Co když nevyhraje Hillary, ani Donald?

MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

O Bílý dům se přetahují Hillary Clintonová s Donaldem Trumpem. Ve volbách amerického prezidenta se však může nakonec smát "třetí vzadu".

Masky zpodobňující prezidentské kandidáty Hillary Clintonovou a Donalda Trumpa

Masky zpodobňující prezidentské kandidáty Hillary Clintonovou a Donalda Trumpa,zdroj: Profimedia.cz

Volby amerického prezidenta, do nichž zbývá pouhý týden (úterý, 8. listopadu), se rýsují jako duel demokratky Hillary Clintonové a republikána Donalda Trumpa. Jenže vzadu čeká na příležitost třetí – čtyřicetiletý Evan McMullin, který kandiduje mimo obě hlavní strany.

Šance bývalého pracovníka špionážní centrály CIA nejsou velké, avšak ani nulové.

Kongresmani v akci

Prezidentské volby v Americe jsou archaické a komplikované. Proto se v nich mohou dít stěží předvídatelné věci.

Je to vlastně padesát voleb, hlasy v každém státě se sčítají zvlášť. Prezidenta volí volitelé jmenovaní na základě výsledků lidového hlasování v jednotlivých státech. Vítěz v každém státě, s výjimkou Maine a Nebrasky, kde platí poměrný systém, bere všechny jeho volitele. Prezidentem se pak stává kandidát, který získá nadpoloviční většinu z 538 volitelů, tedy 270.

Pokud ale žádný z kandidátů většinu nezíská, o nejvyšším veliteli podle 12. dodatku ústavy rozhoduje Sněmovna reprezentantů.

Je to výjimečná situace, ne však hypotetická. Kongresmani už dva ze 44 amerických prezidentů zvolili.

Právě v jejich hlasování je McMullinova příležitost. Poslanci nemusí zvolit kandidáta, který dostane nejvíc hlasů volitelů nebo voličů. Můžou vybrat třeba třetího v pořadí – za podmínky, že nějaké hlasy volitelů získá.

Hlasování kongresmanů může být nevyzpytatelné, nemusí se shodovat s preferencemi voličů a strana, která má v parlamentu většinu, může volit jiného kandidáta, než toho, jehož do voleb vyslala. Dokládají to i některé volby českého prezidenta z dob, kdy o nejvyšším představiteli státu rozhodovali poslanci a senátoři.

"Zázrak" v Ohiu

Američané v minulých desetiletích až na výjimky nebyli ochotni hlasovat pro ty, kteří neprolezli sítem republikánských nebo demokratických primárek. Letos se však rýsuje překvapení v Utahu, kde Evan McMullin zatápí Hillary i Donaldovi. V jednom z průzkumů je poráží, v jiných s nimi svádí vyrovnaný souboj. Tento outsider sbírá kolem třiceti procent preferencí.

McMullin je přijatelnou alternativou pro tradiční voliče republikánů, pro které je Trup příliš dryáčnický.

Jistě, Ohio není kdovíjak lidnatý stát, připadá na něj pouhých šest volitelů. Jenže pokud budou volby vyrovnané, mohou právě oni Clintonové nebo Trumpovi chybět k většině 270 volitelů. V takovém případě by se volba přesunula do washingtonského Kapitolu, sídla Kongresu.

Tato možnost je víc než hypotetická, průzkumy naznačují, že Hillary náskok na Donalda ztrácí. Sráží ji vyšetřování jejích e-mailů z doby, kdy byla ministryní zahraničí. Clintonová tehdy používala soukromý server ke služební korespondenci. Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) teď začal zkoumat nově objevenou poštu. Pokud by obsahovala utajované informace, Hillary by hrozilo trestní stíhání.

A to je kompletní scénář, podle něhož by mohl zvítězit Evan McMullin:

  1. Ve volbách osmého listopadu dostává nejvíc hlasů Clintonová, Trump je těsně druhý. V Ohiu vítězí McMullin.
  2. Do 19. prosince volitelé odesílají své hlasy do Washingtonu. Clintonová, stejně jako u voličů, dostává nejvíc hlasů také u volitelů. Nezískává však většinu 270 hlasů, proto nemůže být prohlášena za vítězku.
  3. Volba prezidenta se proto přesouvá do Kongresu. O vrchním veliteli hlasují počátkem ledna členové Sněmovny reprezentantů, v níž mají většinu republikáni. Vybírají mezi Clintonovou, Trumpem a McMullinem. Poslanci  každého státu mají právo udělit dohromady jeden hlas a vítěz musí získat většinu. Hillary ve sněmovně většinu nedostává. Hlasují proti ní všichni republikáni,
  4. po ní v hlasování kongresmanů propadá také Trump. Nepodpoří ho žádný demokrat a proti vítězi republikánských primárek hlasují také mnozí republikáni, pro které jsou jeho názory za hranou a kteří s ním měli konflikty.
  5. Kongres hlasuje o třetím v pořadí – McMullinovi. A republikáni ho zvolí, protože svými názory je jim bližší než Trump. Odmítá vyšší daně pro bohaté, chce omezit potraty a než se pustil do kampaně, byl registrovaný republikán.
  6. Dvacátého ledna 2017 skládá Evan McMullin slib a nastupuje do Bílého domu jako 45. americký prezident.

Jistě, vypadá to jako fantasy příběh. Jenže Amerika takové fantasy příběhy už zažila. Třeba v roce 1824 nikdo nezískal většinu volitelů a kongresmani vyslali do Bílého domu Johna Adamse, za kterým stálo jen 84 volitelů, nikoli Andrewa Jacksona s 99 voliteli.

Češi bez záchranné brzdy

Nejspíš vás napadne otázka, jaký má význam, že o prezidentovi hlasují voliči, poté volitelé a nakonec v některých případech ještě kongresmani?

Otcové zakladatelé, kteří dali Americe demokracii před více než dvěma stovkami let, si nedělali iluze o vzdělanosti, informovanosti a odpovědnosti voličů. A tak k systému přidali "opravný balíček", chcete-li "záchrannou brzdu".

Svět se od té doby změnil, stejně jako Amerika. Systém, jakkoli je kritizovaný, však zůstává. Odpovědnost za prezidenta tak sdílejí voliči s voliteli, případně kongresmany.

A na závěr varování: V české ústavě není žádný opravný balíček, ani záchranná brzda. Za prezidenta zodpovídají pouze voliči!


Tagy: zahraničí Spojené státy americká politika americké prezidentské volby 2016

Zdroje: Vlastní