Ještě nikdy v minulosti u nás nepracovalo tolik lidí. Česká zaměstnanost láme rekordy a bez práce je v současné době jenom 395 tisíc lidí. Jenže jiná statistika euforii lehce zkrotí. Mít práci ještě neznamená mít zaručený blahobyt.

V Česku pořád přibývá lidí, kteří chodí do práce, ale jsou chudí. I když je chudoba relativní pojem, můžeme se orientovat podle hranice nízké mzdy, kterou tvoří dvě třetiny mediánu mezd, tedy prostřední hodnoty českých platů. Loni šlo o 15 830 korun hrubého - tuto nízkou hrubou mzdu nepřesáhla výplata 18 procent Čechů. 

Hůř jsou na tom české ženy, u kterých vychází, že každá čtvrtá pracující Češka spadá do příjmové chudoby.

V rámci Evropy si v této statistice nevedeme úplně špatně, dokonce jsme o jedno procento lepší než průměr EU. Předčíme i Spojené státy nebo Německo s 22 procenty. Nejhorší situace je ve východní Evropě - v Pobaltí a Rumunsku trpí chudobou celá čtvrtina pracujících. Jenže v těchto zemích se situace každým rokem zlepšuje. V Česku je tomu naopak.

Není práce jako práce

Nejhůř placenou prací v Česku je v pohostinství. Medián platu číšníků a servírek byl loni 11 185 korun. Sice mohou dostávat spropitné, v některých případech bývá takzvaný tringelt jejich jediným příjmem. O moc lepších příjmů se nedočkají ani pracovníci v bezpečnostních agenturách, uklízeči, nebo čističi kanalizací.

I když nízké mzdy postihují spíše nekvalifikované a výpomocné práce, týkají se však i řemeslné profese. Třeba plat šiček a vyšívačů nepřekročí hranici 13,5 tisíce korun měsíčně.

Pracující chudoba přitom nesouvisí pouze s nízkou mzdou, ale celkově i s dalšími podmínkami v dané práci. Pro takzvané prekérní práce je charakteristické, že kromě nízké mzdy přináší i časovou nejistotu, špatné bezpečnostní podmínky a mizivou sociální ochranu.

Pracující chudoba se také týká víc lidí, kteří pracují na dobu určitou (31 procent), než na dobu neurčitou (16 procent). A v neposlední řadě hraje velkou roli i věk. Mladí do 19 let nedokážou přesáhnout hranici 12 tisíc korun výdělku.

Nejlepší ochranou před chudobou je vzdělání

Pokud by se chtěl člověk vyhnout špatně placené práci, v Česku existuje jeden zaručený fígl (alespoň prozatím) - studium. Pouze dvě procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás patří mezi pracující chudobu. Až 41 procent lidí, kteří mají základní vzdělání, dostává nízké mzdy. Že vyšší vzdělání znamená více peněz, potvrzuje i vzájemné srovnání platových mediánů. Platový rozdíl mezi lidmi se základním vzděláním a univerzitním diplomem dosahuje více než dvojnásobku; vyšší vzdělání má o 106 procent vyšší mzdu.

V Evropě jsou v některých zemích rozdíly ještě výraznější - například v sousedním Německu to představuje 154 procent, v Portugalsku pobírají lidé s titulem dokonce trojnásobek platu lidí se základním vzděláním. Naopak skandinávské země zůstávají věrné své rovnostářské pověsti a rozdíl tam nepřesahuje 16 procent.

Hlavní podíl na propastném rozdílu v platovém ohodnocení má především nízký počet Čechů s univerzitním diplomem (jde o zhruba 15 procent Čechů). Český pracovní trh navíc trápí nedostatek kvalifikovaných lidí, což dokazuje i neschopnost obsadit aktuálních 130 tisíc volných pracovních míst. Nedostatek odborné síly se projevuje i na celkový výši českých platů, které tak zaostávají za západní Evropou.

Známou mantru o tom, že když někdo nechce být chudý, musí tvrdě pracovat, však nemusíme rovnou zavrhnout. Jen je ji nutné doplnit - pokud někdo nechce být chudým pracujícím, musí před tím i pořádně studovat. Alespoň v Česku.