Před 124 lety sepsal francouzský spisovatel Emile Zola esej na obhajobu neprávem odsouzeného židovského důstojníka Alfreda Dreyfuse. Prokázal tak stejnou statečnost, jako o rok později Tomáš Garrigue Masaryk při hilsneriádě.

Hranice jsou nadále potřeba, jen je musíme stavět na těch správných místech.

Českou veřejnost šokovalo moderní vydání dětské protižidovské knihy z nacistického Německa. Vydavatelé se brání, že jde pouze o historický text, se kterým se nijak neztotožňují. Je to ale vážně pravda, nebo za nakladatelstvím Guidemedia a jejich spřízněným e-shopem Náš směr stojí skuteční příznivci antisemitismu?

Tekutý hněv nabírá nové podoby a světu znovu vzkazuje, že jsme se z historie nepoučili. Chceme-li změnit svět, musíme změnit především svá srdce.

Členka Rady ČTK Jana Gáborová se v komentáři na Facebooku ostře vymezila vůči kandidátovi na členství v radě Michalu Semínovi. Toho přitom do funkce nominovalo hnutí SPD, stejně jako před rokem právě Gáborovou. Semína za antijudaismus kritizovala Federace židovských obcí v ČR, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes.

Mají se židé tři čtvrtě století po válce opět v Evropě bát o život? A dá se sílícím projevům antisemitismu čelit papírovou vystřihovánkou?

Před 120 lety byla zavražděna devatenáctiletá Anežka Hrůzová. Proces s obviněným židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem provázela zuřivá antisemitská kampaň, která vešla do dějin pod názvem hilsneriáda. 

Kolik sebezapření stojí člověka odstěhovat se do země, která mu vyvraždila celou rodinu, stejně jako miliony dalších? Je to zrada, nebo naopak historické zadostiučinění? Nebudou se předci obracet v hrobě?