V úterý 8. listopadu volí Amerika svého pětačtyřicátého prezidenta, nebo první prezidentku a průzkumy favorizují Hillary Clintonovou. Vyloučen však není triumf Donalda Trumpa. Vztek na elity ve Washingtonu je silný a Trump – to je americký brexit. Hlas nevyslyšených a opomíjených, hlas protestu.

Hillary vede v průměru průzkumů, který propočítává portál Real Clear Politics o 2,6 procentního bodu. Jenže to je "celoamerické" numero. A prezidenta ve finále nevolí "americký lid", ale volitelé, kteří jsou kandidátům přidělování podle jejich výsledků v jednotlivých státech. Vítěz v každém státě, s výjimkou Maine a Nebrasky, kde platí poměrný systém, bere všechny jeho volitele.

Klíčové pro výsledek jsou přitom volby ve "swing states" (především Florida, Pensylvánie, Ohio, Michigan, Minnesota a Wisconsin). Jejich obyvatelé nejsou vyhraněni, nehlasují pravidelně pro republikány nebo demokraty a bývají jazýčkem na vahách volebních výsledků.

Hillary vede o jediný "swing state". Pokud jí ho Trump "ukradne", bude prezidentem.

Jiné volby

Jsou to zvláštní volby, jiné než ty minulé. Když před osmi lety poprvé kandidoval na nejvyššího velitele Barack Obama, volili ho Američané proto, že uvěřili jeho slibům o naději ("hope") a změně ("change"). Před čtyřmi lety demokrat Obama Bílý dům obhájil, protože Američany přesvědčil, že jeho plány jsou lepší, než ty, které nabízel republikán Mitt Romney.

Tentokrát jsou motivy voličů jiné. "V těchto volbách bude mnoho Američanů přemýšlet, které ze špatných rozhodnutí je méně špatné," píše analytička Jackie Cushmanová z Creators Syndicate.

Ani jeden z kandidátů Američany nepřesvědčil, že jeho plány jsou správné a že je dokáže prosadit. Jak Hillary Clintonová, tak Donald Trump se zaměřili na to, aby voličům vylíčili, jak je ten druhý strašný, neschopný, křivý, zkorumpovaný…

Donalda budou Američané volit především pro to, že není (lhářka a stará struktura) Hillary. Pro Hillary zase budou hlasovat hlavně voliči, kteří za žádnou cenu nechtějí (populistu a oplzlého misogyna) Donalda.

Dokládá to průzkum Gallupova ústavu. Podle něj o Trumpovi pozitivně smýšlí jen 34 procent Američanů, o Hillary 38 procent Američanů.

Outsider a zasloužilá

Oba kandidáti dávají voličům hromadu důvodů, aby pro ně nehlasovali. Za Hillary se táhne šňůra skandálů - Whitewater, Travelgate, Filegate… a nejnověji e-mailgate – aféra se soukromou schránkou, kterou používala jako ministryně zahraničí místo vládního e-mailu. Je nicméně nejzkušenější ze zkušených a má za sebou dlouhou politickou kariéru. Zkrátka – prezidentství za zásluhy.

Donald je jiný případ: nevyzpytatelný outsider, jehož chvástavost nezná mezí a pro mnoho Američanů je nestravitelná. Ujišťuje, že "bude nejlepším prezidentem, jakého bůh kdy stvořil". A pozor, arogantní a uřvaný excentrik to nebere jako nadsázku!

Proklínaní "vlci" z Wall Streetu řadí Trumpovo prezidentství mezi černé labutě – neočekávané události, které mohou mít zničující důsledky nejen pro trhy, ale pro celou společnost. Agentura Bloomberg mezi manažery velkých bank udělala sondu a z ní se Trumpovo vítězství vynořilo jako jedna z nejobávanějších příhod roku 2016. Umístilo se v top "ten" černých labutí – spolu s krizí v Evropské unii vyvolanou vlnou teroristických útoků, anebo útoky islamistů na ropné vrty a tankery.

Kdyby Trump překvapil, duel s Clintonovou vyhrál a zabydlel se v prezidentské rezidenci na washingtonské Pennsylvania Avenue 1600, hrozily by podle finančníků obchodní války, vyšší schodky federálního rozpočtu způsobené nižšími daňovými příjmy, pád obchodů na burzách a recese.

