ať žije soukromé a církevní školství, ale za své.

  • V letošních volbách jste se nedostala do Poslanecké sněmovny, jaké máte plány profesní, politické? Čemu se teď věnujete?

Mám toho moc. Samozřejmě chci si dál držet ty dvě oblasti, ve kterých jsem pracovala, jak ve sněmovně po dvě volební období, tak na zastupitelstvu hlavního města Prahy, a to je oblast vzdělávání a sociální politiky. Počítám s tím, že bych do sněmovny dál chodila na jednání sociálního a školského výboru, což jsou veřejná jednání.

Jinak pokračuji jako zastupitelka, předsedkyně klubu na pražském zastupitelstvu a opět v těchto dvou výborech. Vedu centrální školskou sekci ústředního výboru a pracuji jako předsedkyně krajského výboru. Je toho dost. Pochopitelně mám své osobní plány, mám svoji rodinu, manžela, dva kocoury a mám děti a vnoučata, takže si myslím, že je toho až až.

Tagy: Česko církevní restituce komunismus domácí KSČM KDU-ČSL Parlamentní volby Česká pirátská strana hnutí Ano česká politika české školství SPD

Zdroje: Vlastní