Dnes je středa 21. dubna 2021., Svátek má Alexandra
Počasí dnes 15°C Dešťové přeháňky

Exodus francouzských židů

Exodus francouzských židů
Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Francouzská židovská komunita prožívá období rekordního množství útoků – a také rekordního počtu odchodů "domů" do Izraele. Hrozby, kterým čelí, jsou však také politického charakteru. Přijít o komunitu se středověkými kořeny a fascinující tradicí by přitom byla škoda pro Francii i celou Evropu, která se svého židovského prvku ve 20. století zbavila.

Sedm tisíc. Zhruba tolik Židů s francouzským občanstvím se v roce 2014 rozhodlo vykonat aliju, tedy přesídlení do Izraele. Je to nejvíc v historii; do této doby se největší množství francouzských Židů přestěhovalo do nově založeného státu těsně po vítězné Šestidenní válce v roce 1967.

Předseda Židovské agentury Natan Šaransky prohlásil, že v roce 2015 čeká nejméně deset tisíc dalších přistěhovalců. K přesídlení do Izraele vyzval v posledních týdnech francouzskou komunitu jak premiér Benjamin Netanyahu, tak ministr zahraničí Avigdor Lieberman, který doslova řekl: "Pokud chcete, aby byly vaše děti v bezpečí a měly zajištěnou bezpečnou budoucnost, není jiná alternativa než život v Izraeli."

Francouzský premiér Manuel Valls sice okamžitě reagoval s tím, že "Francie bez Židů není Francií", ale komunita žije ve vzrůstajícím strachu. A stále více lidí otevřeně uvažuje o odchodu.

Hlavním důvodem je samozřejmě bezpečnostní situace, která se za posledních několik let prudce zhoršila. Jen několik příkladů. V roce 2012 zastřelil ozbrojený muž na motorce u židovské školy v Toulouse tři děti a učitele.

Téměř pravidelné jsou útoky na synagogy, z nichž asi největší byl loni v létě během demonstrace proti izraelské invazi v Gaze; 20. června 2014 neutrpěly jen synagogy, ale také židovské obchody ve čtvrti Sarcelles. V prosinci byla znásilněna židovská dívka podle útočníka právě proto, že byla židovka. A pak je tu samozřejmě velmi čerstvý útok na obchod s košer potravinami v Paříži, kde byli zabiti čtyři rukojmí.

Útoky i zhoršující se atmosféra

K fyzickým útokům obvykle ze strany radikálních islamistů je třeba přičíst celkovou atmosféru ve společnosti. Francouzští Židé se neobávají jen zfanatizovaných muslimských sousedů, ale také vzrůstající popularity Národní fronty, vítězné strany z posledních voleb do Evropského parlamentu. Její předsedkyně Marine Le Penová se možná o Židech nevyjadřuje, ovšem její otec a zakladatel strany je odsouzený popírač holokaustu, který před několika lety označil vyhlazovací komory za "detail" v rámci druhé světové války.

Řada politiků Národní fronty proslula podobnými výroky a myšlenkově navíc navazuje na iniciativy jako Maurrasovo Action française a vůbec na představu o tradiční, katolické Francii, jež je pevně spojena s nenávistí vůči lidem židovského vyznání i původu. Kdyby snad Národní fronta zvítězila v prezidentských volbách, francouzské Židy by čekalo období dvojitého nebezpečí - stali by se cílem francouzských nacionalistů i oběťmi zažehnutých vášní a provokativní rétoriky vůči muslimské komunitě, která by bezpochyby následovala.

Pro mnohé se tak jako jediné východisko jeví Izrael. Je to paradoxní; odchodem do Izraele se totiž vystavují ještě většímu nebezpečí teroristických útoků nebo konfliktů se sousedy muslimského vyznání, jejichž počet nejspíš naroste.

"Ochrání nás Železná klenba"

 

Obvykle liberálně smýšlející francouzští Židé bývají kromě toho kritičtí k expanzivní politice izraelských vlád, jako je rozšiřování osad na palestinských územích. Přesto mezi mnoha panuje jakási idea bezpečného, "našeho" Izraele, který se o ně postará.

Skvěle to vystihla jedna majitelka obchodu s uměním působící nedaleko napadeného Hyper Cacher, když pro The New York Times prohlásila: "V Izraeli je Železná klenba, aby nás ochránila. Tady se cítíme zranitelní, bojíme se naše děti poslat do školy." Jak přesně by protiraketový systém Železná klenba dokázal zamezit teroristickému útoku, nevysvětlila.

Bez ohledu na potenciální problémy a naivní představy o Izraeli je mizení poslední velké evropské židovské komunity problém, se kterým se budou muset vypořádat francouzští politici i Francouzi sami. Odchod velké části Židů by ochudil francouzskou společnost o výrazný prvek v její vlastní kultuře a náboženské pluralitě. Znamenalo by to, že Francie, které se ve 20. století podařilo integrovat miliony imigrantů z nejrůznějších zemí, skutečně prožívá krizi identity. 

Kdo jsou francouzští židé

Židé jsou ve Francii od středověku, kdy byli opakovaně cílem útoků francouzských králů kvůli jejich majetku, vlivu a nesplaceným půjčkám urozeným rodinám. Například v roce 1306 je nechal král Filip zvaný Sličný, mimo jiné likvidátor řádu templářů, vypovědět z Francie. Teprve po Francouzské revoluci se stali plnoprávnými občany, silně propojenými s republikánskými strukturami a liberálními myšlenkami.

Mimo jiné díky tomu se Židé stali prominentními nepřáteli katolických tradicionalistů, usilujících o návrat před revoluční období. Slavným výsledkem jejich snahy očernit židovskou komunitu byla tzv. Dreyfusova aféra, kdy byl důstojník Alfred Dreyfus neprávem obviněn ze špionáže pro nepřátelské Německo a odsouzen na trestaneckou kolonii Ďábelský ostrov. Přestože se brzy prokázala jeho nevina, byl osvobozen teprve o deset let později a za značné nevole konzervativních politiků, publika a katolické církve.

Před Druhou světovou válkou Francie přijala největší množství ohrožených Židů z východní a střední Evropy, aby jich vzápětí 76 tisíc zahynulo v koncentračních táborech, mimo jiné i díky kolaboraci loutkové vlády ve Vichy. Největší část dnešní komunity nicméně tvoří přistěhovalci z Maroka a Alžíru během 50. a 60. let, kteří ve stejnou dobu odcházeli také do Izraele. Paradoxně tak pochází ze stejných zemí, jako nejpočetnější muslimští imigranti ve Francii.

Kolik jich je a kde žijí

Ve Francii žije po Izraeli a Spojených státech největší židovská komunita na světě. Čítá zhruba půl milionu lidí, z nichž ovšem velká část nepraktikuje judaismus. Více než polovina žije je v Paříži, kde se nachází tradiční židovská čtvrť Marais, i když dnes je většina židovského obyvatelstva v předměstských čtvrtích jako je Sarcelles. Marseilles je město s druhou největší židovskou komunitou (asi 80 tisíc), následují města jako Toulouse, Lyon, Nice nebo Štrasburk.

Zdroje:
Vlastní