Ve filmu Výkupné režiséra Rona Howarda unese Melu Gibsonovi hrajícího miliardáře syna neznámý vyděrač. Gibson se napřed snaží spolupracovat s policií, ale když zjistí, že specialisté na únosy postupují diletantsky, rozhodne se vzít věci do vlastních rukou. Rozjede vlastní pátrání a začne hrát s únoscem podle jiných pravidel.

Výsledky se dostaví, byť je to samozřejmě dramatické a zamotané. Skuteční policisté se nad filmem nejspíš ušklíbali, protože přece každý ví, že bez spolupráce s policií se žádný únos nevyřeší. Policie má k dispozici ohromné lidské zdroje, specialisty, databáze, má na své straně kriminální vědu.

Jen blázen by se pouštěl do něčeho sám, i když je to třeba milionář. Jenže nejnovější případ z Ústí nad Labem ukázal, že také česká policie postupuje podobně ledabyle jako jejich američtí kolegové ve filmu Výkupné, a rodiče si musí poradit sami.

Deset dní se pohřešovali šestnáctiletý chlapec a třináctiletá dívka z Litoměřicka. Nejprve se všichni domnívali, že utekli spolu, ale rodiče tvrdili, že děti byly uneseny. Policie pátrala bezvýsledně několik dní, zásadní zlom ale přišel 6. září, kdy rodiče dostali dopis psaný unesenými dětmi. Byly v něm cenné informace a také skryté šifry.

Dopis proto prozkoumali písmoznalci a policejní odborníci. Měli to být ti nejlepší, kteří se podobnými věcmi zabývají profesně. Policie následně začala pátrat na mnoha lokalitách, zaměřila se zejména na Doksy, odkud byl dopis poslán.

Hlasitá hudba z garáže recidivisty? Nic zvláštního, že

Policisté byli vysláni také do Střekova, kde obhlíželi mimo jiné garáž, ze které se ozývala hudba. "Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tam děti nacházely," prohlásil k tomu na tiskové konferenci náměstek ředitele krajské policie Zbyněk Dvořák. Přitom to byl zcela zásadní moment celého případu - policie stála doslova přede dveřmi, za kterými byly unesené děti, a došla k závěru, že tam nejsou.

Rodiče mezitím vyluštili skrytý vzkaz v dopise a došli k závěru, že děti jsou někde ve Střekově. Druhý den ráno prohledávali oblast, až došli ke garážím, kde hrála hlasitá hudba. To se jim zdálo podezřelé a zavolali policii, která podle jejich slov reagovala pomalu, napřed prý vůbec nechtěla vyslat hlídku, protože rodiče nemají žádné důkazy.

Nakonec policisté přijeli a "po prověření zvukových signálů", jak opět pěknou policejní řečí popsal Dvořák, vnikla do garáže. Tam byly k všeobecnému překvapení obě děti.

Garáž v ústecké části Střekov, kde byly unesené děti z Liroměřicka | zdroj: Profimedia

Pachatele se pak podařilo najít lehce. Majitelem garáže a únoscem byl šestatřicetiletý recidivista, který byl v minulosti odsouzen na sedm let za únos dvou dětí. Teď je ve vazbě, čeká ho soud a nejspíš několik let v base. Rodiče i děti jsou šťastní a skoro by to vypadalo na happy end.

Jenže zůstává mnoho otázek. Tak předně, jak je možné, že rodiče, tedy civilisté, vyluští šifry v dopise, kterému se věnovali policejní experti? Policie se ohání tím, že prověřovala stovky podnětů a možností a pátrala všude možně. Zní to impozantně, záběr policejní akce byl obrovský. Ale jak je možné, že policisty nenapadlo zkontrolovat vnitřek garáže?

Jaká by asi byla tiskovka, pokud by ve chvíli, kdy policisté přešlapovali na místě před trojitými dveřmi, únosce vraždil děti v garáži? Byl by z toho takový skandál, že by se otřáslo křeslo i policejního prezidenta, tedy pokud bychom byli v civilizované zemi. Tady vše vypadá lépe, protože se děti našly živé a zdravé, ale to nic nemění na tom, že policie dostala obrovský políček.

Vlastnoručně se ubodat k smrti? Policii to podezřelé nepřipadá

Děti nenašli detektivové, ale rodiče, na tom faktu nic nezmění ani výčet všech možných míst, kde policie pátrala. Garáž, ze které nahlas zní hudba, pochůzkáři hledajícímu unesené děti nepřijde nijak zajímavá, zatímco v hrůze se utápějící rodič má jasno. Policie odvedla mizernou práci a je zarážející, jak bohorovně se k celému případu nyní staví.

Shodou okolností byl v těchto dnech uzavřen ještě jeden případ, kde rodiče pátrali na vlastní pěst, bohužel tentokrát už nemohli své dceři pomoci. Policie už podruhé odložila případ Anety R., která zemřela před dvěma lety v jednom bytě v Letňanech.

Policie opětovně konstatovala, že se dívka třináctkrát sama bodla kuchyňským nožem, z toho třikrát do srdce. Byla totiž pod vlivem drog a dostala se do stavu psychózy. Těžko uvěřitelný příběh má plno nejasností, rodiče Anety případ medializovali a poukazovali na špatnou práci policie i nevěrohodný závěr vyšetřování, který nařídila přezkoumat i vrchní státní zástupkyně Renáta Bradáčová.

Policie si však i po provedení dalších důkazů stojí za svým. Dívka se pobodala sama, policisté jsou si naprosto jistí. Stejně jako si byli jistí večer 6. září, že za dveřmi garáže ve Střekově nejsou žádné unesené děti. Musíme jim věřit, jsou to přece experti.