Židovský důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus byl v roce 1894 obviněn ze špionáže pro Německo. Stalo se tak na základě zfalšovaných důkazů, mimo jiné kvůli podvrženému dopisu, v němž byl na základě chybného posudku identifikován Dreyfusův rukopis. Důstojník byl shledán vinným z velezrady, degradován a odsouzen k doživotní deportaci na Ďábelský ostrov při pobřeží Francouzské Guyany.

Jako voják se neprovinil ničím jiným než tím, že byl Žid a prokazoval brilantní úsudek a velitelské schopnosti. Stal se obětí závistivců a arogantního a antisemitsky naladěného francouzského establishmentu.

Dreyfusova aféra hluboce rozdělila francouzskou společnost na důstojníkovy stoupence a odpůrce. Na jeho obranu se postavila řada známých osobností a záležitost se stala široce známou právě díky Zolovi, který na titulní straně novin L'Aurore uveřejnil 13. ledna 1898 otevřený dopis francouzskému prezidentovi Félixi Fauremu s názvem J'accuse! (Žaluji!), v němž vyzýval k Dreyfusově propuštění na svobodu.

Zola dobře věděl, že mu jeho ostře laděný text jen tak neprojde. Byl nakonec odsouzen k pokutě a roku vězení, před trestem ale uprchl do Londýna. Nebylo to ovšem prakticky nic v porovnání s křivdou spáchanou na muži, na jehož obhajobu esej sepsal. Přesto lze obdivovat odvahu, s níž se literát na Dreyfusovu stranu postavil.

Zola svým textem dokázal, že slovo může být leckdy účinnější než zbraň. Mimo jiné i díky jeho otevřenému dopisu byl Dreyfus v roce 1899 postaven znovu před soud. Byť se ukázalo, že důkazy proti němu byly zfalšované, byl znovu odsouzen, tentokrát jen na deset let. Vzápětí mu ale Faurův nástupce v prezidentské funkci Émile Loubet udělil milost pod podmínkou, že se vzdá odvolání.

Když 62letý Zola v září 1902 zemřel, Dreyfus se zúčastnil jeho pohřbu. V roce 1906 pak byl plně rehabilitován. Za první světové války zastával velitelskou funkci a zemřel v červenci 1935 v 75 letech.