Znáte pohádku o Otesánkovi? Tohle Erbenovo dílko o nenasytném kloučkovi vytesaném ze špalíčku připomíná vládní politika a také návrh státního rozpočtu na rok 2017, který ve středu poslala sněmovna do druhého kola.

V pohádce stoupá Otesánkův apetit úměrně množství jídla, které spořádá. Nejdřív spapá kaši, vypije ucháč mlíka, pak se naláduje pecnem chleba a bez milosti spořádá i mámu, tátu. Když vyjde ven, nasouká do sebe děvečku s trakárkem plným jetele, sedláka s koňmi a povozem, ovčáka, jeho ovce i psa Voříška…

Erár také jí čím dál víc. A vláda ho ochotně vykrmuje.

Návrh rozpočtu na rok 2017 (celý text s důvodovou zprávou a tabulkami zde) počítá s tím, že Otesánek-erár nakyne o dalších 7500 státních zaměstnanců. Bude jich 445 tisíc, z toho 70 tisíc úředníků. Na desetimilionovou zemičku povážlivé číslo.

Ještě v roce 2013 spadalo do kolonky státní zaměstnanci "pouhých" 413 600 lidí. To znamená, že v posledních letech se zvyšoval počet zaměstnanců státu ročně v průměru o 7800.

Pochopitelně, že stoupají také náklady na jejich platy – mezi lety 2013 až 2017 se zvýší o víc než pětinu – ze 132 miliard na 162 miliard korun. K těmto částkám si ještě můžete připočíst sociální a zdravotní pojištění.

Parkinson a Karel Havlíček

Sociální demokraté hájí bobtnající erár tvrzením, že občané dostanou za víc peněz víc služeb v lepší kvalitě. Jenže rovnice "víc státních zaměstnanců = víc služeb" neplatí.

Důvod je nasnadě: Počty zaměstnanců státu nevychází z poptávky po službách ale z prvního Parkinsonova zákona: "Práce přibývá úměrně s tím, kolik času je možné na ni vynaložit."

Tento zákon platí zejména pro úřednictvo. Parkinson z něj odvozuje poznatek, že úředník má zájem, aby rozšiřoval počet svých podřízených. A s tím, jak se jejich stavy zvyšují, přibývá i práce, protože úředníci si práci navzájem přidělávají. Vyžadují nejrůznější hlášení, která musí rozčlenit, evidovat a vyhodnocovat, a vymýšlí další a další regulace, kterými dusí podnikatele.

Tuto situaci popsal už Karel Havlíček Borovský. "Byrokracie je ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předepisují, žádnou svobodnou vůli jim nenechávají. Je to způsob vlády, při kterém ani vrabec nemůže spadnout ze střechy, aby se o tom k ministerstvu nepodala zpráva."

No a to byla teprve polovina 19 století. Když Karel Havlíček tepal do byrokracie Habsburků, ještě nemohl tušit, jaký byrokratický aparát si jednou Češi pořídí. Kdo ví, co by psal dnes.

Déjà vu

Babiš & spol. ve volbách opakují slogan "úsporný a efektivní stát". Jak to vlastně myslí? Když chcete ušetřit, tak přece nezvyšujete výdaje a nezadlužujete se. Nynější trojkoalice, v níž hlídá státní kasu majitel Agrofertu, však utrácí a plánuje dluh.

Jistě, nominální hodnota státního dluhu České republiky už pět let nestoupá, v době prosperity by však vláda měla myslet na budoucnost, na horší časy. Nepochybně nastanou, protože ekonomika se vyvíjí cyklicky, období růstu střídají časy recese a naopak.

Vláda si s tím hlavu neláme, veze se na vlně konjunktury, nemá zájem splácet dluhy. Naopak zvyšuje (mandatorní – povinné) výdaje, které předpisuje zákonem a které příští vlády krize-nekrize budou muset platit.

Otesánek projídá hospodářský boom této země. A že mu šmakuje!

Déjà vu – už jsme to viděli. V letech 2002 až 2006, kdy byl ministrem financí nynější premiér Sobotka. Při růstu ekonomiky o skoro šest procent navrhoval a také prosadil nemravné (až stomiliardové!) rozpočtové schodky. V následující krizi Sobotkův hodokvas přispěl k propadu rozpočtu.

Babička bojuje, vláda daní

Jenže zpátky k Otesánkovi. Jak to s Otesánkem-erárem skončí? Erbenova pohádka, jak jinak, má dobrý konec.

V jejím závěru se přežraný Otesánek dokolíbá k poli, kde babička okopává zelí. Nenažera neváhá a začne vytrhávat a polykat jednu hlávku za druhou. Potom se obrátí k babičce a chystá se ji spolknout. Duchapřítomná seniorka však nezaváhá, rozčísne mu břicho motyčkou a z Otesánkova žaludku radostně vylézají všichni ti, kterými se bizarní stvoření nacpalo.

V reálném životě se tak snadno a radostně Otesánka nezbavíte. Až udeří další krize a Otesánek-erár praskne, bude s vámi zle. Vláda ho bude zachraňovat. Pochopitelně z vašich peněz. Ještě víc se zadluží, přesněji řečeno ještě víc vás zadluží, a napaří vám ještě vyšší daně, které pak ani v lepších časech nesníží.

A poučení? Otesánka je nutné držet na dietě a na řetězu.

Jenže zkuste k tomu přimět Babiše, Sobotku a jejich kumpány, kteří ve dne v noci přemýšlí, jak si koupit voliče.