Až nám budou demonstranti házet do oken dlažební kostky a nikdo nezasáhne, pak si teprve uvědomíme, jak strašně potřebujeme policii a jak potřebná je změna shromažďovacího zákona. Demokracie se možná trochu omezí, ale bude pořádek, bezpečno a kdo je slušný občan, ten se stejně nemusí bát.

Zhruba takto nějak obhajoval v České televizi novelu zákona Bronislav Shwarz z hnutí ANO. Argumentace mimořádně nešťastná, byť není pochyb, že na ní část publika jistě slyší. O co vlastně jde?

Shromažďovací zákon, respektive jeho novela, nově umožňuje, aby kterýkoliv policista ukončil demonstraci, či ji přesunul někam jinam. Novela upravuje také další věci, protestující se napříště nesmí zakrývat obličeje, vymezují se také ulice, kde se demonstrovat vůbec nesmí (jde o lokality kolem senátu a sněmovny), dříve se nesmělo demonstrovat sto metrů od těchto budov.

To jsou věci spíše okrajové. Co ale budí vášně u části opozice, je zmíněné právo policie rozpustit nebo přemístit demonstraci, které by se podle kritiků novely může zneužít v rámci politických bojů. Tvrdí to zejména TOP 09, nejhlasitěji se pak ozývá poslanec Martin Plíšek.

Když se v Česku zapalují auta

Aby bylo jasno, rozpustit shromáždění lze i dnes, ale může to udělat jen magistrátní úředník nebo policejní velitel zásahu. Nově to může udělat i jiný policista. Kdo je vlastně problém? Zastánci zákona argumentují bezpečím obyvatel, nutností vynutit si respekt policie, a také situací, kdy vandalové začnou poškozovat majetek a "zapalovat auta", jak připomněl poslanec Schwarz.

Když odmyslíme fakt, že od revoluce nebylo při demonstraci zapáleno v České republice ani jedno auto, v takovém případě by policie zasáhla tak jako tak.

Pokud by někdo na někoho zaútočil nebo začal něco ničit, policie má už nyní dostatek nástrojů a pravomocí, aby dotyčného zadržela, případně ukončila celou demonstraci. Že to nedělá a postupuje v podobných případech velmi podivně, není nedokonalostí zákona, ale pouze chybnou policejní práce.

Policie totiž často přihlíží řádění nejrůznějších skupin. Do povědomí lidí se za poslední dobu zapsalo několik incidentů, vyvěšenými šibenicemi počínaje a zásahem proti odpůrcům čínského prezidenta konče. V žádném z těchto případů si policisté nestěžovali na to, že jim zákon něco neumožňuje (tedy kromě zabavování tibetských vlajek na vysokých školách, ale to neřeší ani tento zákon). Žádné volání po větším pořádku v ulicích, jak se jím oháněl poslanec Schwarz, nezaznívalo.

Naopak se v poslední době množí nejrůznější excesy a přešlapy policie v souvislosti s politikou. Zákazy zpěvu na hradě, už zmíněné manévry kolem čínského prezidenta, podivné lustrování a zatýkání odpůrců českého prezidenta - všechny tyto případy vzbudily velkou pozornost.

A když policie neví, co se sebou

Zkrátka a dobře, v normální zemi s normální policií by změny navrhované v novele zákona nebyly celkem nic proti ničemu. V naší zemi a s naší policií vše zapadá do jakéhosi podivného utahování šroubů a velkých pochybností kolem práce policie a jejího fungování.

V současné době mají policisté jeden jediný hlavní úkol - obnovit důvěru obyvatel ve svou nestrannost. To poslední, co nyní potřebují, je přidělení nových pravomocí a další debaty o tom, komu vlastně policie slouží a kdo ji řídí.

Policie lavíruje mezi totální nečinností (přihlížení šibenicím) a horečnou činností (vyhledávání a zabavování tibetských vlajek). Měla by si najít takový způsob práce na veřejných akcích, který bude profesionální, efektivní a nestranný. K tomu jí ale žádná novela shromažďovacího zákona nepomůže.

Policie zkrátka nový shromažďovací zákon nepotřebuje, možná ho ale potřebují politici, kteří mají pocit, že by jim demonstranti jednou mohli přerůst přes hlavu. Zatím největší problém s protestními shromážděními má zjevně prezident Miloš Zeman, který rád uzavírá Hrad nejen před demonstranty, ale i před skauty a některými ministry.

Právě na Zemanově podpisu záleží, zda novela zákona začne platit. Tak se můžeme nechat překvapit, i když výsledek se dá v tomto případě uhodnout téměř s jistotou.