Problémy s prezentací má policie už delší dobu. První velký "fail" nastal už před rokem v Uherském Brodu, kdy policisté uprchli (takticky se stáhli přesně podle předpisů) z restaurace, ve které šílený střelec vraždil nevinné lidí. Policisté raději desítky minut čekali na zásahovou jednotku, zatímco lidé uvnitř krváceli a umírali.

Policie tehdy vše omlouvala taktickými postupy, citovala z řádů a předpisů a oháněla se bezpečností policistů, ale v očích veřejnosti se Uherský Brod stal především mementem policejní neschopnosti a možná i nedostatku odvahy. Minimálně od uherskobrodské tragédie se policie měla začít snažit o to, aby vylepšila svůj mediální obraz.

Místo toho přišel 17. listopad na Albertově, kam policie nevpustila lidi, aby položili květiny k pamětní desce. Prý se tak stalo na pokyn prezidentské ochranky, Miloš Zeman ale dorazil na místo až za dvě hodiny. V ten samý den navíc policejní těžkooděnci rozehnali demonstraci před Úřadem vlády.

Vyvolalo to tehdy velký rozruch. Policie čelila obvinění, že pracuje na zakázku Hradu. Nedokázala totiž vysvětlit, jak několik studentů s květinami ohrožovalo bezpečnost prezidenta, který na Albertově v tu chvíli ani nebyl. Ve stejnou dobu tam přitom postávali jeho příznivci s transparenty. 

A další podivnosti přišly kolem únorových střetů pravicových a levicových demonstrantů. Policie opět byla nařčena z neprofesionality a nadržování pravicovým radikálům. Objevily se dokonce spekulace, že někteří demonstranti byli vlastně policisté v převleku. Policie to sice odmítala, pak ale po několika dnech přiznala, že mezi demonstranty byl jeden její člověk z antikonfliktního týmu - onen tajemný "muž v hnědé bundě". 

Celý gejzír problémů pak vytryskl během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Nevhodné zásahy proti domácím demonstrantům, zabavování tibetských vlajek, uzavření Hradčanského náměstí a celková všeobecná buzerace všech, kdo se snažil nějakým způsobem portestovat proti přítomnosti čínské hlavy státu.

Policie z toho všeho přiznala jediný incident jako své pochybení. Návštěvu dvou policistů na FAMU, kteří požadovali odstranění vyvěšených tibetských vlajek, označil policejní prezident za přílišnou horlivost. Je dost možné, že policie by nepřiznala ani tohle (ostatně ze začátku tvrdila, že strážníci na FAMU nebyli, nakonec se ukázalo, že tam byli hned dvakrát), ale bohužel je zachytila bezpečnostní kamera a navíc se věci nebývale ostře chopil děkan fakulty Pavel Jech.

To už bylo příliš velké sousto i na policii, která tedy musela přiznat, že policisté na FAMU byli. Jechovi se Tuhý omluvil dopisem. Policie také svolala velkou tiskovou konferenci, kde mimo jiné pouštěla přímý zvukový záznam z instruktáže vedoucích policistů, kde se jim jasně říká, že vyvěšování tibetských vlajek není trestný čin a nemá se nijak řešit.

Je ovšem záhadou, proč se tedy policie věnovala vlajkám nejen na FAMU, ale i mezi demonstranty, a podle anonymní výpovědi jednoho z nich dokonce pronásledovala osobní auto s vozíkem, na kterém byla fotografie Dalajlámy. Tuhý se zkrátka snaží veřejnost přesvědčit, že čtverec je kulatý a policie se o tibetské vlajky vlastně vůbec nezajímala.

"Akce Čína", jak ji nazývá sama policie, vzbudila velký rozruch na politické scéně, opozice kritizovala vládu a zejména ministra vnitra Milana Chovance. Policie prý slouží prezidentovi, Hradčanské náměstí nechala uzavřít na žádost kancléře Vratislava Mynáře nebo někoho jiného z Hradu a celkově pracovala víc na ochraně agresivních čínských vítačů než na ochraně vlastních obyvatel.

Samostatnou kapitolou je pak případ studenta, kterého policisté den po návštěvě čínského prezidenta zatkli a údajně ho na služebně uráželi a fackovali. Tuhý tvrdí, že k tomu nemá žádné informace. Kauzou se ovšem zabývá Generální inspekce bezpečnostních sborů, která se k případu zatím nevyjádřila. Tuhý se ale nechal slyšet, že jde každopádně o pochybení jednotlivých policistů a nikoliv systému. Samozřejmě, jak jinak.

A ani tím to zdaleka nekončí. Sotva za čínskou návštěvou zaklaply dveře, policisté zakázali skupině skautů zazpívat státní hymnu na Pražské hradě, kam se dostavili na svátek Svatého Jiří. Na Hradě je prý jakákoliv hudební produkce zakázána.

A opět to byla chyba jednotlivce. Chovanec prohlásil, že dotyčný policista přišel o rozum, hradní mluvčí Jiří Ovčáček se omluvil a druhý den si hymnu zazpíval na nádvoří hradu sám. Policie se opět vytasila s argumentem, že zasahující strážník jednal příliš horlivě, tedy přesněji, že neprojevil dostatek empatie.

Faktem je, že od chvíle, co nad Hradem zavlály rudé trenky, panuje mezi ostrahou prezidentského sídla zvýšený stupeň paranoie.

Třešničkou na dortu je čtvrteční rozhodnutí soudu, které rozmetalo obžalobu studentky FAMU Daniely Krejčové. Policie ji obvinila z toho, že způsobila zranění policistovi, když ji zatýkal a nakládal do antonu na loňských protiimigračních demonstracích. Prý na něj celou svou vahou nalehla a devadesátikilovému pořízkovi "křuplo v rameni", což ho vyřadilo z práce na sedm dnů.

Soud v první instanci odsoudil ženu k jednoměsíční podmínce, městský soud v Praze ale verdikt zrušil a prohlásil, že napadený policista Filip Dlesk si toho ani nevšiml. Celý "smrtící útok" drobné studentky byl zaznamenán na kameru a veřejnost se tím na internetu baví už celé dny.

Policisté kvůli Dleskovi a jemu podobným vypadají jako padavky, simulanti a idioti. Když jeden z nich navíc nabourá opilý padesát aut, sláva Policie ČR obletí doslova celý svět.

Co si z toho všeho vlastně vzít? Policie je zcela zjevně pod politickým tlakem z Hradu, kterému není schopná čelit. V případě problémů se vždy hodí přes palubu konkrétní jednotlivec, se kterým se zahájí kárné řízení. Policie oznámí, že pracuje dobře, jen jednotliví policisté pracují blbě, tedy pardon, jsou příliš horliví. Nechají se pak všichni na Hradě pochválit, vyfotit a Tuhý navíc dostane generálské frčky. Všichni jsou spokojeni, až na běžné občany, kteří se musí marně ptát: Pomáhat a chránit, ale koho vlastně?