Sedm tisíc. Zhruba tolik Židů s francouzským občanstvím se v roce 2014 rozhodlo vykonat aliju, tedy přesídlení do Izraele. Je to nejvíc v historii; do této doby se největší množství francouzských Židů přestěhovalo do nově založeného státu těsně po vítězné Šestidenní válce v roce 1967.

Předseda Židovské agentury Natan Šaransky prohlásil, že v roce 2015 čeká nejméně deset tisíc dalších přistěhovalců. K přesídlení do Izraele vyzval v posledních týdnech francouzskou komunitu jak premiér Benjamin Netanyahu, tak ministr zahraničí Avigdor Lieberman, který doslova řekl: "Pokud chcete, aby byly vaše děti v bezpečí a měly zajištěnou bezpečnou budoucnost, není jiná alternativa než život v Izraeli."

Francouzský premiér Manuel Valls sice okamžitě reagoval s tím, že "Francie bez Židů není Francií", ale komunita žije ve vzrůstajícím strachu. A stále více lidí otevřeně uvažuje o odchodu.

Hlavním důvodem je samozřejmě bezpečnostní situace, která se za posledních několik let prudce zhoršila. Jen několik příkladů. V roce 2012 zastřelil ozbrojený muž na motorce u židovské školy v Toulouse tři děti a učitele.

Téměř pravidelné jsou útoky na synagogy, z nichž asi největší byl loni v létě během demonstrace proti izraelské invazi v Gaze; 20. června 2014 neutrpěly jen synagogy, ale také židovské obchody ve čtvrti Sarcelles. V prosinci byla znásilněna židovská dívka podle útočníka právě proto, že byla židovka. A pak je tu samozřejmě velmi čerstvý útok na obchod s košer potravinami v Paříži, kde byli zabiti čtyři rukojmí.

Útoky i zhoršující se atmosféra

K fyzickým útokům obvykle ze strany radikálních islamistů je třeba přičíst celkovou atmosféru ve společnosti. Francouzští Židé se neobávají jen zfanatizovaných muslimských sousedů, ale také vzrůstající popularity Národní fronty, vítězné strany z posledních voleb do Evropského parlamentu. Její předsedkyně Marine Le Penová se možná o Židech nevyjadřuje, ovšem její otec a zakladatel strany je odsouzený popírač holokaustu, který před několika lety označil vyhlazovací komory za "detail" v rámci druhé světové války.

Řada politiků Národní fronty proslula podobnými výroky a myšlenkově navíc navazuje na iniciativy jako Maurrasovo Action française a vůbec na představu o tradiční, katolické Francii, jež je pevně spojena s nenávistí vůči lidem židovského vyznání i původu. Kdyby snad Národní fronta zvítězila v prezidentských volbách, francouzské Židy by čekalo období dvojitého nebezpečí - stali by se cílem francouzských nacionalistů i oběťmi zažehnutých vášní a provokativní rétoriky vůči muslimské komunitě, která by bezpochyby následovala.

Pro mnohé se tak jako jediné východisko jeví Izrael. Je to paradoxní; odchodem do Izraele se totiž vystavují ještě většímu nebezpečí teroristických útoků nebo konfliktů se sousedy muslimského vyznání, jejichž počet nejspíš naroste.

"Ochrání nás Železná klenba"

Obvykle liberálně smýšlející francouzští Židé bývají kromě toho kritičtí k expanzivní politice izraelských vlád, jako je rozšiřování osad na palestinských územích. Přesto mezi mnoha panuje jakási idea bezpečného, "našeho" Izraele, který se o ně postará.

Skvěle to vystihla jedna majitelka obchodu s uměním působící nedaleko napadeného Hyper Cacher, když pro The New York Times prohlásila: "V Izraeli je Železná klenba, aby nás ochránila. Tady se cítíme zranitelní, bojíme se naše děti poslat do školy." Jak přesně by protiraketový systém Železná klenba dokázal zamezit teroristickému útoku, nevysvětlila.

Bez ohledu na potenciální problémy a naivní představy o Izraeli je mizení poslední velké evropské židovské komunity problém, se kterým se budou muset vypořádat francouzští politici i Francouzi sami. Odchod velké části Židů by ochudil francouzskou společnost o výrazný prvek v její vlastní kultuře a náboženské pluralitě. Znamenalo by to, že Francie, které se ve 20. století podařilo integrovat miliony imigrantů z nejrůznějších zemí, skutečně prožívá krizi identity.