Skupina poslanců a poslankyň hnutí ANO navrhuje změnu jednacího řádu poslanecké sněmovny. Cílem novely, pod kterou je podepsaná například místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Pokorná Jermanová, je zefektivnění práce dolní komory parlamentu a zabránění neodůvodněným vystoupením poslanců a obstrukcím.

Podle návrhu by měl existovat časový harmonogram, který určí předpokládané datum a dobu zahájení a ukončení projednávání každého bodu. Dopředu bude také stanovený čas na vystoupení navrhovatele a zpravodaje, délka rozpravy a doba vyhrazená pro hlasování. To vše určí poslanecká sněmovna na návrh organizačního výboru.

Zástupci hnutí ANO prosazují, aby každému poslaneckému klubu byla vymezena celková doba, která je poměrná počtu členů poslaneckého klubu a předpokládané délce rozpravy podle časového harmonogramu. Rovněž bude zúžen okruh osob, které mají právo na přednostní vystoupení. 

Tlachalové a exhibicionisté

Jednací řád sněmovny má skutečně řadu nedostatků. Velmi problematické je například ustanovení, podle kterého se o zákonech ve třetím čtení hlasuje pouze ve středu a v pátek od devíti do čtrnácti hodin, a pokud se najdou dva poslanecké kluby, které to vetují, nelze o zákonech rozhodnout nikdy jindy. Díky tomuto pravidlu je tak možné zablokovat celý chod poslanecké sněmovny. Stačí si pohlídat středu a pátek a obstrukcemi zdržovat hlasování několik málo hodin.

Další problém spočívá v tom, že řádně přihlášení poslanci a poslankyně se v rozpravách dostávají na řadu až po mnoha hodinách, protože je přeskakují ti s přednostním právem a faktickými poznámkami, a mnohdy se opravdu stává, že na věcné a konstruktivní příspěvky přichází řada až po nekonečně dlouhé době, která je vyplněná prázdnými přestřelkami, vtipnými bonmoty a bohapustým tlacháním.

Člověk nemusí být velkým znalcem české parlamentní kultury, aby dospěl k názoru, že dělnost naší poslanecké sněmovny má značné mezery a že efektivita rozhodně nepatří k jejím ctnostem. Členové hnutí ANO a nakonec i Andrej Babiš, když kritizují to, jak probíhají sněmovní jednání, mají minimálně zčásti pravdu.

Otázka je, jak legislativní proces kultivovat a zároveň tak zvýšit i jeho efektivitu, kterou dnes snižují zbytečné spory a exhibice, a zda je vhodný způsob, který navrhují poslanci a poslankyně z hnutí ANO. Což neznamená, že na půdě poslanecké sněmovny není místo pro třeba i zdlouhavou a vášnivou debatu nad konkrétní problematikou a opatřeními.

Je ale nutné také rozlišovat, jaká část diskuse se musí za každou cenu odehrávat v plénu a v přítomnosti všech poslanců a co stačí probrat a prodiskutovat ve sněmovních výborech a u čehož se tak lze zdržet vystoupení, která zaměstnávají celou sněmovnu. Práce ve výborech může potenciálně ušetřit spoustu času. V současné době se to ale ne vždy pozná.

Z extrému do extrému

Úprava jednacího řádu, kterou předkládají zástupci hnutí ANO, ale zároveň budí pochybnosti, zda ve snaze dát jednání sněmovny řád a zefektivnit ho nezachází už příliš daleko. Pokud by tato opatření prošla, což lze dnes rovněž blokovat, diskuzi v dolní komoře parlamentu by to svázalo skutečně velmi výrazně. Současná volnost jednacího řádu sice vede k jeho zneužívání a výsledkem mohou být zdlouhavá a neplodná jednání. Striktní pravidla, se kterými přichází hnutí ANO, jsou však opačným extrémem.

Až příliš velkou moc také dostane organizační výbor sněmovny, jak se píše i v důvodové zprávě k novele, dochází k posílení jeho úlohy. Dodejme, že k dosti zásadnímu. Úprava sice počítá s tím, že rovněž nezařazení poslanci budou mít v rámci rozprav právo vystoupit (minimálně dvě minuty), v tomto smyslu je tedy naplněno to, že i sebemenší menšina bude mít možnost se vyjádřit. Problém však spočívá v tom, že může nastat řada případů, kdy vymezený čas, ať už příslušející nezařazenému poslanci či celému poslaneckému klubu, nebude stačit.

U zásadní legislativy obsahující mnoho sporných bodů, které si opravdu zaslouží podrobně probrat, tak mohou být skrze nová pravidla a pomocí organizačního výboru sněmovny umlčováni oponující poslanci a poslankyně, kteří dostanou jen omezený prostor na svá vystoupení.

Sněmovna jako nutné zlo

Další problematický bod se týká toho, co uvedené změny navrhované zástupci ANO motivuje. Kritika průběhu sněmovních jednání i samotného jednacího řádu je jistě na místě, ale v případě Babiše a jeho hnutí se nutně vnucuje dojem, že v jejím pozadí není snaha mít skutečně fungující parlamentní demokracii s dělnou sněmovnou, kde sice probíhá pokud možno konstruktivní a plodná debata, ale podle potřeby i dlouhá a únavná, což k demokracii a hledání konsensu zkrátka patří.

Spíše se zdá, že v pojetí předsedy ANO je sněmovna nutné zlo, jehož negativní efekt, když už ho nelze zrušit, je třeba minimalizovat tak, že se legislativní proces natolik zefektivní a učiní mechanickým, že bude trvat co nejkratší dobu a jeho podstatná část se tak stane rutinou, která příliš nezatěžuje.

Z výstupů a prohlášení Babiše se nezdá, že by mu nějak záleželo na poslanecké sněmovně jako na místu, kde probíhá demokratická debata a že by ji považoval za hodnotu, o kterou je třeba pečovat.

Leccos napovídá také to, jak je o prostor určený k diskuzi postaráno v poslaneckém klubu samotného hnutí ANO, což aktuálně popisuje poslankyně Kristýna Zelienková, která Babišovo uskupení opouští. Rozhodně je lepší jednání sněmovny natahovat, než se ocitnout v situaci, kdy poslanci a poslankyně mlčí a své názory a pochybnosti si nechávají pro sebe.

Samozřejmě to nic nemění na tom, že parlamentní debata potřebuje kultivovat a je na místě zvažovat, jaká pravidla ji vtisknout, ale zároveň je třeba ji rozvíjet, cenit si jí a dávat pozor, aby až příliš striktní jednací řád diskuzi nakonec nesvázal a neudusil.