Analytici z Citigroup ale varují rovněž před riziky spojenými s Hillařiným prezidentstvím. Stejně jako u Donalda se obávají v první řadě propadu rozpočtu, tentokrát v důsledku vyšších vládních výdajů na sociální programy.

Americká vzpoura

Pro leckoho může být nepochopitelné, že Trump ještě není na lopatkách. Urážel válečného hrdinu, imitoval postiženého novináře, neplatil federální daně a zfanatizované stoupence podněcoval k útokům na Clintonovou. No a k ženám se chová hůř než k dobytku.

To nejsou nějaké úlety, ale Donaldův normál. Styl chování, se kterým se dostal až do finále voleb.

Tyto volby jsou ale opravdu jiné. Mnozí Američané v nich vidí šanci k protestu proti elitám politického a finančního světa. Chtějí vytrestat starou gardu z Washingtonu a z Wall Streetu. A to je příležitost pro Donalda.

Jejich hlas byl patrný už v prezidentských primárkách. Jak ukázalo Trumpovo tažení republikánskou kvalifikací, v Republikánské straně, v uznávané strážkyni konzervativních názorů – Grand Old Party, už nepřevažují zájmy velkého byznysu. Navrch mají zájmy bílých voličů v modrých límečcích – manuálně pracujících, o které se realitní magnát opírá. Právě jim Trump mluví z duše a jejich jménem vede vzpouru proti establishmentu.

Realitní magnát přitom často zní levicově, někdy levicověji než Clintonová. Chrlí oheň a síru na Wall Street, korporace, velké obchodní dohody. Slibuje, že sníží obranný rozpočet, bez ohledu na stárnutí populace udrží sociální zabezpečení, zavede placenou mateřskou a přiměje farmaceutické firmy, aby snížily ceny léků pro seniory.

Rozezlené Američany však hladí po duši především tehdy, když vypráví, jak vymete "břídily z Washingtonu" a Obamu i Clintonovou předhodí vyšetřovatelům. Za mříže s nimi!

Slabší než libra

Za Donaldovou volební krasojízdou není jen vzpoura proti elitám, ale také Hillary – je slabá jako libra po brexitovém referendu. Kdyby proti Trumpovi stál někdo jiný, třeba viceprezident Joe Biden, byl by Donald dávno odpočítán. Pro Hillary je štěstím, že realitní magnát je neřízená střela, postrádá sebekontrolu a je schopen porazit sám sebe.

Hillary měla problém už v primárkách. Kdoví, zda by je vyhrála bez pomoci vedení Demokratické strany, které jí podporovalo a (jak ukázaly hacknuté e-maily) intrikovalo proti jejímu sokovi – socialistovi Bernie Sandersovi.

Kandidátka demokratů jako ministryně zahraničí (2009 – 2013) neoslnila. "Vše, čeho se HRC (Hillary Rodhamová Clintonová) dotkne, arogantně zpacká," psal v e-mailu Colin Powell, ministr zahraničí v první vládě George Bushe juniora.

Clintonová se pod tlakem mladých voličů a stoupenců nejlevicovějšího z levicových kandidátů posunula od sociálního liberalismu k socialismu evropského střihu. Aby Sandersovu táboru vzala vítr z plachet, musela do repertoáru zařadit tvrdší rétoriku vůči Wall Streetu i globálnímu obchodu a naslibovat voličům víc sociálních benefitů.

Přesto někteří Sandersovi stoupenci mají blíž ke "vzbouřenci" Donaldovi než k Hillary. Proč ne? Vždyť před lety to byl kovaný demokrat.

Na druhé straně elity republikánů nepodporují Trumpa, kandidáta, který vyhrál republikánské primárky. Pro ně je přijatelnější Clintonová.

Také proto je míra nepředvídatelnosti v letošních volbách amerického prezidenta neobyčejně vysoká.

Mít to za sebou

Americký blogger George Mathis píše, že ho nikdy nenapadlo přemýšlet, proč Amerika volí prezidenta první úterý po prvním pondělí v listopadu – jen několik dnů po Halloweenu (31. října). Až letos pochopil, že tyto dny mají jedno společné – strašidelné kostýmy a strašidelnou volbu.

"Mnoho lidí je z výběru kandidátů republikánů a demokratů vystrašeno," konstatuje Mathis.

Jeho tezi dokládá průzkum agentury YouGov. Vyplývá z něj, že 81 procent Američanů (na rozdíl od Hallowenu) se na letošní volby netěší a chce je mít co nejdřív za sebou.

Už brzy se jim tohle přání splní.