Jednou ze stran, které se už nyní snaží o sobě dávat vědět a pracovat na tom, aby mohly zasednout v příští sněmovně, jsou Piráti. Ať už na sebe upozorňují kritikou hazardního zákona, který dal ministerstvu financí pravomoc blokovat internetové stránky s nepovolenými hazardními hrami (což Piráti označují za cenzuru internetu), nebo svou prací na pražském magistrátu, kde se snaží ostatní strany tlačit k větší transparentnosti.

V průzkumech se sice zatím pohybují kolem tří procent, předseda strany Ivan Bartoš ale rád poukazuje na to, že podpora Pirátské strany, když se podíváme na její výsledky ve volbách, roste. V krajských volbách v roce 2012 Piráti získali 2,19 %, ve sněmovních pak o rok později 2,66 % a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 jim křesla unikla jen o fous, když se s 4,78 % přiblížili na dohled pětiprocentní hranici. Ve stejném roce ji pak dokonce v komunálních volbách v řadě měst překročili.

Do sněmovny jdeme sami

Piráti chtějí v příštích sněmovních volbách kandidovat samostatně. Alespoň si to schválilo jejich republikové předsednictvo. Odmítají tak signály ze Strany zelených, která by o společnou kandidaturu s nimi stála.

Zároveň se zdá, že zelení a Piráti se sobě v posledních měsících spíše vzdalují. Strana zelených se pod vedením Matěje Stropnického posouvá jiným směrem, než jakým jdou Piráti a Ivan Bartoš v rozhovoru pro Euro.cz uvedl, že Strana zelených v řadě témat je daleko za hranicí, kterou Piráti považují za racionální.

Odmítání předvolebního spojenectví se zelenými ilustruje nově nabyté sebevědomí, se kterým Piráti do voleb jdou. Bartoš sází hlavně na to, že ze strany vládní koalice dochází k celé řadě pokusů omezovat svobodu. Témata Pirátů jsou proto podle něj aktuálnější než kdy dříve.

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na TOP 09, která má takřka totožný program, když upozorňuje na to, že současná vláda přijímá legislativu omezující svobodu. Pirátská strana je v tomto ohledu přesvědčivější díky tomu, že se tímto směrem profiluje dlouhodobě, kdežto u Kalouskovy strany to působí spíše jako zoufalý pokus nalézt alespoň nějaké téma.

Jak moc doleva?

To však není odpověď na otázku, zda obrana svobody před slídivým a represivním státem, který o občanech shromažďuje stále více a více údajů a zavádí různé druhy represe, například vysoké pokuty za urážku úředníků, může Pirátům přilákat dostatečný počet voličů, aby překročili pětiprocentní volební práh. 

Společný rys Pirátské strany a Strany zelených můžeme spatřovat v tom, že oslovují spíše mladší ročníky ve větších městech. Podobně jsou na tom také Svobodní, kteří rovněž akcentují ochranu před všemocným státem omezujícím svobodu občanů. Mladých lidí z větších sídel však není neomezené množství. Nelze se tak divit tomu, že strany s podobným dosahem mají problém získat více než pět procent voličů.

Zelení se nyní pod vedením Matěje Stropnického posouvají více doleva, čímž mohou získat část elektorátu ČSSD, případně lidí se sociálním cítěním, jež preferují témata nové levice, jako je například ochrana práv menšin či ochrana životního prostředí. Mnozí z nich zároveň mají problém volit sociální demokracii, protože vnímají, jak moc je právě těmto tématům vzdálená a nakolik stále ještě naslouchá atomové a uhelné lobby. A vedle toho na ně celkově nepůsobí příliš důvěryhodně.

Piráti sice v minulosti koketovali s některými tématy typu participativních rozpočtů či všeobecného základního příjmu, zásluhou kterých se mohlo zdát, že nebudou mít problém s tím, jak nyní Stranu zelených profiluje Matěj Stropnický. To se však ukázalo jako omyl. Ivan Bartoš je ideově někde jinde a vedle toho se zdá, že má se Stropnickým určitý osobní problém.

Osobní averze

Když byl před časem Ivan Bartoš na serveru Finmag.cz postaven vedle Matěje Stropnického s tím, že oba v pozitivním smyslu vyčnívají ve srovnání s ostatními předsedy politických stran a v mnoha ohledech si jsou podobní, měl předseda Pirátů potřebu se vůči tomu velmi silně vymezit.

Zdůraznil, že Matěj Stropnický je „golden kid z VIP rodiny, student, který se šel věnovat politice a aktivismu“, kdežto on už na škole normálně pracoval a také v době vedení Pirátské strany pracoval na seniorních pozicích nejen v IT.

Výsledný dojem je, že koalice Pirátů a zelených, která by společně kandidovala do příštích sněmovních voleb, vznikne jen stěží. Piráti začínají mít blíže právě ke zmiňovaným Svobodným spíše než ke Straně zelených, minimálně tím, že svůj záběr odmítají rozšířit o témata, která nastolují zelení - například sociální problematiku a daně.

Zda Pirátská strana nakonec sama za sebe pronikne do poslanecké sněmovny, bude záležet jednak na tom, jaká bude celková volební účast ve volbách a jestli se Pirátům podaří přilákat některé z voličů TOP 09 a Svobodných.

Ivan Bartoš si v tomto smyslu nepočíná vůbec nešikovně a konec konců i vymezování se vůči Straně zelených se dá číst jako taktika, jak se uvedeným skupinám voličů přiblížit, protože tím, že bude vnímán jako spojenec Matěje Stropnického a nedej bože bude dokonce souhlasit s jeho rétorikou, si je určitě nezíská. Nelze proto říct, že ohledně vstupu do sněmovny jsou Piráti bez šance, ale snadné to mít nebudou.