Afrika za svůj ekonomický boom může poděkovat hlavně zahraničním investorů, a to zejména z Číny. Jenže i když ekonomická situace zemí zvýšila, životní úroveň moc velké zlepšení nezaznamenala.

To, co se zdá – vzhledem k politickým situacím v mnoha afrických zemích – poměrně logické, dokládají i "tvrdá" čísla britské neziskové organizace Legatum Institut.

Organizace každý rok zveřejňuje Index prosperity. Žebříček sestavuje na základě osmi ekonomických a sociálních faktorů, jako jsou vzdělávání, zdravotnictví, bezpečnost, osobní svoboda či příležitosti pro podnikatele.

To vše porovnala s čísly udávajícími hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele. Výsledky ukázaly, že prosperita země nemusí přesně odpovídat tomu, jak by se dalo předpokládat, že se povede jejím obyvatelům.

Jsou sice chudí, ale lidé tolik netrpí

Typickým příkladem je Rwanda, která vede žebříček prosperity obyvatel i přesto, že je její HDP na hlavu jen 1661 dolarů. "Na vrchol se dostala vzhledem k nedávno provedeným významným reformám, které mají za cíl posílit právní stát a omezit korupci," uvádí autoři zprávy.

Mnohem větší prosperitu, než by se dalo čekat vzhledem k jejich ekonomické situaci, přinášejí svým občanům nečekaně také Senegal, Maroko, Burkina Faso, Ghana, Keňa, Mali či Benin.

Na opačném pólu jsou naopak mimo jiné i dva státy patřící mezi největší africké ekonomiky – Angola a Nigérie, které jsou v tabulce "předávání prosperity" až na 33., respektive 26. místě. Jejich umístění na chvostu žebříčku ukazují podle autorů indexu kritické selhání vlád.

Bohatství ke spokojenosti nestačí

"I když je Angola jednou z nejbohatších zemí v Africe (HDP na obyvatele činí 6949 dolarů), její přílišné spoléhání na jedno odvětví (ropa), vysoká míra nezaměstnanosti a problémy s občanskými svobodami způsobily, že se zařadila až na předposlední místo těsně nad Středoafrickou republiku," vysvětlují autoři analýzy.

Příkladem tohoto "úkazu" je i Jihoafrická republika: Sice stojí v čele tabulky prosperity afrických států, když se k tomu však přidá element bohatství, spadne na desáté místo. O blahobyt svých občanů se tak stará méně, než by mohla.

Angola, Nigérie a ostatně i JAR jsou dobrým důkazem toho, že bohatství určitého státu nemusí nutně znamenat, že je životní úrovně jeho obyvatel vysoká.

S chudobou se příliš nehnulo

Hlavní roli v poměřování prosperity totiž hraje různorodost ekonomiky (což specializace na ropu není), efektivita státní správy, kontrola dodržování zákonů a samozřejmě občanské a osobní svobody, v nichž mají země na chvostu tabulky poměrně výrazné nedostatky. Výsledné pořadí snižuje samozřejmě i neschopnost potlačování všudypřítomné korupce.

Zpráva institutu Legatum upozorňuje i na to, že sice africký kontinent udělal ekonomický skok vpřed, nicméně stále není dostatečný. Zatímco v roce 1990 byla míra chudoby v Africe a Asii prakticky totožná, v současnosti je na tom Asie mnohem lépe – v potlačování chudoby udělala velký pokrok, zatímco v Africe je v tomto ohledu příliš pomalá.

Alespoň v jednom ale docílila Afrika za poslední roky relativního úspěchu, a to ve snížení dětské úmrtnosti a v prodloužení délky života, za což může zejména boj s chorobami jako malárie či virus HIV.